Skalice?
Tahle říčka má opravdu problém s vlastním jménem. Ale popořádku. Skalice se dnes jmenuje levostranný přítok Lomnice (povodí Otavy), do které se vlévá pod Varvažovem v nadmořské výšce 353,59 m. Její prameniště se nachází v Brdské vrchovině v lesích nad Hutěmi pod Třemšínem v nadmořské výšce 677,58 m nedaleko od lovecké boudy Roubenka. Na tomto místě se slévají tři bezejmenné prameny – hlavní a nejdelší sem přitéká od lovecké chaty Červená bouda, druhý z úpatí hory Kobylí hlava a třetí od Teslín. Jejím největším přítokem je Mlýnský potok, který se do ní vlévá pod Počapelským rybníkem na úpatí vrchu Šance (Bozeň). Je dlouhá 52,34 km a v jejím povodí o rozloze 374,94 km2 se nachází 529 vodních ploch s celkovou rozlohou 482,61 ha.
Skalice je produktem „konzumace“ jmen horních a středních toků jmény toků dolních. Odkud to přišlo a komu to prospívá, autoři keše netuší. Jedno je jisté – soutokem tří zmíněných pramenů nevzniká Skalice, ale Kotelský potok. Ten proběhne rybníky Velkým Kotelským, Obžerou a Podzámeckým a dospěje k Rožmitálu pod Třemšínem. Úsek o délce 45 km od posledně jmenovaného rybníka po soutok Skalice s Lomnicí patří mezi vodohospodářsky významné toky (vyhláška MZe č. 178/2012 Sb.).
Vlčava!
Od Rožmitálu pod Třemšínem nese tok jméno Vlčava. Tady řeka doslova vstupuje do správních dějin českého státu. V raném středověku se totiž řeka jmenovala Božes a podle některých autorů (August Sedláček, 1908) od názvu této řeky pocházel název jednoho z tehdejších krajů (žup) – Bozeňsko. Existence tohoto kraje je doložena od 12. do 15. století, ve kterém splynul s krajem Prácheňským.
Jako Vlčava již zpomalena jezy přitéká Skalice do Březnice a tady jí nastávají ony v úvodu zmíněné problémy se jménem. Celá řada zdrojů uvádí, že zde získává jméno Skalice, někteří upřesňují, že k tomu dochází u Kamenného mostu. Autoři keše tento názor nesdílejí, protože je zřejmé, že ještě v roce 1934 o vyschnutí Vlčavy – nikoli Skalice – hovoří kronika obce Myslín, která se nachází mezi Březnicí a Mirovicemi. Může to být výsledek lidové tvořivosti kronikáře, ale proč by s nesprávným pojmenováním pracoval územní plán Jihočeského kraje, který u Myslína vymezuje regionální biocentrum 832 Vlčava a dokonce až u Nerestců regionální biokoridor 305 Vlčava-Výrov?
Inu, naše Vlčava prostě byla zkonzumována Skalicí bezmála dokonale. Podle mapy vzniklé z II. (Františkova) vojenského mapování Vlčava končí v Mirovicích, odkud pokračuje jako Mirovický potok až do Varvažova, kde konečně teče řeka nesoucí jméno Skalice. A aby toho nebylo málo, podle stejné mapy se do Otavy vlévá právě Skalice, nikoli Lomnice, o které již zmiňovaný August Sedláček píše jako o „potoce u Mirotic“. A tak to u nás chodí – nové režimy kácí nejen pomníky, ale mají nutkavou potřebu se vypořádat s kdečím a ušetřeny nebývají ani názvy řek…
O keši
Zvláštní poděkování patří partě nadšenců z Březnice, kteří prameny Vlčavy prozkoumali, popsali a označili důstojnou tabulí. Vyndávejte krabičku ze skrýše opatrně, když vypadne, může být problém být problém!!!
Zdroje:
www.dibavod.cz
http://up.kraj-jihocesky.cz
www.myslin-obec.cz
www.mapy.cz
Březnické noviny 3/2013