TICHAVSKY KOSTEL(STARY DREVENY) Traditional Cache

Starý dřevěný tichavský kostelík stával od nepaměti na prudkém srázu nad Tichavkou a představoval pozoruhodnou a nepřehlédnutelnou dominantu obce. Měl mohutnou do výše zúženou věž, zakončenou kvadratickou hlavou s dvoupatrovou cibulovitou střechou, téměř čtvercovou loď a v přízemní dřevěný ochoz. Vnější strany i střecha byly pokryty šindelem. Odedávna se v něm shromažďovali tichavští obyvatelé, aby vyslechli slovo boží, dali pokřtít své potomky, řekli si své "ano" i rozloučili se navždy se svými nejbližšími.

Nový vzhled dostal tichavský kostel téměř bezprostředně po třicetileté válce, jejímiž důsledky trpěli i obyvatelé Tiché. Přesto byla nejpozději v roce 1662 přistavena ke kostelní lodi věž, na jejíž korouhvičce byl tento letopočet uveden, zatímco na zámku dveří pod věží byl vyznačen rok 1663. Je pravděpodobné, že zároveň s věží vznikl i přízemní otevřený ochoz, který lemoval celou jižní stranu kostela.

Stavebním materiálem bylo i v těchto případech dřevo, tj. materiál dostupný a relativně levný, který nevyžadoval žádné komplikované konstrukce a přitom dovoloval tvůrcům uplatnit v plné míře umělecké schopnosti. Při spojování jednotlivých dřevěných částí nebyl údajně použit jediný hřebík, neboť vše bylo spojeno dřevěnými kolíky. Přístavbou dvoupatrové věže se zvonicí i ochozem získal kostel definitivní podobu a na jeho vnějším vzhledu se v průběhu dalších tří století již nic podstatného nezměnilo.

Dne 14. srpna 1964 byl po prudké bouři zasažen bleskem a po rozsáhlém požáru byla tato památka zničena. Zvony se žárem roztavily, zbyla jen část srubené hlaví lodi a nosné trámy věže. Ze zbytků kostela byla postavena zvonička za hlavní hřbitovní zdí, kde se pohřbívaly děti, které ještě nebyly pokřtěny.

Stálo velké úsilí, aby mohl být tento kostel nahrazen novou, moderně pojatou stavbou z roku 1976. Nový kostel byl znovu zasvěcen sv. Mikuláši. V roce 1981 byly v tomto kostele posvěceny i nové varhany a v roce 1989 zde byla umístěna nová plastika patrona kostela sv. Mikuláše.

Na závěr uveďme i zde ve vlastivědných publikacích již citovaná pozoruhodná slova lidové moudrosti, která byla napsána ve starém kostele za oltářem: "Ať si bude, jak si bude, přece jaksi bude, ještě nikdy nebylo, aby jaksi nebylo."