Divoký západ
Divokým západem se původně nazývalo území rozprostírající se na západ od řeky Mississippi, která až do třicátých let 19. století tvořila hranici území osídlenému bělochy. Období divokého západu představovalo dobu osídlování Ameriky. Osídlovat se začalo směrem od východu, kam přijížděly lodě s prvními osadníky, kteří pak pořádali řadu průzkumných expedic do neprobádaných teritorií, vytlačovali indiány a vytvářeli tak nové státy americké unie. Divoký západ se stal domovem kovbojů, osadníků, úplatných šerifů a banditů přepadajících dostavníky. Byl místem, kde bylo mnoho saloonů, naleziště zlata, dějištěm rodeí a později zde vznikla i první železnice. Bylo to období krutosti, kdy americká kavalerie masakrovala indiány. Naproti tomu zase osadníci hynuli pod šípy a tomahavky Indiánů.
Osadníci tvořící největší část obyvatelstva Divokého západu prahli po nové zemědělské půdě. Americká půda byla ve srovnání s poměry v přelidněné Evropě hodně levná. Zákon podepsaný Abrahamem Lincolnem v roce 1862 proces zemědělského osidlování ještě více urychlil, představoval pro zájemce výhodnou nabídku v podobě 160 akrů půdy za poplatek deseti dolarů.
Indiáni, původní obyvatelé severní Ameriky, se rozdělovali do mnoha kmenů, nejznámějšími byli například Apačové, Siuxové, Šajeni, Mohykáni a Vraní indiáni. Dříve se zajímali spíše o výměnný obchod než o boj, a však stále větší nápor bělochů, který je vytlačoval z jejich území, v nich začal vzbuzovat touhu po násilí. Dokázali být nebezpečnými protivníky, především pokud zaútočili v přesile na malou skupinu vojáků. Indiáni se stěhovali za stády bizonů, které později běloši vybili, aby indiáni trpěli hlady. Včele kmene byl náčelník, který si musel získat od ostatních indiánů autoritu, například musel vynikat velkou fyzickou silou.
Znakem Divokého západu jsou kovbojové, honáci dobytka pracující od rána do večera, žijící ze dne na den za nízkou námezní mzdu. Kovbojové se oblékali do všeho, co jim přišlo pod ruku. Typické oblečení, džíny a vestu, začali nosit až po první světové váce. Často nevlastnili ani klobouk "širák", protože byl na jejich poměry příliš drahý. Na svém opasku nosili nůž, jeden nebo dva revolvery, především značky "Colt" a pušku, oblíbená byla brokovnice, později dražší opakovačka značky "Winchester". Svoji hygienu zanedbávali, vůbec se nemyli a smrděli. V důsledku toho často trpěli různými nemocemi a obvykle se dožívali sotva padesáti let. Byli to drsní chlapi, co často nešli pro výstřel z pistole moc daleko. Byli negramotní a hrubí a holdovali levné whisky. Jejich práce byla hodně náročná. Jejich prvořadým úkolem bylo stádo hlídat nebo hnát do některého dobytkářského města. K pracovnímu vybavení patřilo i laso na chytání dobytka vyrobené z konopného provazu o délce 9 - 12 metrů. Zvířata byla označena vypálením značky za pomocí rozpáleného železa a každý majitel měl pak svoji značku. Kovbojové jsou také známí krocením mustangů, divokých koní. Za svoji tvrdou práci byli odměňováni 30 dolary měsíčně. Ty hned většinou utratili někde v saloonu hazardem, pitím nebo v nevěstinci s prostitutkami.
Do Divoký západ patří také pistolníci. Nedají se přesně definovat, byli to muži, kteří živili zbraní. Patřili sem zločinci, strážci zákona i nájemní střelci. Často jsou mylně zaměňovány s kovboji. Kovboj byl ale pouze honák dobytka. Mezi slavné pistolníky patřil například Divoký Bill, Billy the Kid, Jesse James a vlakoví lupiči Butch Cassidy a Sundance Kid.
Divoký západ v Halter Valley
Na tomto místě kdys žil mlynář jménem Hartl a westernový areál po něm pomocí přesmyčky zdědil nejen jméno, ale i několik polorozpadlých stavení. Dnes tu nalezneme několik budov, které jakoby z oka vypadly těm, v nichž kdysi žili obyvatelé skutečného Divokého západu, nechybí zde saloon, vězení, mexická kantýna ani úřadovna šerifa.
Nejvhodnější dobou pro návštěvu Halter Valley je víkend, kdy se tu od jara do zimy koná nějaká show, představení či program. Každá akce se odehrává podle nějaké legendy, můžete si například vyzkoušet své zlatokopecké schopnosti při soutěži O zlatý nugget Halter Valley nebo se účastnit dobývání a osidlování Divokého západu. Máte-li nějakou zkušenost s jízdou na koni, čeká tu na vás zápolení v klasických westernových jízdách okořeněných dalšími disciplínami. A pokud se nebojíte neúspěchu a nějaké té odřeniny, určitě se přihlásíte i do soutěže v bullridingu neboli jízdě na elektrickém býku nebo si zkusíte práci s honáckým bičem.
Prostor mají samozřejmě i indiáni, v rámci Indiánského léta se tu můžete dozvědět více o životě prérijních kmenů nebo si v indiánském táboře zkusit některý z tradičních tanců. Pořádají se zde různé scénky ze života pistolníků, vystoupení různých kapel nebo country bály.
