Na počátku nebylo nic, jen pár políček, pastvin a vpravo za potokem plácek s brankami na čutanou.
Pro milovníky příběhů přidávám zajímavost, že v té době sem chodívala rybařit Ema Destinová. Dokonce se vypráví, že v doprovodu Františka Škroupa, který se v tomto kraji nechával inspirovat při tvorbě Fidlovačky, jejíž část se později stala českou hymnou. Ti dva se ale za svých životů setkat nemohli, takže tu rybařila už jen v doprovodu některého ze Škroupových potomků či příbuzných, ke kterým jezdívala na zámek do Trnové.
Významným impulsem pro zřízení plovárny se stalo až vzedmutí jezera říční přehrady Vrané nad Vltavou, dokončené roku 1936. Krátce na to jistá paní Sendlerová v Měchenicích zřídila na pronajatém pozemku u Vltavy "Říční a sluneční lázně".
Místo se pak stalo a stále je, oblíbenou rekreační lokalitou. Prosperující lázně se tak mohly úspěšně rozvíjet. Na řece vyrostla dřevěná konstrukce dvou plaveckých bazénů s nastavitelnou hloubkou pro neplavce a ústí Bojovského potoka dostalo díky přehradě podobu přírodního koupaliště.
Provozu lázní se nijak výrazně nedotkla ani světová válka. Po válce v roce 1947 byla dokončena dnešní silnice 102 a přes ní vybudována pěší betonová lávka pro plavce. Ta si však přecházení plavců moc neužila a dávno slouží už jen k zavěšování reklamních panelů. Přístupové schodiště k někdejší říční plovárně je ještě dnes využíváno k nástupu na pontonový přístav osobní lodní dopravy.
V poválečném budovatelském období dostaly lázně v akci "Z" nový bazén s brouzdalištěm, avšak již uvnitř areálu a nahradily tak říční bazény. Časem vzalo za své i koupaliště v ústí potoka tím, že pojalo naplaveniny za cenu jeho zregulování do nynějšího úzkého koryta. Lázně spadly pod správu zbraslavského komunálního podniku a ten je přetvořil na autokemp. Po zprivatizování dnes někdejší plovárna slouží převážně zahraniční klientele, jako základna pro turistické poznávání hlavního města, což zcela převrací význam Mládkovy písničky. Dnes jezdí turisté z Měchenické plovárny do Prahy, užívat si opěvovaný abnormální hic.
Poslední stopa po zaniklé plovárně Jeden z posledních okamžiků této lávky, která byla viditelnou součástí plovárny odolávající až do léta r. 2021. S lávkou zmizela i poslední verejne viditelná stopa po Mechenické plovárne.
Jak vyzrát na kešku:
Důrazně upozorňuji na umístění této schranky v blízkosti poměrně rušné silnice. Rychlost je tu sice omezena jako v obci na 50 km/h, ale znáte to. Proto dbejte maximální opatrnosti při případném přecházení a při odlovu se pohybujte jen za svodidlem. Po nedávné rekonstrukci dostala krajnice masivní zábradlí se svodidlem, které nedoporučuji přelézat. Ale o to lépe se dá ke schránce přiblížit po pohodlné betonové ploše za zábradlím ve směru od náplavky, kde jsou svodidla přerušená a je tam i místo pro 1 až 2 auta. Kdo raději terén, může to vzít spodem po kamení navigace podle zdi. Místo proto není vhodné pro malé děti bez dozoru, ani volně pobíhající čtyřnohé mazlíčky.
Schránka je uložena 70 m od náplavky s parkovacím místem u vyústění ulice Spojovací. Odtud je možný bezpečný přístup k odlovu mimo silnici. Silnice se dá nejbezpečněji překonat na přechodu pro chodce v prostoru autobusových zastávek. Pokud si chcete prohlédnout okolí plovárny, ponechte svá vozidla raději na parkovišti prodejny nebo u cukrárny s restaurací (viz. Waypointy). Měchenice jsou dobře dostupné v rámci PID autobusem nebo vlakem, v letním období tu dokonce staví i parníky přímo v místě původních říčních bazénů(bývávalo-touž je asi také minulost, porekonstrukci silnice není kam vyvazovat plovoucí přístav). No a protože tato schránka je nejen o plovárně, poohlédněte se i po krásném okolí, které nabízí další nádherné kešky (např. Škroupovu vyhlídku GC1G9F6, Za zlatou žilou GC3BM63, nebo vyhlídky na plovárnu z protějšího břehu GC2E98Q a GC3PQ10)