Dračí jeskyně
Jestli Ti to Tvůj strach dovolí, vstup do jeskyně, kde se našly zbytky kostí a kdysi i zbytky rozšlapaných rytířských zbrojí. Nejenom dračí kosti ale i zbytky vše možných jiných živočichů, kteří posloužili jako potrava našemu nejrozšířenějšímu drakovi. Protože draci jsou hlavně masožravci. Své úlovky si nosili do svých rodných jeskyní, kde si je v klidu vychutnávali.
V době rytířů a princezen jste se mohli na bruntálsku potkat s tzv. Měděným drakem, byl tady doma a tak se není čemu divit, že v okolí můžeme najít např. Měděný vrch, byl to jeho oblíbený vršek, kde s oblibou sedával na hromovém kameni a z ještě nezalesněného vrchu pozoroval okolí, co by kde ulovil a sežral. Jednalo se o, dá se říct mírumilovného draka, ale pozor krávu sežral na posezení, takže ho místní pastevci moc v lásce neměli.
Draci, jako většina bytostí byly děleni na dobré a zlé. Málokomu se podařilo proniknout do tajů dračí magie a moudrosti. Draci byli velice chytré bytosti a byli schopni přemyšlet.
Draci měli také hodně nepřátel např. rytíře, mágy a spousty jiných lidí, kteří se jich bály. A tak byli draci přirozeně velmi odolní. Jejich kůže byla velice silná, dokázala odrazit každý šíp (kromě elfských šípů, na ty byla kůže krátká) a také absorbovala neuvěřitelné množství magické energie. Nejméně odolnými částmi byly oči a někdy i křídla. Jelikož draci museli často odolávat útokům, vynalezli způsob jak měnit své tělo tak, aby bylo podobné strukturou a tvarem okolnímu prostředí. Byli v tom tak pokročilí, že pro lidské oko byli téměř neviditelní. Také ale měli spoustu jiných věcí užitečných pro válečníky a pro mágy, kvůli nimž byli hromadně vybíjeni. Např. nejvíce ceněna byla jejich kůže, která byla velice odolná proti černé magii, jejich jazyk a krev dávali částečně porozumět řeči zvířat a drakům, dále pak jejich zuby a drápy. Z nich se vyráběly hlavně šípy a kopí, které byly jedovaté pro elfy – hlavní nepřátelé. Dračí šupiny na pancíři měli dar odrazit jakýkoliv šíp či oštěp.
Tak co už jste změnili svůj názor na tak zajímavé možná bájné zvíře?
Draci a Svatý Jiří
Svatý Jiří, patří mezi nejznámější mučedníky. Přesto se z jeho života nedochovalo příliš mnoho autentických historických údajů a jeho postava je obklopená velkým množstvím legend.
Jiří se zřejmě narodil ve 3. století v Kappadokii (dnes Turecko). První písemné záznamy o něm se dají vysledovat ve středověké Zlaté legendě (Legenda aurea, latinské dílo Jakuba de Voragine). Ta je rozsáhlým souborem zhruba sto sedmdesáti legend - a zde je Jiří již prezentován jako rytíř z Kappadokie. Podle historických pramenů mohl být Jiří za císaře Diokleciána (Diocletian) vysokým důstojníkem římských legii. Nechal se však pokřtít a byl křesťanem, což se mu stalo osudným. Roku 305 našeho letopočtu kdosi (patrně tak jako dnes, toužící po jeho postu) zjistil jeho víru, neprodleně jej udal. Jiří byl ihned uvězněn. Zřejmě vzhledem k jeho postavení byl nejprve přesvědčován, aby se své víry vzdal. Když na to nepřistoupil, čekalo ho to, co v té době každého "přistiženého" křesťana - mučednická smrt. Legendy praví, že bez zranění přestál a přežil mnoho mučení. Před svou popravou prý Jiří prosil, aby každý, kdo se bude dovolávat jeho pomoci, dosáhl splnění své prosby. Jakmile svou prosbu dořekl, z nebe se ozval hlas a ujistil ho, že se stane, jak žádá. Jiří byl pak sťat před branou palestinského města Lydda (Diospolis).
Přímo v Lyddě byl Jiří prý také pohřben; tam již po necelých dvaceti letech (!) dal římský císař Konstantin I. postavil první svatojiřský chrám na světě.
Svatý Jiří se stal patronem rytířských řádů, také horníků, sedlářů, kovářů a bednářů a hlavně rolníků. Proč zrovna rolníků? To je dáno jeho jménem, jež je vlastně složeninou vzniklou ze slov geos=země a orge=stavět. Také jméno Geórgos je řeckého původu; je složeno z gé=země, ergon=práce; interpretuje se stejně jako v latině, tedy jako zemědělec či rolník.
Svatý Jiří - drakobijec je též patronem skautského bratrství. Je symbolem statečnosti a zmužilosti. Chrání vždy bezbranného, kdy vítězí dobro a spravedlnost nad zlem. (Vždyť jedna z formulí pro pasování na rytíře začíná - "Ve jménu Božím, svatého Jiří a svatého Michala…"). Skauti si každý rok si připomínají 24. dubna na nádvoří Pražského hradu toto bratrství u sochy svatého Jiří.
Jak svatý Jiří přišel ke svému přívlastku "drakobijec"? Podle legendy Jiří přišel jednou v provincii Libyi do města, jež se jmenuje Silena. Ve velikém jezeře se tu skrýval jedovatý drak. Přicházel k městským hradbám a svým jedovatým dechem ohrožoval obyvatele města. Obyvatelé mu proto k jezeru nosili denně ovce, aby uspokojili jeho hlad a drak svou blízkostí nezamořoval město. Pak ovce docházely a drakovi byla denně předkládána jen jedna ovce - a jeden člověk určený losem. Jednou los padl na jedinou královu dceru. Ta již byla vedena k jezeru, když náhodou Jiří jel kolem. Jak bylo jeho rytířskou povinností, pokusil se princeznu zachránit - nasedl na koně a draka napadl. Ranou kopí (nebo meče???) jej vážně zranil a zkrotlého přivedl do města. Tam slíbil králi a všem obyvatelům, že když se dají pokřtít, draka definitivně zabije. Pokřtěno pak bylo údajně na dvacet tisíc lidí
Jakmile budeš na souřadnicích keš tady nehledej, zapřemýšlej a pak hurá pro keš.
Přeji pohodový odlov. Juraf369