-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(other)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
Při svých výletech za poklady jsme se již mnohokráte setkali s rozličnými druhy hub. Především nás fascinovaly houby rostoucí na stromech, které vytváří nádherné „kloboučky“ (plodnice). Bohužel jsme však o těchto houbách věděli velice málo, ale od toho už je internet, abychom se ponaučili a stali se „znalci/ mykology“. Pokud i vy se chcete dozvědět něco málo o houbách, neváhejte a čtěte dále!
Houby
Při studiu hub se člověk neubrání rozporuplným pocitům. Zatímco plísně rodu Penicilliun, patřící k nižším houbám, které pomáhají lidem zachraňovat život, dokáže stopkovýtrusná dřevomorka zcela zlikvidovat střechu nad hlavou. Lanýže jsou kulinářskou lahůdkou, rez travní dokáže zničit celou sklizeň obilí. Lysohlávka nám otevře cestu do oblasti snů a halucinací, muchomůrka zelená nás přenese rovnou do říše věčného zapomnění. Některé druhy hub se ostatně osvědčily jako spolehlivý zdroj přírodních jedů. Nesčetné druhy drobných, často mikroskopicky nepatrných nižších hub jsou nezbytné pro náš běžný život, aniž si to uvědomujeme. Bez nich bychom neměli chléb, pivo, ba ani oblíbený camembert.
Houby jsou organismy s neuvěřitelnou tvarovou rozmanitostí. Kvetoucí rostlinu, ptáka či hmyz pozná zpravidla i laik, u hub často mívají problémy i odborníci. Lidé obvykle ztotožňují představu houby s plodnicemi jejich vyšších druhů. Krásně vybarvená muchomůrka nebo baculatý hříbek jsou však pouze malou a dočasnou součástí velkého organismu, který žije nenápadným podzemním životem. Je to spleť jemných vláken (hyfy), která dohromady vytváří podhoubí (mycelium).
Pokud by z tohoto fádního a jednotvárného přediva nevyrůstaly plodnice, sotva bychom dokázali rozlišit a určit jednotlivé druhy hub, jejichž celkový počet dnes dosahuje čísla 120 000. V odhadech skutečného množství včetně dosud neznámých druhů se však hovoří o více než dvojnásobku.
Živiny potřebné pro svůj růst získávají houby buďto parazitováním na jiných organismech, nebo rozkladem odumřelé organické hmoty. Jsou proto důležitou součástí jednotlivých ekosystémů a v podstatě nenahraditelné při odbourávání celulózy, ligninu, chitinu, keratinu a jiných těžko rozložitelných látek.
Třetím způsobem obživy je symbióza s jinými organismy. Najznámějším příkladem tu mohou být lišejníky, společenství vřeckovýtrusné houby a sinice nebo zelené řasy. Řasa v tomto systému dodává živiny, houba poskytuje ochranu, případně přivádí vodu.
Některé houby jsou dokonce "dravé" a pomocí lepkavých vláken lapají drobné živočichy, například hlístice. Organickou hmotu pak pomocí enzymů rozloží a vstřebávají ji celým povrchem.
Je houba rostlina nebo živočich?
Ve starší literatuře byly houby zpravidla zařazovány do rostlinné říše. To ovšem přinášelo řadu problémů, protože houby se již vnějškově výrazně liší od obvyklých rostlin. Ještě v osmnáctém století považoval ředitel mannheimské botanické zahrady Friedrich Medicus choroše a další dřevokazné houby za "výpary a krystalické útvary" dřeva. Dokonce i některé moderní učebnice označují houby za rostliny, které v průběhu svého vývoje ztratily schopnost fotosyntézy.
Pro toto zařazení svědčila okolnost, že houby se rozmnožují výtrusy (sporami), podobně jako například řasy, mechy a kapradiny, a jejich buňky mají buněčné stěny obdobné rostlinným. Ovšem zde je právě kámen úrazu. Buněčné stěny hub jsou totiž složeny z chitinu, tedy z látky, která tvoří vnější kostru korýšů, pavoukovců nebo hmyzu. Kromě toho se v tělech hub ukládá disacharid trehalóza, který je jinak znám téměř výhradně jako krevní cukr členovců. Rovněž zvláštní barviva, pteridiny, se vyskytují jako žlutý pigment u žluťáska řešetlákového, ale u žádných rostlin.
Je tedy hřib více příbuzný s kraby než s habry? Pro tuto možnost mluví kromě uvedených znaků i absence plastidů, které jsou pro všechny rostliny typické. Tyto útvary obsahují zásobní látky, barviva a nejznámější z nich, chloroplasty, jsou místem, kde probíhá fotosyntéza. Odlišný je také způsob rozmnožování hub. V poslední době proto bývají houby řazeny jako samostatná říše (Fungi) vedle říše rostlinné (Plantae) a živočišné (Animalia). Evoluční strom živých organismů tím získal další rozměr a mnohotvárnost života se dnes jeví od samého počátku mnohem rozmanitější, než předpokládaly dřívější přímočaré pohledy.
Houby na stromech
Houby na stromech jsou u nás ve většině případů choroše.
Velice častým chorošem, s nímž se v přírodě setkáváme, je troudnatec pásovaný (Fomitopsis pinicola). Jeho kloboukaté, někdy až pětadvaceticentimetrové plodnice přisedající ke kmeni jsou zajímavé především tím, že mají po obvodu světlé a tmavé pásy. Vyskytuje se především v horských jehličnatých lesích na smrcích, avšak napadá i jiné dřeviny - břízy, buky, olše a nejednou ho lze nalézt i na ovocných stromech.
Velmi hojným chorošem je i ohňovec obecný (Phellinus igniarius), který je jedním z nejškodlivějších chorošů a napadá pouze listnaté stromy, zejména vrby, topoly a jeřabiny. Tu a tam ho můžete nalézt i na jabloních. Má také veliké plodnice, jejich okraje jsou tupé a tlusté a jejich dužnina je zbarvena do hněda. Plodnice přirůstají mnoho let, takže není ani divu, že dosahují i čtvrtmetrových velikostí.
Dalším chorošem je březovník obecný (Piptoporus betulinus). Dostal vcelku výstižný název, protože napadá výlučně břízy. Jeho mladé klobouky jsou šťavnaté, ale postupně ztvrdnou. Mají bělavý, později šedohnědý povrch a tenká pokožka, která ve stáří nepravidelně praská, je poměrně slabá, jako papírek. Plodnice březovníku obecného jsou sice jen jednoleté, avšak setkat se s nimi můžete i v zimě, protože vytrvávají až do jara, kdy se rozpadají. Tento choroš má ještě jeden typický znak, podle něhož je možné ho identifikovat, bílou dužninu.
Z pohledu kulinářského jsme vybrali zastoupení Choroše oříš (Polyporus umbellatus). Plodnice jsou 10 – 40 cm široké i vysoké, tvořené mnohonásobně se větvícími, dole 1 - 3 cm, nahoře 2 - 3 mm širokými třeni s četnými středovými, 1,5 - 4 cm širokými, okrouhlými, drobně šupinkatými kloboučky. Ty jsou na středu vmáčklými, na okraji ostrými, okrovými až hnědavými, naspodu s bílými, na třeně sbíhajícími póry. Plodnice vyrůstají z hlízovitého, černohnědého sklerocia. Výtrusy jsou bezbarvé. Choroš oříš roste dosti vzácně od července do října v listnatých a smíšených lesích, na hrázíchrybníků na bázi kmenů, kořenech i pařezech zejména dubů, vzácně i habrů.
Je jedlý, výborný. Z kulinářského hlediska můžete choroš oříš využít všestranně. Nehodí se akorát k sušení, ale zato jej můžete naložit do octa a poznat, jaká je to lahůdka.
Jak na keš?
Jedná se o snadno objevitelnou kešku bez tužky. Pokud však vše selže, uvádíme následující indicie, které by Vám v hledání mohli pomoci:
mech, gulas, kuba, dedecek, smazenice, liska, ocet, strom….
Pořád nic? Pak tedy zásadní indicie: Honey
Additional Hints
(Decrypt)
ivm yvfgvat