Strom v krajině #3
Dub nad Žárovicemi
Památný dub letní osaměle stojící uprostřed polní trati Nad Žárovicemi. Když pojedete z Plumlova do Vícova, uvidíte jej na levé straně od silnice.
V knihách se dočteme, že tradiční slovanský strom je lípa, kdežto dub je stromem germánským.
Kde toto rozdělení vzniklo? A proč tedy máme tolik památných dubů?
Naši dávní předkové uctívali všechny stromy stejně. Díky svému významu, mohutnosti a dlouhověkosti se však do popředí dostaly dub a lípa. Již v řecké báji o Filémonu a Baukis se dozvídáme, že Zeus vyslyšel jejich modlitbu a proměnil je v dub a lípu. Pojetí dubu jako mužského prvku a lípy jako prvku ženského je možno nalézt v mythologii celé Evropy.
Dub, jako mohutný a statný strom, byl uctíván jako symbol dlouhověkosti, pevnosti a síly. Jeho plody bývaly součástí potravy a v nouzi zachraňovaly od smrti hladem. Byl dominantním symbolem Germánů a Keltů, byl přiřazován božským hromovládcům - mužům a válečníkum.
U Slovanů byly dub i lípa v uctívání takřka na stejné úrovni, a to až až do doby "vzniku" národního obrození. Například z doby husitů u nás najdeme několik památných Žižkových dubů, a stejně tak několik památných Žižkových lip.
Lípa se stala oficiálním symbolem Slovanů až v roce 1848, kdy byla na Všeslovanském sjezdu v Praze (účastnili se ho delegáti Čech, Moravy, Slezska, Slovenska, Poláci, Rusíni, Chorvati, Srbi, Slovinci a Dalmatinci) ustanovena jako národní symbol. Byla to reakce na Frankfurtský sněm, kde byl jako symbol velkoněmectví zvolen dub. Lípa tak stála proti německým snahám o porobení slovanských obyvatel.
Zdroj:
www.ptejteseknihovny.cz/uloziste/aba001/2011/lipa-srdcita
Ke kešce
Krabička se nenachází na stromě nebo v jeho kořenech a ani ve sloupku nebo cedulce označující památný strom! Hledejte pouze na zemi a nejprve očima.