Lotharuv vrch Traditional Cache

„Roku 1125 bylo viděti na úsvitě znamení blesku. Zřetelně bylo viděti na den svatého Štěpána prvomučedníka. Té zimy pomřelo mnoho lidí a napadlo tolik sněhu, jaké prý žádný člověk neviděl. Dne 18. února byla veliká zátopa a led nadělal škody na mnohých věcech.“

V polovině dubna roku 1125 byl po období zmatků zvolen za českého knížete Soběslav I., syn prvního českého krále Vratislava II. Za necelý půlrok usedl na trůn říšského krále Lothar III., u něhož Soběslav pobýval při svém vyhnanství. Pokud král očekával, že ho jeho bývalý chráněnec požádá o udělení českých zemí v léno, pak se mýlil – Soběslav se nedostavil na podzimní říšský sněm v Řezně a v čase jeho konání vyrazil vojensky na Moravu proti svému hlavnímu domácímu soupeři, olomouckému knížeti Otovi II. Černému, který si dělal nárok na knížecí stolec. Ten však raději uprchl ze země. Vydal se za Lotharem se žádostí, aby české knížectví udělil jemu. Použil nejpádnějšího argumentu – slíbil králi peníze a věrnost. Lothar jeho nabídku přijal a po slibu olomouckého knížete, že čeští předáci se rychle přidají k Otovi, uspořádal již v únoru válečnou výpravu. Doba to byla pro tažení krajně nevhodná, ale Lothar uvěřil, že půjde bezmála o procházku, protože Soběslav nemá v zemi podporu. Královské vojsko táhlo po staré Srbské cestě od hradu Donína (dnes Dohna), která vycházela z krušnohorských hvozdů u pohraničního hradu Chlumec. Zde už čekal na nepřítele kníže Soběslav s vojskem a protivníka na hlavu porazil. Čechové překvapili královské vojsko v soutěsce, kde v boji padlo mnoho bojovníků včetně Oty Olomouckého. Králi s částí vojska se podařilo uchýlit na výšinu, ale obklíčen mnohem silnějším protivníkem byl bez šance. Soběslav se však ukázal jako moudrý vládce a nabídl Lotharovi smír. Stali se z nich přátelé a spojenci.

O bitvě u Chlumce píší všechny kroniky stejně jako o praporci sv. Václava přivezeném z kostela ve Vrbčanech i o orlovi, který letěl nad saským vojskem na znamení jeho tragického konce. Nechme ale pověsti a legendy lidské představivosti. K bitvě skutečně došlo 18. února roku 1126 a na památku vítězství založil Soběslav I. rotundu sv. Jiří na Řípu. Možná budete překvapeni, ale dosud se nepodařilo zjistit, kde vlastně k památné bitvě našich dějin došlo. Kronikáři uvádějí latinský termín „iuxta oppidum nomine Chlumecz“ a slůvko „iuxta“ lze přeložit jako „vedle, blízko, nablízku, poblíže“. To by znamenalo, že boj neproběhl přímo u chlumeckého hradu, ale kdesi v okolí. Najdeme hned několik míst, která odpovídají popisu dobových análů, ale přitom nelze vyloučit, že hledané bojiště mohlo být i jinde. Obvykle se předpokládá, že saské vojsko táhlo Nakléřovským průsmykem a že Soběslav stojící s vojskem u Chlumce mu vytáhl vstříc a obsadil údolí mezi Nakléřovskou vršinou a Wagnerovým vrchem, kudy protéká Jílovský potok. Zkalení jeho vod mělo Čechům signalizovat příchod nepřítele. Útok shora umocněný momentem překvapení smetl protivníkovy voje, které neměly kam ustoupit. Ztráty byly tak velké, že ještě dlouho se v Sasku počítaly roky od „porážky Sasů v Čechách“. Poblíž najdeme i Lotharův vrch, což může svádět k závěru, že bitva se odehrála právě tady, ale...