Důvod vzniku elektrárny
Na počátku 20. století se již plně projevovalo nedostatečné a zastaralé osvětlení města petrolejovými lampami, které byly sice novějších typů, ale stále nemohly obyvatele plně uspokojit.
O elektrifikaci města začali radní a také polenský starosta Jindřich Volenec uvažovat už 24. února 1910 na schůzce městského zastupitelstva. Po poradě 3. srpna 1910 a po nabídce pražské firmy Františka Křižíka, že zašle městu dobrozdání o zřízení elektrárny, se zástupci města vydali na „zkušební cestu“ po českých městech, která již elektrifikována byla, a sice do Tišnova, Jaroměře, Boskovic, Hlinska a Vysokého Mýta. Po těchto cestách bylo dle zprávy referenta Bedřicha Novotného rozhodnuto zbudovat elektrárnu, která by zásobovala elektřinou město i jeho okolí, a zároveň se rozhodlo o stavbě lidových lázní. K tomuto účelu byla od velkostatku v Polné zakoupena tzv. Stará valcha. Konkurzu na zřízení elektrické centrály se zúčastnily firmy: František Křižík v Praze, Elektrotechnická akciová společnost a dříve Kolben a spol. v Praze a Bartelmies a Donát v Brně. Vyhrála jej Elektrotechnická akciová společnost. Stavbu provedl stavitel J. Křelina ze Zámku Žďáru a vnitřní zařízení lázní zajistil ing. Rudolf Pekař z Prahy. Ústřední topení zde zavedl Jan Štětka z Královských Vinohrad. Stavba byla dokončena v secesním stylu na podzim roku 1911 a lázně, umístěné v budově, byly zprovozněny ke konci července 1912.Město Polná se tak stalo jedním z mála míst rakousko-uherské monarchie s vlastní výrobou elektrického proudu.
Zahájení provozu
Budova měla žlutou barvu a stala se jednou z dominant města. Výdaje za lázně hradila z části Občanská záložna, která poskytla díky fondu k tomuto účelu založenému 3000 K a dále platila roční příspěvky. Zbývající část zaplatilo město ze svého rozpočtu. Cenu jedné kilowatthodiny stanovila radnice na 60 haléřů a cenu energie k pohonu elektromotoru o polovinu méně, tj. na 30 haléřů. Zájem o využívání elektrické energie byl značný, poněvadž již ve druhém roce existence elektrárny rozhodli polenští představitelé nainstalovat ještě jeden agregát.
1. sv. válka
Poklid malého města narušila první světová válka. S prvními výstřely v Sarajevu nastaly krušné časy také městské elektrárně. V roce 1915 byl pro nedostatek nafty omezen provoz a bylo ohroženo osvětlení města. Z toho důvodu se nějaký čas dodávala energie z továrny Václava Pojmanna. Nakonec se přece jen podařilo naftu zakoupit, a tak byl provoz elektrárny načas zabezpečen. V témže roce se zastupitelstvo rozhodlo pro finanční obtíže zvýšit cenu elektřiny na 1 korunu a energii pro elektromotory na 80 haléřů.
Po 1. sv. válce
Další období nastalo po 1. světové válce. Významným krokem se stalo rozhodnutí o vedení proudu přes vesnice Zábornou, Skrýšov, Nížkov, až do sousedního města Přibyslavi. Ovšem jako všude nastaly po válce problémy s penězi. Roku 1919 bylo zapůjčeno 80 000K na náhradu akumulátorů dieselovými motory, bohužel byla náhrada neúspěšná. Elektrárna se nacházela v deficitu, a tak se po dalším zdražení nafty musela v roce 1920 zvednout cena jedné kilowatthodiny na 2 K. V témže roce vstoupila elektrárna do Elektrárenského svazu. V květnu 1923 se od dodávek proudu odpojila již zmíněná Přibyslav, ale po odpojení dlužila městu 41 000 korun, které od ní město muselo vymáhat delší dobu. Když však v červnu téhož roku shořel Přibyslavským akumulátor, prokázala Polná svou solidaritu k Přibyslavi a dodávala proud i nadále. Po odpojení dostal výpověď strojník, který byl propuštěn zároveň z finančních důvodů. Roku 1923 totiž elektrárna vykazovala ztrátu 38 057 K. Ve své době představovala tato částka veliký obnos, a tak se město rozhodlo poskytnout elektrárně dar ve výši 20 000 K, k čemuž bylo přistoupeno v roce 1924. Za celou dobu první republiky došlo k nejednomu návrhu, aby byla elektrárna připojena k jiné, ale Polenští si té své vážili natolik, že všechny návrhy byly rozhořčeně odmítány. Roku 1927 byla zakoupena nová akumulátorová baterie. Ze zápisu v městské pamětní knize vyplývá, že za první republiky bylo v Polné a okolí již 334 odběratelů proudu, 2042 žárovek a 53 motorů, navíc ještě 28 elektrických žehliček a 5 ventilátorů. O správný provoz bez poruch se starali elektrárenští zaměstnanci ing. Miroslav Klapka a správce Antonín Kocourek, který podnik spravoval po celou dobu existence. Dne 10. dubna 1934 se polenský výrobce proudu stal členem Svazu soukromých elektráren za roční příspěvek 240 Kč.
Prodej a ukončení činnosti
Nedlouho po mnichovském diktátu zamítl okresní úřad námitky proti prodeji a 20. prosince 1938 byla přečtena smlouva. Posázavský elektrárenský svaz se zde zavazoval, že bude dodávat radnici elektřinu zdarma a také osvětlovat zdarma město. Dále se zavázal, že uhradí tři čtvrtiny pojistky dieselových motorů částkou 3000 korun. 29. prosince 1938 byl svazu předán instalační materiál a zásoby, v pondělí pak svaz převzal celou elektrárnu. Den před vznikem protektorátu složil Posázavský elektrárenský svaz celou kupní částku a navíc 200 000 Kč na penzi správce A. Kocourka. To už se ale nad celým národem stahovala mračna a elektrárna měla před sebou už jen tři roky
Dne 21. června 1939 oznamuje svaz občanům zastavení provozu lázní z důvodu rekonstrukce elektrárny a v roce 1941 zastavil i celkový její provoz a místnosti v elektrárně byly přebudovány na byty. Tak skončila výroba elektrické energie v polenské městské elektrárně, která už nebyla nikdy obnovena. Posázavský elektrárenský svaz udržel za protektorátní vlády elektrárnu v provozu jenom tři roky. Přesto se město zapsalo do energetické historie. Polná se se svou elektrárnou zařadila relativně mezi první města rakousko-uherského mocnářství, kterým dodávala proud jejich vlastní elektrárna. Malé město na Českomoravské vysočině bylo 741. v celé habsburské monarchii
Současnost
Budova elektrárny chátrala. Až v roce 1998 se dočkala zasloužené opravy od firmy Izolace Polná s. r. o. Mimo nově vybudované střechy se opět skví charakteristická věž a celá budova elektrárny dostala i novou fasádu žluté barvy. Jenom na střeše chybí nápis z kovaných písmen: MĚSTSKÁ ELEKTRÁRNA A LÁZNĚ.
Úlohy pro výpočet polohy cache
výpočet X:
Pan Úsporný v roce 1912 začal podnikat a nechal se připojit na zdejší elektrickou síť. Díky svému podnikání často odjížděl pryč a účty za elektřinu platil vždy naráz jednou ročně. Na konci roku 1913 platil tedy za toto období: 7.1. – 5.2. 27.6. – 16.7. 3.10. – 11. 12. Počítejte, že každý den spotřeboval jednu kilowatthodinu. A vaším úkolem bude zjistit, kolik za roky X a Y zaplatil...
výpočet Y:
Na konci roku 1917 pak platil takto: 13.2. – 4.3. 2.4. – 26.4. 1.5. – 12.6.
VÝSLEDNÉ SOUŘADNICE
A= 1,20625(X+Y)
B= 2X – Y – 56
C= 3X – 2Y – 40
D= XY – 6329
N 49° 29. A E 015° 43.BCD
Úloy pro výpočet polohy úkrytu klíče
D : [(Rok dokončení stavby * rok otevření lázní) – 3 653 000] / 208
M : ( Vykázaná ztráta roku 1923 * odběratelé za první republiky ) – 6 350 000 – 6 361 029
L : ( Hodnota D z výpočtu polohy + za první republiky počet: žárovek + žehliček)
C: ( Bývalý počet písmen na střeše + rok vstupu do svazu soukromých elektráren + 3) / 245
VÝSLEDNÉ SOUŘADNICE
R= M*31
Q= D*4
U= C*7
V= L-1739
N 49° 29.(R-10) E 015° 42.(U+V+Q+535)
