"Nehřeš usty ani sluchem,
blahoslaveni jsou chudí duchem." - K.H.Borovský
Karel Havlíček, český vlastenec, básník, žurnalista a politik v jedné osobě, se narodil v Borové, odtud přídomek Borovský, 31.10.1821. Zemřel 29.7.1856 v Praze. Je nám znám zejména jako literát ostrého pera a břitkého jazyka, který byl pro své politické názory úřady C.K. mocnářství poslán do vyhnanství v Brixenu. Havlovi, což je pseudonym, který Havlíček používal, se zde měl citelně zhoršit jak jeho psychický, tak celkově zdravotní stav, následkem čehož po návratu do Prahy zemřel. Nejznámější částí jeho literární pozůstalosti jsou epigramy, krátké vtipné básničky s ironickým obsahem, kterými komentoval často s odsudkem dění kolem sebe.
Dílo Karla Havlíčka: Obrazy z Rus /1843-46/, Epigramy /1845/, Epištoly kutnohorské /1850/, Tyrolské elegie /1851/, Král Lávra /1854/, Křest svatého Vladimíra /1855/, O literatuře /1855/