Né každý ví, že Domažlice měly svůj vlastní skokanský můstek. A dokonce dva a to přesně na tomto místě. Za mlada v 70. a 80. letech jsme sem s rodinou často chodili a skákali. Vždy jsem věděl, že tu můstek je, ale až nedávno, když jsem umístili informační ceduli jsem zjistil, že můstek nebyla vždy jen navezená hromada hlíny s upraveným doskočištěm, ale regulérní plnohodnotný skokanský můstek, kde se konaly závody ve skoku na lyžích s vlastním zázemím s několika budovami. Ještě v šedesátých letech se zde závodilo a v sedmdesátých už tu nebylo po žádných budovách ani památky. Nakonec zarostl a vodou zerodoval i samotný můstek, takže dnes ho již dávno nelze používat ke skokům a nebýt zmíněné informační cedule, nikoho by nenapadlo, že tu nějaký můstek byl.
Stavbu můstku zinicioval domažlický spolek "Sněhaři", který v roce 2012 oslavil 100 let od svého založení. Můstek stavěli němečtí zajatci a Sudečtí Němci určení k odsunu v 45. roce. Kritický bod většího můstku byl 38m a menšího 18m. Rekord můtku byl 44m. Zánik můstku zřejmě souvisel s existencí nového lyžařského střediska v Caparticích, kdy se soudruhům celkem z pochopitelného důvodu nechtělo udržovat dva od sebe značně vzdálené lyžařské areály. K můstku navíc nevedla (a dodnes nevede) žádná silnice. Muselo se k němu docházet několik kilometrů pěšky. Po lesních cestách k němu směly dojíždět jen zásobovací auta. Musela by se tak k němu vybudovat dopravní infrastruktura, což by se jistě nelíbilo vojákům, kteří měli v těsné blízkosti můstku cvičiště. Možná právě blízkost vojenského cvičiště byl hlavní důvod, proč se zdejší budovy tak rychle zbouraly, aby můstek nelákal k návštěvám širší veřejnost.
Tento můstek však nebyl prvním, tento primát drží skokanský můstek na Korábu. V Caparticích se žádný skokanský můstek nevybudoval, takže po opuštění tohoto můstku byl se skokami na lyžích v Domažlicích konec.