Nove Dvory Mystery Cache

    Jistě si někteří z vás vzpomenou na půvabný pamětnický film Počestné paní pardubické, kde katovka (manželka mistra ostrého meče) v podání Jiřiny Štěpničkové bojuje o své a manželovo místo na slunci.

Kat – člověk snížený, musil však být skutečným mistrem svého oboru. Jeho řemeslo vyžadovalo mnohem více, než měli splňovat příslušníci jiných počestných cechů. Musil být silný, zručný, bez výhrad poslušný příkazů vrchnosti, k tomu necitlivý vůči lidské bolesti, slepý k prolévané krvi odsouzených a hluchý k jejich nářku. Za svědomitou službu spravedlnosti si vysloužil jen všeobecný odpor, strach a pohrdání. Stýkat se s katem, byť se ho jen dotknout, znamenalo pro počestného měšťana ztrátu cti. Mistr popravčí musel žít odloučeně od ostatních, většinou za hradbami, a do města směl vcházet jen pro sebe vyhrazenou a nenápadně situovanou fortnou. V hospodě či v kostele měl přidělenu lavici oddělenou od ostatních, někdy měl vyhrazen i zvláštní vchod. Jeho synové neměli jinou volbu, než převzít otcovu živnost a chtěli - li se oženit, nemohli čekat přízeň dívek odjinud, než z rodin katovských. Katovi plynul i vedlejší výdělek za veřejné služby, což bylo čištění stok a záchodů v obecních domech, odklízení zdechlin atd. Vydatný příjem měl mistr meče z prodeje věcí souvisejících s popravami. Věřilo se v jejich zázračnou moc. Mimoto prodával léky a masti, napravoval zlomeniny podle starého přesvědčení, že kdo umí hnáty lámat, dokáže je i napravovat. To vše se však dělo jen potají a v noci, kdy v nouzi každý rád zapomněl, že kat je vlastně osoba sníženého stavu. O poslední příčku společenského žebříčku se dělil jen s rasem a biřici.

Ras – také pohodný či antoušek, tak jako mistr ostrého meče, bylčlověk snížený. Jeho obydlí se říkalo rasovna nebo pohodnice. Náplní jeho práce byla likvidace uhynulých zvířat, odchyt a utracení toulavých a nemocných psů a koček, ale i jiných zvířat. Věnoval se i službě veterinární – diagnostikou a léčením zvířat. Byl jakýmsi předchůdcem veterinární služby a kafilérie. Mezi další jeho povinnosti patřilo, tak jako u kata, čištění stok a záchodů, vyklízení odpadků a další činnosti, které pro jejich odpornost nechtěl nikdo vykonávat, Jeho práce byla důležitá a potřebná, ale nedoceněná. Byl považován za „ divného“, či nenormálního. I jeho povolání bylo nečisté, snížené a opovrhované. Jeho sídlo – rasovna-  bývalo také na samotě, za městskými hradbami, daleko od lidí. I on měl, tak jako kat, zvláštní lavici v kostele i v hostinci. Mršník – místo, kam zakopával uhynulá zvířata, bývalo obehnáno plotem a vždy zaneseno ve vojenských mapách.

U osady Nové dvory nacházející se na jihovýchodě Bystřan bývala rasovna. Zachovala se o ní pověst Františka Cajthamla – Liberté  Rasovna v Novém Dvoře (Staré pověsti ze Středohoří a Podkrušnohoří)

Pověst praví:  

 V úžlabině pod lesem a vrchem Roudným u Nového Dvora při Svinném potoku, líně se vlekoucím  ku Kozlíkům údolím úpeřinským, skryto je stavení, jemuž psi se zdaleka vyhýbají.

         Je to Reichertova rasovna. Reichertové v ní vykonávají řemeslo pohodnické přes dvě století.

        Zkazky, které převzal první Reichert od svého předchůdce, udržely se v rodě do dnešního dne. Řemeslo rasovské patřilo k nečistým. S katy a rasy neudržovalo obyvatelstvo styků. Dotek katův zneuctil člověka na celý život a ztraceno bylo zvíře, jehož se dotkl ras.

       Rasovina Reichertova jest pohřebištěm nesčetných zdechlin zvířat , při jejichž zakopávání objeveny i kostry lidské.

Dle podání zakopány zde byly pohodným mrtvoly popravenců, odsouzených hrdelním soudem městským v Teplicích.

        A jak malé provinění stačilo dříve, aby chudý člověk ztratil život!

        Dívka poddaná, jež se zapomněla před svatbou, zloděj, který ukradl panskou slepici, kacíř, věřící více bibli, než otcům Jesuitům – to byla provinění, trestaná smrtí.

Červený kámen z vrchu Roudného objevuje se i v polích okolo rasovny novodvorské. Jako by byl napojen krví zrovna jako všechna ta půda zarudlá, pod níž zetlela těla dvaceti nešťastníků mezi mršinami zvířecími.

          

Něco málo o osadě Nové Dvory

Osada není příliš stará. Ještě v polovině 18. století byla poplužním dvorem, který patřil k Úpořinám.

Popluží má dva významy:

1. Půda obdělávaná vrchností ve vlastní režii, na níž robotovali poddaní.

 2. Nejstarší pozemková míra západních Slovanů, obnášela tolik půdy, kolik mohlo být obděláno spřežením dvou volů, nebo jedním koněm.

Nových Dvorů se samozřejmě týká bod 1.

Když u nově založené usedlosti ( nového dvora) vznikla malá osada, stalo se původní německé obecné označení  neuhof ( nový  dvůr) jménem této osady; 1833 Neuhof; 1854 úředně Neuhof atd. Název Nové Dvory vzniklo převedením německého jména do množného čísla.  V roce 2009 zde bylo evidováno 43 domů, počet obyvatel v roce 2001 byl 38.

Zdroj : Kniha  Staré pověsti ze Středohoří a Podkrušnohoří)

           Internet, časopis Kviz