Raně kubistický kostel z let 1913–15 postavený podle návrhu architekta Oldřicha Lisky. Slavnostní vysvěcení mělo proběhnout v roce 1915 u příležitosti pětistého výročí upálení Mistra Jana Husa, v důsledku válečných událostí však bylo vysvěcení odloženo a provedeno až v roce 1918.
Jedná se o jediný kostel na světě s kubistickým interiérem a slohově čistou, v Evropě ojedinělou stavbou rané fáze kubismu, která se vyznačuje omezenou barevností a zborcenými plochami. Kostel se dochoval v původním stavu bez jakýchkoliv pozdějších úprav a původní je rovněž kubistické zařízení, jehož autorem je rovněž Oldřich Liska. Jedná se především o vitráže v oknech, původní podlahy, kazatelna, varhany, lavice i překrásný stůl Páně ve tvaru kalicha, jehož pojetím předběhl Liska dobu alespoň o 30 let a předznamenal vývoj designu ve 40. letech 20. století. Stůl je zajímavý i z mineralogického hlediska, neboť základ je vyroben z granodioritu, což je kámen podobný žule, noha z bílého pískovce a vrchní deska z gabra. Dominantou stropu jsou pak lustry, které vycházejí z krystalů nerostů jak v závěsech, tak ve stínidle. Přestože se v návrhu lustrů dopustil Oldřich Liska určité dekorativnosti, dodržuji zásad kubismu. Pečeť kubismu nesou i desky na texty písní, které jsou ve tvaru otevřené knihy. Uvnitř se dochovala vzácná sádrová studie sochy Mistra Jana Husa od Stanislava Suchardyz roku 1912.
Poměrně unikátní je technická stránka armovaného sádrového stropu s dřevěnými kazetami, který je zavěšený na příhradové konstrukci. Ta je snýtovaná z ocelových nosníků podobně jako Eiffelova věž a je posazena na betonovém věnci. Kromě stropu nese konstrukce ještě střechu, což bylo nejen levnější, ale přispělo také k jejímu celkovému odlehčení.