Něco z historie, která prý nezabije (Honza Žák)
Po roce 1280 vstupuje do dějin našeho národa svým Horním právem město Jihlava a je příznačné, že současně s ním potvrzuje král Václav I. i rozsáhlá práva městská. Jihlava totiž děkuje za svůj rozkvět bohatým stříbrným žilám a proslulým dolům, které ji postavily mezi nejpřednější města celého království.
„Všichni těžaři, ať dobývají jakýkoliv kov v království českém, se obracejí v pochybnostech k obci Jihlavské a jejím občanům, jestliže chtějí získat správné ponaučení!“ Tak stanovil v roce 1345 moravský markrabě Karel IV., v pozdější době král český a římský. Intenzivní těžba stříbra však trvala poměrně krátkou dobu - asi 100 až 150 let.
Nejbohatší svrchní partie žil byly vytěženy. Doly, které musely být stále prohlubovány, trpěly velkými přívaly spodních vod. Tyto přívaly tehdejší technika nedokázala zvládnout. Objevem největšího ložiska stříbrných rud v tehdejší Evropě, u Kutné Hory, ztrácí Jihlava postupně i své důležité poslání „Královské pokladnice“ a dolování počíná živořit.
Jeden z důležitých couků (couk = kutištní pásmo), se nacházel po levé straně silnice do Znojma, kde se nacházely rudné žíly, zvané Postříbřovací. Dvě stovky metrů na jihovýchod od bývalé restaurace V ráji (na okraji bývalého chatkového tábora) byla ražena Postříbřovací štola, jejíž ústí bylo zavaleno již v 18. století. Po této štole neexistuje ani halda s typickým výtokem důlní vody, dochoval se však 22 metrů dlouhý výkop, vedoucí k bývalému vchodu. V lesním průseku nad štolou se zachovaly dvě pinky po šachtách a drobné jámy. Největší z pinek má průměr 10 metrů, hloubku 5 metrů a halda od této šachty je 5 metrů vysoká a 30 metrů dlouhá. Ještě v 19. století byla otevřena a bylo v ní možno spatřit velmi zachovalou výdřevu. Druhá pinka, vzdálená 40 metrů jižně se naposledy propadla roku 1941. Haldy v této oblasti dosti často navštěvují geologové - amatéři, neboť se zde dají v haldovém materiálu, najít i zbytky hornického nářadí. V letech 1974 - 75 zde bylo nalezeno několik starých hornických želízek.
Od Postříbřovací štoly 100 metrů po proudu řeky Jihlávky se pod cestou ve skále nachází krátká pokusná štolka, dnes dlouhá asi čtyři metry.
Od doby, kdy v okolí Jihlavy utichl ruch důlních děl, uplynulo již více než 200 let. Horní podnikatelé si našli jiné lokality, či zdroje obživy. Doly zůstaly ležet ladem, jámy se sesouvaly, štoly bortily a haldy zarůstaly stromy a travinami. Doba vyznačující se prudkým rozmachem průmyslu a zemědělství postoupila v mazání stop hornické činnosti natolik, že jen oko zasvěceného pozorovatele dokáže částečně identifikovat pozůstatky dolování. Je skoro nemožné představit si dřívější podobu, rozsah a účel důlních děl a navazujících zpracovatelských provozů.
A tak pozdravme každé, byť jen z části dochované hornické dílo s pokorou k práci našich předků a hornickým pozdravem „Zdař Bůh!“
(zdroj: "PhDr. Zdeněk JAROŠ: Staré Jihlavské dolování, 1991; J. VOSÁHLO: Hornická činnost v okolí Jihlavy z pohledu historických pramenů, 2004; Mgr. David ZIMOLA: Středověká hornická aglomerace na Starých horách u Jihlavy, 2006“, foto: Jihlavský Netopýr 2010-2012)
Stav štoly před čištěním v roce 2010 (děkujeme za spolupráci i ZO 6-18 České speleologické společnosti Cunicunulus z Jihlavy. Všichni makali jak korečkové rypadlo.)
A po vyčištění:
A nyní k samotné keši
Stage 1
Pokud se Vám povedlo bezpečně dostat na souřadnice „Parkoviště pro odvážné“, vede Vaše další cesta na místo označené na plánku číslem jedna. Jde o pozůstatek šachty s poměrně velikým odvalem – vykopanou hromadou hlušiny. Pro chůzi doporučujeme použít cesty, která začíná u ruin bývalé výletní restaurace V Ráji, a vede přímo do kopce. Na vršku kopce pokračovat „rovně vpravo“ a držet se houbařských stezek u hrany stráně porostlé břízami. Je-li sezóna, dají se zde nalézt spousty Panských hříbků a Bedel (nebo bedlí chcete-li). Po cca 150 metrech narazíte na kolmo jdoucí lesní cestu. Po této cestě už můžete zamířit za šipkou. Můžete samozřejmě následovat šipku rovnou, ale v cestě je, jak říkají kamarádi orientační běžci, „Hustník“, mladé smrčí, které není zrovna nakloněno chodcům. První zastavení je přímo v Pince. Není třeba nic zdvihat poškozovat les. Hledáte hodnou bílou ještěrku (měl to být stylově bílý králík, ale neumíme kreslit), která vám poradí. Pokud Vás nic nenapadá, jukněte se na Fotohint.
Stage 2
Předpokládejme, že Vám ještěrka poradila a je čas ji následovat. Cesta tentokrát není dlouhá a vede přímo za šipkou. Čeká Vás další Pinka, avšak výrazně menší, i odval snadno přehlédnete. Pokud máte v ruce plánek mělo by to být číslo 3. Tady je však rubanina pod menší vrstvou jehličí a mechu. Zhusta tedy zakopnete o šutr, ale ne jen tak ledajaký. Každý kousek rezavě hnědého kamene byl vyrubán ručně. Kdo bude mít štěstí, může zakopnout i o kámen s křemenem a od kamene s křemenem je jen trocha štěstí ke kameni se zrudněním v křemenné části. Jinak hledáte kamarádku ještěrku, však už víte jakou.
Stage 3
Od druhé ještěrky Vás čeká o něco delší cesta. Opustíme planinu vysoko nad hladinou potoka Jihlávky a přesuneme se dolů, jen těsně na úroveň hladiny. Zatímco dosud jsme se pohybovali na úrovni vrcholů těžních šachet jdeme na úroveň „Dědičné štoly“. Na plánku je tu pětka. Tato štola je velmi důležitou součástí dolu dodnes, touto štolou je materiál dopravován vodorovně bez nutnosti zdvihání vrátky a zároveň touto štolou vytéká důlní voda do přilehlého řečiště. V tomto případě, poměrně netypicky, důlní voda žádným způsobem nevytéká a čeká nás tedy jen 20-ti metrový příkop. Nakonec si můžeme prodloužit spojnici od první Pinky ke druhé Pince a někde pod námi je zbytek dědičné štoly. Ještěrku již dobře znáte, tentokráte si našla místo v dutině stromu. Signál je tady všelijaký a tak spoléhejte spíše na přítomnost nepřehlédnutelného příkopu.
Finálka
Nyní jste již všechno viděli a je na čase nalézt finále. Pokud nebudete dlouho moci najít úkryt krabice vězte, že jste buď 4 metry svisle nad ní a nebo Vám co nevidět spadne na hlavu. Dávejte prosím velký pozor při hledání portálu průzkumné štolky, stráň okolo je strmá a po nedávné těžbě dřeva dost členitá. Pokud navíc bude sníh nebo kluzko koledujete si o svezení po zadku do potoka. Upřímně Vám nedoporučujeme vstup do štolky. Vše je vidět zvenčí. Navíc finálka určitě uvnitř není. Jak můžete vidět na fotkách od jihlavských geologů, čelba štoly bez zrudnění a šutrologicky nezajímavá.
Děkujeme moc za návštěvu.