BRTNICE (též Trhová Brtnice, německy Pirnitz)
Jako osada vznikla v místech, kde se údolí říčky poněkud rozvírá se sevření hlubokými lesy a aby zhruba po dvou kilometrech se říčka opět schovala v úzkém kaňovitém údolí a později splynula s řekou Jihlavou.
Právě tok této říčky a komunikační stezka byly ty nejpříhodnější okolnosti pro osídlení tohoto území. I když tato oblast má již drsnější podnebí než jih Moravy (odkud přicházelo osídlení), patří přece jenom tato oblast k mírně teplejším okrskům s vyššími srážkami.
K prvnímu dlouhodobějšímu osidlování dochází v této oblasti v době, kdy na příhodném území se usazují jednotlivé rodiny či rody a tak vznikají sídliště seskupené z několika (max. do dvou desítek)menších nadzemních i zpola zahloubených obydlí, srubové či kůlové konstrukce spolu s dalším hospodářským příslušenstvím, které jsou kůlnového charakteru sloužící jako skladiště a chlévy. Celé sídliště bývá zpočátku ohrazeno pouze hustým plotem z propleteného proutí a později ohrazení tvoří zašpičatělé kůly s chráněným vstupem do sídliště.
Právě velmi vhodný reliéf terénu blízkost hvozdů, na břehu říčky, při soutoku s potokem, kdy říčka se potom stáčí doleva, aby obtekla ostrožnu (Na níž je v pozdější době postaven poutnický kostelík P. Marie Pomocné (Pasovské) a také špitál.) pod kopcem (na kterém později bude vybudován hrad, přestavěný na zámek). Tato ostrožna uzavírala a chránila údolí od severu a vytvářela tak příhodnou příjemnou kotlinu. Zde také opouštěla lovecká stezka tok říčky a vystupovala na zvlněnou hustě zalesněnou plošinu nad údolím, kde se téměř ztrácela v pomezním hvozdu.
Právě na tomto místě se usadila rodina, velmi početná rodina, která využívá ke své obživě nejen pěstování zemědělských plodin, ale chová i několik kusů dobytka, ovcí a hejno drůbeže, no zkrátka farmaří. Ale nejen to, s ohledem na výskyt výborné hrnčířské hlíny také dělají a to dobře vypalované džbány a různé jiné hliněné nádoby. Jejich nádobí přizdobené radélkovým vrypem se postupně dostává dále do kraje.
Stařešina této rodiny Martinových je znám v osadě jako "dědek Brtník". Toto jméno má pro svou zálibu brouzdat brtnými lesy a pátrat , ale hlavně vybírat brtě. Brtě jsou dutiny stromů, kde si divoké včely ukládají do voskových plástů med. Ten umí jeho žena Patla přidávat nejen do vynikajících placků, ale i na masovou pečeni. Největší část spotřebuje k výrobě medoviny. kterou má děda velmi, moc rád. Naučily se také využívat vosk, který je na svícení mnohem lepší, než tehdy běžně používané svíce lojové nebo louče.
Traduje se, že to bylo někdy kolem Letnic, asi dvě léta potom co do údolíčka přibyla nová rodina starého Roše, která byla válečnými událostmi vyhnána ze svého někde na jihu Moravy. Tehdy se staří domluvily a mladí do sebe zakoukali, (nebo to bylo opačně?) no zkrátka dohodla se veselka. Jenže starý dědek Brtník si postavil hlavu, že ne, že až bude dost medu na medovinu, a že až chytí toho medvěda co mu brtě vybírá. Všichni se muž už pro to smály a říkaly "Hledej dědku medvěda brtníka, hledej v každé brti, jen hledej"
No trvalo to přes dva úplňky. Párkrát ho málem chytl do pastí, ale chytrák mazaný, vždy mu ufoukl. Naposledy dokonce medvěd dědka 
pocuchal. Byla to totiž medvědice a měla opodál medvídě. A to rozhodlo. Medvěd se musí skolit a medvídě chytit a výhodně směnit. Tak se vydal i s mladým Rošem a několika lovci nahoru podél potoka do brtního černého lesa. Teprve druhý den ráno donesly velkého medvěda ale také spoustu medu a malé tmavohnědé roztomilé medvídě.
A byla svatba. Jaká svatba, velká svatba, slavila celá osada, celé údolí. Veselilo se, jedlo, pilo, tancovalo, povídalo a také rokovalo. Protože spojením obou rodů už osada čítala přes dvacet dvorců bylo nutné pro ni vymyslet jména. Dostala jména po dědovy a hlavně také proto, že mladí si nechali medvídka brtníka. A tak se osadě začalo říkat BRTNICE. Říčka protékající tímto údolím byla od té doby BRTNIČKA a potůček, vlévající se před osadou do říčky Brtničky byl zván Rokštejsnký potok, na oslavu mladého Roše, jak dědovy chytil medvěda brtníka.
Díky tomu, že osada měla jméno Brtnice, a že osadníci byli nejen dobří zemědělci, ale také řemeslníci, osada vzkvétala. Protože byli i dobrými obchodníci, vzkvétal i obchod. Tím měli oproti ostatním osadám velkou výhodu, že osada nebyla závislá jen na zemědělství, ale nemalý příjem do osady přinášel um osadníků zpracovávat kožešiny a kůže. Již tehdy ze byli zde dobří kováři, ševci, krejčí, sekerníci a tesaři a ... ale stejně největším přínosem pro rozvoj Brtnice byl nejen medvěd brtník, ale zejména neopakovatelná medovina se znakem medvěda brtníka na džbánu.
O brtnících.
Je nezvratným faktem, že Brtnice dostala jméno od brnictví – lesního včelaření. Toto si zaslouží bližší vysvětlení jednotlivých pojmů, jak byly v dobách minulých užívány a co znamenaly. Tak tedy:
Brť - obydlí včel, které sobě včely samy v dutých stromech lesních vyhledaly a upravily. Jednalo se o včely brtné – divoké, které na našem území se v dávných dobách hojně vyskytovaly. Dávaly hodně medu, byly odolné a neútočné, takže sběr medu nebyl tak nebezpečný jako od jiných divokých včel které svá obydlí ve skalních rozsedlinách měly.
Brtníci - nazývaly se tak včelaři, kteří v starších dobách včelařství včel brtných uměli vyhledat a do uměle upravených úlů přenést. Zpočátku pouze vyhledávali brtné stromy a pravidelně sbírali med. Později v lesích stavěli brtě neboli oule ze stromů zhotovené, aby včely v divokém stavu žijící se v nich usadily mohly a med do nich snášely. Pro snadnější živobytí, mnohem později, celý strom porazili a část s úlem ke svému příbytku přepravili. Časem i umělé úly dokázal zhotovit a na vhodné místo je umístit.
V Českých zemích bylo hojně lesů, a tak arci i včelařství takto přirozeně a pak i uměle pěstované kvetlo, a brtnictví za zvláštní živnost se považovalo. Poněvadž pak lesy náležely větším dílem zeměpánům, tedy [Brtníci] za užívání lesů musili platit jim naturální dávky (hrnce medu atd.), a zeměpánové ustanovovali nad nimi zvláštní dozorce zvané „brtné“, též brtníky a podřizovali je v soudních i politických věcech svým úřadům a soudům. Kromě toho (Brtníci), kteří sídlili při královských hvozdech, považováni jsou za autonomní korporaci, která se svými dávnými obyčeji právními spravovala a jejíž práva od držitelů lesů nebo jejich úředníků jsou upravována a potvrzována. Tak víme, že v některých krajinách Čech, jako na Domažlicku a v Chebsku atd., jakož i na Moravě a jmenovitě i na Jihlavsku přehojně lidí brtnictvím se živilo a také potvrzení svých práv obdrželo. Dle tamější zemské knihy žili v druhé polovici 12. stol.
Brtníci, kteří byli povinni platit jakousi část medu. Žili dle záznamů zejména na Braniborsku v osadě Schepforde v barnimském kraji marky Braniborské. Jméno jejich (slovanské) zachovalo se do tak pozdní doby jako upomínka na žijící zde Slovany lutické. Jako v zemích českých tak i jinde vznikla brtnická práva, která náležejí k starodávným selským řádům a o nichž se nám nejhojnější a nejzajímavější zprávy zachovaly ze slovanských zemí, jmenovitě z Polska. Brtné včelařství české za starých časů i svoje tovaryšstvo včelařů - medařů mělo.
zdroj: http://1234br.unas.cz/povidani/povidani1.htm
Ocelový medvěd brtník - plastika, která je umístěna na naměstí před obchodním domem zhotovil umělecký kovář Pavel Tasovský z Náměště nad Oslavou. Plastika byla postavena v roce 2009 občanským sdružením Brtnické kovadliny pomocí veřejné sbírky a s podporou Poslanecké snĕmovny Parlamentu České republiky. Bude tak trvale připomínat původ názvu mĕsta s bohatou historií -- Brtnice --
UPOZORNENI - V kesi neni tuzka. Pri vyzvedavani se chovejte nenapadne, at nam tam dlouho vydrzi.. v logbooku setrete prosim mistem. Dekuji