V Ostrově nedaleko Ledče nad Sázavou prý kdysi dávno žila ovdovělá selka. Byla velmi bohatá a stejně tak lakomá. Svou čeleď týrala a tak u ní nikdo dlouho nevydržel. Byl u ní ve službě i malý sirotek, který jí pásl ovce. I on se od ní nadál spousty ran a nadávek, ale mezi svými ovečkami na pastvině na kopci u lesa byl spokojený. Opatroval své ovečky, rozhlížel se po kraji a snil o lepším životě. A tak se občas stalo, že se mu stádo rozuteklo a musel je pracně shánět dohromady.
Jednou na začátku podzimu se zase takhle zasnil a ani si nevšiml, že si sluníčko už ustýlá peřiny za Vostojavkou na západní straně. Až chladná mlha vystupující z údolí Sázavy ho vytrhla z blaženého snění. Rychle sehnal ovce, přepočítal je, ale jedna chyběla. Trvalo dlouho, než ji našel na okraji lesa a domů přihnal až za tmy. Na jeho hlavu se sneslo krupobití ran a nadávek, za trest ani najíst nedostal a ještě mu selka pohrozila: „Máš štěstí, žes ovci našel, jinak bys mi nesměl přijít domů!“
Za pár týdnů se historie opakovala, ale tentokrát hledal pasáček marně. Nešťastný chlapec se pustil i do hloubi lesa, ale ovečku ne a ne najít. Byla již noc, ale domů se neodvážil, a tak si sedl mezi stromy ke svým ovečkám a žalem a vyčerpáním usnul.
Mezitím selka vyhlížela od vesnice, kde je pasáček se stádem, avšak stráň zůstávala pustá. Když se už snesla tma, byla netrpělivá, začala hochovi spílat a zaťatou pěstí hrozila k lesu. Svoje hubování zakončila kletbou: „Kéž bys tam i s celým stádem zkameněl!“
Přešla noc a pasáček se nevrátil. Na druhý den se selka vypravila na pastvinu. Po stádu ani vidu ani slechu, zato louka i přilehlý les byly plné velkých bílých balvanů. Její kletba se vyplnila - celé stádo i s pasáčkem se proměnilo v bílé kadeřavé křemenné balvany.
Od těch dob se zalesněnému kopci mezi Ostrovem a Hradcem u Ledče říká Kamenné stádo. Během příštích staletí většina balvanů z pastviny zmizela, ale v lese na kopci je můžeme najít dodnes.
Geologové však mají na výskyt křemenných balvanů mnohem prozaičtější názor - jde údajně o zbytky erozí vypreparované křemenné žíly z okolního rulového podloží. Rula je poměrně měkká přeměněná hornina, kdežto křemen je minerál na 7. příčce desetistupňové stupnice tvrdosti - tedy dost odolný.
Křemenné žíly jsou ve zdejší oblasti docela běžnou záležitostí - umožnily vznik sklářských hutí, pro které je křemen jednou ze základních surovin.
V okolí Ledče byly navíc křemenné žíly nasycené sirnými rudami obsahujícími v malém množství olovo, zinek, arzén, ale také zlato a stříbro. 
Stříbro se také na několika místech v okolí ve 13. - 17. století těžilo. (Ale o tom zase někdy jindy.)
Kromě balvanů, které objevíte při hledání keše, se můžete poohlédnout po dalších, které se rozutíkaly dál do lesa. Najdete na nich spoustu zajímavých detailů - třeba pukliny s drůzami krystalů. Jen se k nim, prosím, chovejte ohleduplně. Kdo si chce odnést suvenýr v podobě křemenných krystalů, jistě při troše trpělivého hledání nějaký najde v okolí balvanů na lesní půdě, není třeba balvany otloukat a ničit.
Téměř až ke keši je možné se pohodlně dostat na kole, auta však nechte zaparkovaná na jednom z uvedených parkovišť a na kopeček se projděte. Určitě se vám nabídne několik velmi pěkných výhledů. Při cestě od Ostrova se můžete pokochat panoramatem nejvyššího vrcholu v okolí - Melechova a při cestě od Hradce buď můžete po lese vyhlížet první „ovečky“, nebo se při chůzi po lesní a poté polní cestě pokochat výhledem na Ledeč.
Krabička leží pod "pasáčkem". Kdo si přečetl pověst, tak má jistě jasno. Až dorazíte do "podezřelého prostoru", nehrajte si na hrabající divokou "černou zvěř", ale postupujte podle hintu. Poté, prosím, vše zase uveďte do původního stavu - tj. co nejlépe zamaskujte.