Borovice vejmutovka
Borovice vejmutovka (Pinus strobus) je jehličnatý strom pocházející z východní části Severní Ameriky, kde patří mezi hospodářsky nejvýznamnější druh borovice.
Vzhled
Jde o relativně mohutný strom 60–70 m (80 m) vysoký, o průměru kmene 100–150 cm s nepravidelnou korunou a silnými vodorovně odstávajícími větvemi. Základem kořenového systému je mohutný hlavní kořen, který jde hluboko do půdy. Borka je hnědavá, podélně zbrázděná, v mládí hladká až šedohnědá. Velmi tenké a měkké 6–12 cm dlouhé jehlice vyrůstají ve svazečcích po pěti na brachyblastech a jsou na okraji pilovité, na bocích s 2–3 řadami průduchů) – bělavé proužky. Letorosty jsou tenké, zelenavé a jemně pýřité. Vejčité pupeny mají obvykle délky 5–7 mm, jsou červenavě žluté, s bělavým blanitým okrajem. Květenství jsou šišticovitá, samčí šištice jsou žluté, samičí růžové. Kvete od května do června. Šišky 7–15 cm velké, visící na konci větví po 1–3, dlouze stopkaté, převislé, se štítky žlutošedými, uprostřed rýhovanými. Semena vejčitá, hnědá, s proužkovaným křídlem.
Výskyt a ekologie
Mimo svůj přirozený areál rozšíření (východní část USA a Kanady) je hojně rozšířena po celém světě pro svou vysokou produkční schopnost. I u nás je velmi častá v lesních porostech, kde v místech svého optima vytlačuje místní borovici lesní (České Švýcarsko, Hradec Králové). Je klasickou kolonizující dřevinou, pod jejímž porostem (podobně jako u akátu) se zmlazuje většinou pouze ona sama – i díky opadu jehličí. Trpí však, jako ostatní americké pětijehličné druhy, rzí vejmutovkovou (Cronartium ribicola).
Velmi zvláštní je allopatrické rozšíření vejmutovky: Její hlavní areál zaujímá prostor od Newfoundlandu až po jižní konec Appalačských hor (Tennessee), zatímco jedna subpopulace pronikla dokonce až do jižního Mexika (Chiapas) a Guatemaly. Příčinou její prosperity i v těchto velmi teplých a suchých („neborových“) oblastech jsou patrně geny získané v subtropech předešlých geologických období.
Borovice vejmutovka je jediným stromem, se kterým tvoří symbiózu klouzek bílý.
Využití
Borovice vejmutovka bývá vysazována jako okrasný strom v parcích a zahradách. Krom toho je vysazována v kulturních lesích jako zdroj velmi kvalitního dřeva. To je měkké, lehké, velmi trvanlivé a snadno štípatelné, lehce se obrábí (modelářské dřevo) a druhotně nepracuje (nesesychá se). Je trvanlivé v zemi i ve vodě, kde je podle některých údajů trvanlivější než dub. V Severní Americe se používá jako stavební a nábytkářské dřevo, dále k výrobě beden, latí, šindelů apod. Je důležitou surovinou pro výrobu celulózy, k výrobě sirek a jako palivo.
O to zajímavější se jeví, že ve Václavovicích roste volně v lesním porostu. Nachází se v „Datyňském lese“ u hranice s obci Horní Datyně, která je v těchto místech tvořená bezejmenným potůčkem pramenícím v Sedlištích na „Papalce“. Snad proto, že borovice byla vysazena v poměrně těžce dostupném terénu, mimo obvyklých tras návštěvníků lesa, na příkře se svažující stráni nad údolíčkem potoka, jehož prosluněné tůně jsou v těchto místech „rájem černé zvěře“, uniká pozornosti návštěvníkům lesa. Lesníci však o ni vědí a „hýčkají“ si ji. Tím je možné vysvětlit, že se dožila úctyhodného stáří, jak je nožné usuzovat z její mohutnosti asi 150 let.
Můžeme se domnívat, že sazenice této, u nás vzácné borovice, byla snad původně určena k výsadbě v šenovském zámeckém parku a patrně nedopatřením se připletla k sadbě vrchnostenskému hajnému z Václavovic. Borovice mohla býti vysazena v rámci obnovy lesa ve Václavovicích okolo koku 1860.
Obvod kmene borovice ve výšce jednoho metru nad zemí činí úctyhodných 315 cm. Výšku „Vejmutovky“ je jen velmi obtížné určit, zkresluje ji terén a okolní lesní porost, je ji však možné odhadovat na více než 30 metrů. Statný, mohutný, strom nenese známky napadení škůdci, či nemocí. Za předpokladu, že také lesníci budou i nadále nad ní držet ochrannou ruku se jistě „Vejmutovka“ dožije dalších několika desítek let.
zdroj:http://cs.wikipedia.org/wiki/Borovice_vejmutovka,http://www.obrazyzkroniky.cz/clanky/vaclavovice/borovice-vejmutovka.html