Obec Trnová byla založena v roce 1342 benediktinským klášterem v Praze Břevnově. Vznikla na tehdy řídce osídleném území, rozkládající se na levobřežním pobřeží Vltavy mezi přítoky Třemošicí (Bojovským potokem) a Bukovicí (Jílovišťským potokem). V roce 1405 prodal břevnovský opat Diviš obec staroměstskému měšťanovi Jindřichovi. Později se dostává Trnová do majetku záduší kostela sv. Jiljí na Starém Městě Pražském. Na hřbitově se mimo jiné nachází nepřehlédnutelná hrobka s nádhernou vitráží Anděla umístěného v interiéru proti vchodu patřící rodině Václava Schlogera. Ten dne 10. srpna 1907 koupil velkostatek Trnovou. Zaměřil se především na pěstování obilí a chov skotu, přičemž dodával velmi kvalitní mléko do Prahy. V souvislosti s novým majitelem se s Trnovou seznámila slavná operní pěvkyně Ema Destinová. její švagr, majitel vysočanské mlékárny baron Frey z Freydenfelsu jí na jaře roku 1908 vyjednal letní pobyt na zámku v Trnové. Pan Schloger jí vyčlenil jedno celé zámecké křídlo, do kterého zavítala po ukončení turné. Do Trnové pak s oblibou jezdila v letech 1909 – 1911. Nejstarším způsobem pohřbívání je spalování. První urny s popelem tělesných pozůstatků pocházejí z doby 3000 let před naším letopočtem. V Evropě se spalování uplatnilo o 1000 až 1500 let později a stalo se jedinou formou pohřbu. Tento způsob pohřbívání zakázalo křesťanství, potlačovalo totiž víru ve zmrtvýchvstání /spalování zakázal v roce 789 dekret Karla Velikého/.
S postupem rozvoje městského způsobu života /soustřeďování obyvatel do měst - urbanizace/,
ubývala místa pro hřbitovy, a tak se v 19. století začalo s průmyslovým zpopelňováním /církev změnila postoj ke kremacím/. V Čechách byl pohřeb žehem schválen v roce 1919, první krematorium vzniklo v roce 1921 v Praze. V dnešní době je z katolického pohledu kremace varianta rovnocenná pohřbu do země.
V současné době /rok 2011/ je Česká republika na druhém místě ve světě v počtu kremací. Přibližně 76 % zemřelých je zpopelněno, jen ve 24 procentech se koná pohřeb do země. Kremace převládají, ale dělají se i s obřadem.
Způsoby pohřbívání:
Kremace bez obřadu - zpopelnění bez provedení smutečního obřadu.
Kremace s obřadem - rozloučení se zesnulým v obřadní síni krematoria a následné zpopelnění.
Pohřeb - ceremoniál, který zahrnuje oznámení úmrtí zvonem nebo jinými médi, rozloučení se zesnulým u rakve v kostele /nemusí být, smuteční průvod na hřbitov a rozloučení nad hrobem s proslovy.
Lidé více volí možnost kremace, ve městech je to až 90 %.
Pohřby do země jsou praktikovány téměř už jen na vesnicích.
 |
 |
|
Smuteční průvod prochází Návsí, vlevo pomník obětem v 1. světové válce, v pozadí klenutá brána, která spojovala statky č.p. l a č.p. 21
|
Taktéž Náves, v pozadí jeden z nejstarších domků v obci č.p. 10
|
| zdroj:http://farnost.mnisek.cz/historie/trnova/ |