|
NA ÚVODNÍCH SOUŘADNICÍCH KEŠ NEHLEDEJTE. A překvapivě ANI PARKOVIŠTĚ. Jde částečně o terénní mysterku. Kromě úvodního kvízu pro zjištění výchozích souřadnic se vše pro nález finálky dozvíte cestou. Čeká vás 8. zastavení – na některých bude krabička, na některých ne. Čtěte pečlivě instrukce na kartičkách z krabiček, najdete v nich nejen souřadnice dalších zastavení a potřebné hinty k nalezení jednotlivých krabiček, ale také úkoly, díky kterým získáte indicie pro výpočet finále. Doporučujeme proto dělat si cestou poznámky, event. si důležité údaje nafotit. Kartičky z krabiček prosím neodnášejte, vracejte je zpět! Finální schránka je trochu atypická, větších rozměrů a ukrývá v sobě krabičku cca 700 ml.
|
|
 |
|
Výrazný zalesněný Studený vrch ležící v pásmu Hřebenů dosahuje nadmořské výšky 660 metrů. Na jeho úbočí jsou výrazné stopy po těžbě železné rudy. A nejen to. Po celém brdském lese nacházíme stopy po milířích. Kdybychom se mohli vrátit do Brd minulých dob, velice často bychom viděli, jak tu a tam stoupá z temných brdských lesů bílý sloupec dýmu. V těch místech se během sedmnáctého, osmnáctého a částečně i devatenáctého století pálily milíře, vyrábějící dřevěné uhlí pro někdejší brdské hutě, hamry a drobné dílny na zpracování železa.
|
Uhlířství bylo do 19. století významným druhem obživy lidí v oblasti Brd. A jak vypadal život takového uhlíře? Za prací obvykle putoval desítky kilometrů a tak měl každý uhlíř ve své výbavě trakař, který měl skoro metr vysoké kolo a na něm byla usazena veliká ošatka „filfas“, upletená z dubových proutků. Na ní se svážel k milíři mech – „stlaní“. Ale bylo na ní uloženo i vše, co ke své práci i k životu potřeboval: dvě zvláštní lopaty z bukového dřeva, dvoje velké hrábě, dvě sekery, pila, široká motyka "drnovačka", dřevěná putna na vodu, několik hrnců "železňáků" na vaření, pytlík mouky a brambor, hrnek sádla, trochu soli a koření. To bylo k přípravě obživy všechno a jedině chleba se kupoval někde v sousední vesnici. Na spaní měl deku. Jinak už jen nějakou osobní maličkost. Tak byl vybaven každý z obvykle tříčlenné party.
|
|
Když doharcovali na "plac", ukázal jim hajný dříví a po celou dobu pálení, které trvalo okolo dvou měsíců, se o ně nikdo nestaral. Prvním úkolem bylo obstarání střechy nad hlavou. "Uhlířská bouda" byla stanového tvaru, budovaná z kmínků, větví a mechu, celá pokryta hlínou a drny. Zpředu nebo z boku byla dvířka. Uvnitř po stranách kavalce a uprostřed chýše bylo ohniště. Topilo se dřevěným uhlím, které nekouřilo a tady se vařil dříve v tomto kraji známý a oblíbený pokrm "uhlířina": napůl brambory, napůl knedlíky s trochou zelí, pokud bylo. K tomu kus chleba a zapít vodou. Tak se uhlíři živili po celý čas.
|
|
Pro skládání dřeva do milíře byla nutná rovinka, která se někdy musela vykopat ve strmém svahu. Základem milíře byl kůl (nebo dva kůly blízko sebe), okolo kterého uhlíři naskládali drobné suché roští. Následovalo položení podlahy, tedy polen kladených paprskovitě od kůlu stojícího uprostřed kruhu směrem k jeho okraji. Kruh - základna milíře - míval průměr 6 až 8 metrů.
|
|
 |
|
V podlaze byl vynechán kanálek, což byla mezera pro přívod vzduchu vedoucí až ke kůlu. Pak se od středu začala stavět polena ve dvou, u velkých milířů i ve třech vrstvách. Do pyramidy průměrně velkého milíře se vešlo až 40 kubických metrů dřeva. Po složení se hromada přikryla vrstvou mechu a kanálkem v úpatí milíře se pomocí dlouhé tyče zapálilo suché roští uvnitř. Následně se povrch poházel vrstvou hlíny, aby milíř nemohl vzplát jako táborák.
|
|
Jakmile došlo k tzv. zpocení hromady (první fáze po zapálení milíře), uhlíři v jejím vrcholu propíchli otvory (lufty), aby oheň úplně neuhasl. K vylézání na temeno milíře používali kmen s vysekanými stupni nebo malý žebřík. Po půldni doutnání milíře na jeho vrcholu strhli hliněný kryt a vyhořelé nitro znovu zaplnili dřevem. T ento proces se opakoval ještě po tři následující dny. Obvykle se pálily dva až čtyři milíře současně. Jeden hořel, druhý se stavěl a třetí rozebíral. Často byla každá hromada jinde a uhlíři se přesouvali mezi nimi a zároveň své dílo museli neustále hlídat. Hrozilo totiž nebezpečí, že milíř přejde z pozvolného doutnání za nepřístupu vzduchu v otevřené hoření (například kdyby déšť, vítr nebo mráz poškodily hliněný obal), které by jejich práci zmařilo. Když se spustil liják, nešel se uhlíř schovat do své boudy, ale utíkal s lopatou k milíři.
|
|
Pálení milíře obvykle trvalo pět až šest dní. Zda je hromada vypálená se poznalo podle barvy kouře stoupajícího z milíře – bělavý kouř značil, že ve dřevě je ještě vlhkost, šedomodrý kouř prozradil, že je vypáleno.
|
Po vypálení uhlíři ucpali otvory v obálce a milíř asi deset hodin ochlazovali. To spočívalo v postupném strhávání mechového obalu a opětovném přikrývání pouze slabou vrstvou hlíny. Hromada se pak nechala ještě jeden den v klidu a potom se začala hrabat - lopatou se zuhelnatělé dřevo rozhazovalo kolem milíře. Tato práce se dělala výhradně v noci, aby byly vidět jiskry a bylo možné je ulít. Zásoba vody u každého milíře byla nezbytností a zejména při pálení v kopcích se s ní uhlíři dost nadřeli.
|
|
Poslední činností bylo naložení dřevěného uhlí na vozy s korbou spletenou s proutků a jeho odvoz na místo určení. Byla to těžká a špatně placená práce. Po roce 1930, kdy uhlířské řemeslo umíralo, dostávala uhlířská parta za plnometr (m3) dřevěného uhlí 16 korun. Ve třicátých letech uhlířství v Brdech skončilo. Poslední zařízení spalující brdské dřevěné uhlí byla vysoká pec v Komárově, ta ukončila svojí činnost v roce 1926.
|
|
Už řadu let patří brdské uhlířství minulosti a za čas zmizí i jeho pamětníci. Jen v lesích zůstanou jako jediná památka vyrovnané "placy" se zbytky dřevěného uhlí. Až k takovému místu přijdete, vzpomeňte na tiché samotáře, kteří tu v lesích žili a pracovali. Vzpomeňte na uhlíře.
|
|
Zajímavosti:
|
|
• Slovo "milíř" žádný uhlíř prý nikdy neřekl, pro ně to byly jen "uhlířské hromady".
|
|
• Zajímavý je i původ slova milíř. Toto slovo totiž souvisí s latinskou číslovkou mílie, tj. tisíc, která naznačuje, že se milíř skládá z "tisíce" polen.
|
|
• Od "pálení" uhlí bylo odvozeno i slovo palivo.
|
|
A teď k našemu příběhu:
|
|
O Studeném vrchu a jeho okolí se traduje řada pověstí a legend.
|
|
Asi dva kilometry od Studeného vrchu směrem na jihozápad se vypíná o něco nižší kopec Velká Baba. Nedaleko jeho vrcholku se nachází zvláštní skalisko, zvané Fabiánovo lože. Podle legend tu měl přespávat a řídit odsud svou říši brdský patron a vrstevník Krakonoše Fabián, dobrý duch brdských lesů.
|
A jak se vlastně stal Fabián lesním duchem? Na temeni Baby stával prý hrad, do kterého si jeho pán, rytíř Fabián, přivedl ženu – krásnou Medulínu. Ale brzo po svatbě se v lesích pod hradem usídlila čarodějka, bývalá Fabiánova milenka. Přišla se, jak to ženy dělávají, pomstít. Jedné bouřlivé noci si zavolala na pomoc běsy z povětří a ti Fabiánův hrad rozmetali, čímž se její zlý úmysl podařil. Fabiánova žena byla proměněna v bylinu zeměžluč, hrad i s jeho obyvateli zmizel. Jako jeho pozůstatek na místě zůstalo zmiňované Fabiánovo lože a Fabián sám se té noci stal duchem, který měl být zlý. Čáry čarodějky a její primitivní ženská pomsta však nedokázaly zlomit Fabiánovo dobré srdce a tak rytíř zůstal dobrákem i v zakletí.
|
|
Fabián střeží Brdy z Velké Baby dodnes. Lidem neubližuje, a pokud je v dobrém rozmaru, spíše jim, podobně jako Krakonoš, pomáhá. Ale také je tu a tam rád poškádlí. Pokud je Fabián špatně naladěn a teskní po své krásné ženě, je z lesů slyšet táhlé houkání. Běda tomu, kdo se snaží jeho teskné houkání napodobit, či přijde do brdských lesů škodit. Tomu se zle povede.
|
|
V okolí Studeného vrchu prý kdysi uhlíř v milířích vyráběl dřevěné uhlí. Jeho syn v lesích ale často pytlačil. To rozzlobilo ducha Fabiána, který nemá rád, když mu někdo v rajónu dělá neplechu. Začal proto uhlíři sfoukávat plameny v milířích, aby si synka drobet vycepoval. Ale jak už to chodí, omladina bývá občas nepoučitelná a tak se nakonec musel uhlíř i se synem odtud odstěhovat. Nám se tahle historka zdála poněkud nejasná a stále jsme si říkali, že za tím vězí určitě něco víc. A tak jsme zapátrali po skutečné příčině toho, proč uhlíř se synem Studený vrch nakonec opustili. Po dlouhých letech pročítání historických dokumentů, vyptávání se starousedlíků a nesčetného množství geo-logických vrtů v brdských kopcích se nám povedlo zjistit, co se tu událo. Uhlířův synek totiž byl nepoučitelný, vesele si pytlačil dál a nic nedbal na to, že otci působí potíže. Ba co víc, ve své hamižnosti kradl dřevo hajnému a potají si stavěl nezvykle obrovský milíř dále od Studeného vrchu, aby nebyl otci moc na očích. Naivně si totiž myslel, že velký milíř mu přinese také velké bohatství. Co neviděl otec, viděl Fabián a ten byl tenkrát opravdu hodně rozzlobený, a když zjistil, že ani sfoukávání plamenů v milířích otce nepřinutilo mladíka se polepšit, rozzlobil se ještě víc a nechal všechno dřevo v uhlířových milířích nadobro zkamenět. A z obrovského milíře neposlušného synka se stala rovnou skála. Na připomínku toho, že kdo chce moc, nemá nic, tam někde Fabián zanechal malinkatý milířek, který by oba uhlíře nemohl nikdy uživit. A proto se s hanbou tenkrát odstěhovali…Čas hlínu a mech odvál a dnes zůstalo už jen to zkamenělé dřevo z uhlířových milířů. Pokud se touláte kolem Studeného vrchu, určitě jste na něj tu a tam narazili. A milířek hanby? Ten mohou tak jako my dnes objevit pouze zasvěcení…
|
|
Pátrání po něm může začít…
|
|
 Na úvodních souřadnicích ho nehledejte, Studený vrch a jeho blízké okolí je jen rámec celého příběhu. Jak jsme zmínili, svůj velký milíř synek stavěl poněkud dále od Studeného vrchu, ale zase ne moc daleko… Vaše pátrání začněte na souřadnicích, kde můžete eventuelně zaparkovat svého plechového oře. Tyto souřadnice lehce zjistíte z listingu – konkrétně v části pojednávající o uhlířích všeobecně.
|
|
1) Jak se říkalo ošatce na trakaři, upletené z dubových proutků?
mudlas A = 6
filfas A = 1
luftas A = 3
|
|
2) Jaký mívala průměr základna milíře?
2-4 metry B = 4
4-6 metrů B = 8
6-8 metrů B = 7
|
|
3) Jakou barvu měl kouř, který značil, že je hromada vypálená?
bělavou C = 1
šedomodrou C = 6
černou C = 8
|
|
4) Kolik dostávali uhlíři za plnometr (m3) dřevěného uhlí?
8 korun D = 6
12 korun D = 1
16 korun D = 2
|
|
5) Pokrm "uhlířina" byl:
brambory smíchané s osmaženou cibulí E = 3
napůl brambory, napůl knedlíky s trochou zelí E = 7
bramborová placka E = 4
|
|
6) Kdy ukončila svojí činnost vysoká pec v Komárově?
1926 F = 8
1924 F = 9
1921 F = 7
|
|
Zjištěné hodnoty A až F dosaďte do vzorce pro zjištění parkoviště a současně začátku cesty:
|
N 49° 48.ABC
|
E 014° 03.DEF
|
|
Pokud si nejste správností svých odpovědí jisti, můžete použít jedno nebo obě následující ověření.
|
|
Ciferace N = 3 ; E = 7
|
|
|
|
Tak, teď už víte, kde začne vaše cesta. Zde také hledejte krabičku s instrukcemi, které budete potřebovat pro vaši další cestu. Rozhodně doporučujeme vzít sebou papír a tužku (prostě něco, kam si můžete dělat poznámky) a možná se vám bude hodit i listing, pokud nemáte paměť jako slon. 
|
|
Čeká vás 8 zastávek, na kterých budete sbírat indicie, které vám v závěru prozradí, kam ukryl Fabián milířek. Nebojte se, nebude to náročné, žádné zapeklitosti na vás nečekají. Stačí si užít pěknou procházku a být vnímaví k okolí. Vše se ale dozvíte postupně cestou... Celá trasa není delší než 3 km včetně cesty zpět na parkoviště, zvládnou to s vámi i děti. Jen na posledním zastavení bude nutné dávat na své děti pozor, ale to pochopíte na místě.
|
|
Přestože věříme, že převážná část kačerské komunity dbá na etiketu chování, prosíme vás o to, abyste se na jednotlivých zastávkách snažili pečlivě uschovat nalezené indicie tak, aby je nenašli mudlové a abyste se vůbec celou cestu nechovali stylem „po mně potopa“. Jsou přece jiné možnosti, ze kterých mít dobrý pocit, než kazit radost těm, kteří přijdou po vás...
|
|
Nevkládejte prosím vlastní logbooky do jednotlivých krabiček cestou, takové logy budeme mazat! Logbook naleznete až po projití celé trasy, posbírání všech indicií a vypočítáním finálky. Jedině log v této finální krabičce můžeme uznat.
|
|
Pro ty, kteří nesledují atributy – nedoporučujeme odlov za tmy nebo jinak výrazně snížené viditelnosti. V tomto případě by vám svítilna mohla být na některých zastávkách málo platná. Stejně tak může být znesnadněno hledání některých indicíí v zimním zasněženém období. Pokud naše doporučení budete ignorovat, rozčilujte se pak jen na sebe, ne na nás.
|
|
A na závěr – pro nalezení cíle vaší cesty budete potřebovat ještě jednu maličkost:
|
N 49° 48.(K-J)(G-H)(L+M+2)
|
E 014° 03.(G-N)(K-I+L)(M+N)
|
|
Ciferace výsledných souřadnic: N = 2 ; E = 4
|
|
|
Informace o milířích v Brdech jsme získali:
|
|
Text:
Jan Čáka, Toulání po Brdech a "Po Brdech se chodí pěšky"
|
|
Obrázky:
http://www.muzeum-pribram.cz
http://cs.wikipedia.org
http://hvozdnice.eu/paleni.htm
http://www.keltskytelegraf.cz/portfolio/studeny-vrch/studeny_vrch4
|
|
Informace o Fabiánovi a uhlířích jsme čerpali z:
|
|
http://www.brdy.org/
http://www.mkc-horovice.cz/knihovna/kd.html
http://s.krajina.sweb.cz/
+ naše fantazie
6.5.2023 - ZMĚNA NA STARTU - úprava HINTU !!! Protože došlo k odstranění předmětu, kde bylo umístění informací potřebných k odlovu kešky, použili jsme jiné místo pár kroků od původního umístění a vzhledem k jednoznačnosti hintu nebudeme zatím upravovat vypočítané souřadnice. Pokud se poničený předmět vrátí zpět, vrátíme tam i úvodní informační krabičku. Pokud by byl zatím přesto problém s nálazem, upravíme souřadnice. Děkujeme za pochopení.
|