Město Lanškroun mělo přiznanou soudcovskou pravomoc spojenou s hrdelním právem. 4. 1. 1684 proběhla jediná doložená poprava v historii lanškrounského popraviště. Byla zde mečem sťata Dorota Pekařová z České Třebové. R. 1696 měl být popraven Martin Mucha, ale pro dezolátní stav popraviště byla poprava odložena. Není známo, zda byla nakonec vykonána. R. 1718 proběhly dvě lehčí exekuce: Václavu Johnovi bylo useknuto pravé ucho a jeho kumpánovi Václavu Kubovi levé. Následovalo vyhoštění obou z habsburské dynastie. Pak vrchnost další exekuce zakázala. Císař Josef II. nakonec poddanským městům hrdelní právo odebral.
Popraviště stávalo nad Dlouhým rybníkem, bylo tvořeno šibenicí ze čtyř zděných sloupků na obvodu a jednoho uprostřed. Vše bylo zakryto stříškou. Nedaleko odtud bývala boží muka. Když průvod s odsouzencem došel až sem, začal v Lanškrouně zvonit umíráček který zvonil, dokud nedošli k šibenici. Oběšence se každý bál, ale neváhal si z něho vzít nějaký talisman, například provaz, který prý přinášel štěstí.
Poslední lanškrounský kat se jmenoval Pírko, byl bratrem litomyšlského kata. Na místě nynějšího Nového zámku u Rudoltic bývala rasovna. Na druhé straně potoka stála katovna. Pírkův meč se před popravou sám hýbal. Jednou se z jeho lahvičky napila v nestřeženém okamžiku jeho dívka a pak vyváděla jako divá. Nakonec však vše dopadlo dobře. Když byl jeden lanškrounský občan oběšen pro zradu, doprovázel ho na popraviště věrný černý pes. Nedal se zahnat. Kolem šibenice prý pobíhal ještě dlouho po popravě. Teprve když šibenici odstranili, pes zmizel. Na místě šibenice pak vysadili dub šibeničák. Vedle rostla lípa, pod kterou stávali hrdelní soudci. Nakonec bylo místo proměněno v pole. Nedaleko odtud bývalo tzv. krvavé pole, na kterém se pochovávali sebevrazi.
Při odlovu buďte opatrní. První chata je obydlená celoročně.