Od roku 1805 jím prochází stará císařská silnice spojující Šluknovský výběžek s vnitrozemím, která tehdy nahradila Pražskou cestu. V letech 1981–1983 byla rozšířena na tři pruhy. Dnes má označení I/9 a spojuje Prahu s Rumburkem. Severně od sedla se nachází obce Jiřetín pod Jedlovou a Dolní Podluží, jižně obec Svor. V sedle je parkoviště. Díky velkému převýšení mezi osadou Lesné a sedlem (150 metrů na 3 kilometry) zde byly dříve pořádány ve 20. letech 20. století automobilové závody do vrchu. Účastnicí byla i Eliška Junková.
Sedlo je pro náročné podmínky negativně proslulé mezi motoristy, zejména řidiči kamionů.
Po jeho temeni prochází linie hlavního evropského rozvodí mezi Severním a Baltským mořem. Na jižním svahu stojí několik betonových pevnůstek (řopíků) pohraničního opevnění z roku 1937.
Necelé 1,2 km na jihozápad je železniční stanice Jedlová zastávka a přímo na jihu samota Nová Huť. Od Nové Huti přes Stožecké sedlo vede na sever modře značená turistická trasa. Sedlo je na předělu okresů Česká Lípa a Děčín, tedy i Libereckého a Ústeckého kraje.
Text je převzat z wikipedie, owner je z velké části jeho autorem.
Ke keši se dostaneme jednoduše, zaparkujeme na parkovišti, co je na vrcholu Stožeckého sedla, a můžeme jít hledat. Jen prosím ze směru ze Šluknovského výběžku nepřejíždět silnici, myslím je tam i zákaz odbočení. Keška nestojí za nehodu, místo k otočení je v Nové Huti. V samotné keši vzhledem k frekventovanému místu nic není, jen logbook a tužka. Ale ta dlouho nevydrží, tak si na psaní něco raději vezměte sebou.