|
Vítejte na šestnáctém pokračování AGT. Tentokrát se nacházíme v horském středisku Harrachov u hornického muzea s prohlídkovou štolou, kde se seznámíte s místním baryto-fluorito-galenitovým ložiskem. Pro úspěšný odlov je třeba toto muzeum navštívit. Berte prosím tedy v potaz dvě skutečnosti: Keš nelze odlovit v kteroukoliv denní a roční dobu, vstup do muzea je zpoplatněn. Informace o otevírací době a další důležité informace, jako např. pokyny pro návštěvníky získáte na oficiálních stránkách muzeu: hornicke-muzeum.eu. Věřím tedy, že odlov této keše spojíte s poznávacím výletem, a že se nebude jednat jen o snahu získání dalšího bodu.
Hydrotermální ložisko Harrachov je jedním z nejdůležitějších českých baryto-fluorito-galenitových ložisek. Náleží do sudetské metalogenetické provincie, obvodu západosudetského. Ložisko je situováno na jižním okraji pozdně variského krkonošsko-jizerského žulového masívu v oblasti největšího zúžení jeho šířky na přibližně 8 km. Leží při kontaktu žuly se starší algonkickou, výše metamorfovanou sérií krkonošského krystalinika. Jméno získalo po majiteli panství Harrachovi (pamatujete na film Krakonoš a lyžníci… a jsme doma).
GEOLOGIE LOŽISKA
Popis okolí ložiska
Ložisko leží na katastru obce Harrachov, okres Semily, v území Krkonošského národního parku. Jde o horskou oblast západní části Krkonoš. Zalesněný terén nad vlastním ložiskem tvoří hřeben zvedající se od soutoku Mumlavy a Seifenbachu směrem jihovýchodním. Nejvyšším vrcholem v okolí ložiska je vrch Ptačinec s výškou 940 m. n. m. Povrchové vodoteče v této oblasti mají ráz horských toků. Podle údajů Hydrometeorologického ústavu v Praze je střední specifický průtok pro povodí Mumlavy v oblasti ložiska 32,7 l/sec/km2. Podnebí se vyznačuje vysokým průměrem ročních srážek a nízkou průměrnou roční teplotou. Ložisko je situováno při jižním kontaktu žulového krkonošsko-jizerského masívu se starší algonkickou, výše metamorfovanou sérií krkonošského krystalinika.
Rozfárání ložiska
Ložisko bylo otevřeno ve svahu horizontálními báňskými díly. Štolou „La Paloma" (+ 10 m), „Oldřich" , štola — 10 m, dvěma štolami na žíle „U skoku". Dnes je ložisko otevřeno tzv. Provozním překopem a Sejfským překopem na úroveň štolového horizontu, který je v průměru 50 m pod povrchem. Slepou jámou je ložisko rozfáráno v intervalech po 50 m do hloubky 420 m pod povrch. Z hlavní jámy jsou žíly nafárány překopy. Žíly jsou vysledovány na jednotlivých patrech důlními chodbami v horizontálním směru. Vertikálně jsou ověřeny a rozblokovány do rudných bloků komíny raženými z patra na patro.
Petrografie ložiska
Baryto-fluoritové žíly jsou převážně uloženy v žule krkonošsko-jizerského masívu, pouze žíla Křemenný val leží na kontaktu žuly s horninami algonkia zastoupenými kontaktními rohovci, svory až fylity. Nejrozšířenější horninou okolí ložiska a zároveň hlavní horninou krkonošsko-jizerského masívu je porfyrická biotitická žula. Je vyvinuta ve dvou základních faciích. První facie se vyznačuje jemnozrnnou základní hmotou, druhá je hrubozrnnější. Dále jsou v uvedeném masívu i v oblasti ložiska známy polohy aplitů, pegmatitů, žulové porfyry, porfyrity a lamprofyry. V algonkiu jsou v přikontaktní zóně rohovce, dále horniny svorové série až fylity. Krkonošsko-jizerský masív je třetím největším tělesem hlubinných vyvřelin Českého masívu s celkovou rozlohou přibližně 1100 km2. Na české území připadá přibližně 620 km2. Masív je protažen východozápadním směrem, podobá se ležaté osmičce, dosahuje maximální délky asi 70 km, maximální šířky asi 20 km. Nejužší je právě v oblasti ložiska Harrachov, přibližně 8 km. Pluton tvoří jádro klenbovitě stavěného pláště z krystalických břidlic. Podle H. CLOOSE (1925) má masív tvar desky, jejíž průměrná mocnost se odhaduje na základě granittektoniky, gravimetrických měření a uzavřenin v čedičích na 4 až 5 km. Čediče, které prorážejí žulovým masívem, vynesly na povrch úlomky podložních krystalických břidlic. Stáří masívu je pozdně variské-asturské až bretoňské. Kontakt masívu s krystalinikem je ostrý. Při jižním okraji jsou kontaktní účinky patrny až na vzdálenost 2 km. Fylity a svory jsou přeměněny na masivní rohovce. Žula v blízkosti fluorito-barytových žil je postižena různě intenzívní alterací. Je to převážně silicifikace, sericitizace, kaolinizace a chloritizace. Méně častá je fluoritizace žuly. Alterace žuly vyvolává různě intenzívní chemické změny ve složení horniny.
Popis žil ložiska
Žíly harrachovského ložiska probíhají v prostoru mezi údolím Mumlavy a linií hřebenu spojující vrcholy Stěna (798 m n. m.) a Ptačinec (940 m n. m.). Ložisko je tvořeno v současné době pěti známými žilami. Jsou to převážně strmé žíly hydrotermálního původu, různé mocnosti i minerálního obsahu. Celý systém žil harrachovského ložiska tvoří vějíř, rozevírající se severozápadním směrem. Spojení všech žil s žilou Křemenný val bylo zjištěno v jižním křídle ložiska v blízkosti kontaktu žuly s algonkiem. Podle nových výzkumů se jeví hlavní žilou v genetickém významu žíla Křemenný val. Ostatní žíly jsou pravděpodobně pouze odžilky této hlavní struktury ležící blízko nebo přímo na kontaktu žuly s algonkiem. V žíle Křemenný val převládá křemen nad barytem a fluoritem. V žilné výplni je možno rozeznat dvě různě staré generace křemene: starší a mladší vůči přínosu fluoritu. Mladší křemen místy metasomaticky zatlačuje fluoritovou výplň. Nejdůležitější žilou pro těžbu je žíla Oldřich, která obsahuje převážnou část těžitelných zásob. Je provázena mocnou směrnou poruchou, přecházející nepravidelně z nadloží do podloží a naopak. Z hlediska zonálnosti je zajímavá tzv. Nová žíla, která byla geologickým průzkumem v rámci těžební dorozvědky identifikována v roce 1961 (F. REICHMANN 1961). Baryto-křemeno-fluoritová žila ,,U skoku" váže jen malou část geologických zásob. Je značně tektonicky narušena příčnou i směrnou tektonikou. Zatím nejméně prozkoumanou žilou na ložisku je žíla Čendova. Leží přibližně uprostřed vějíře harrachovských žil. Je vyplněna převážně křemenem. Lentikulárnost žil ložiska Harrachovské žíly jsou dlouze i krátce čočkovité ve všech směrech. Z podrobného výzkumu směrů jednotlivých čoček vyplynuly tyto zákonitosti ve vývoji žil:
- Bilanční směr žil (velké mocnosti) činí 300-340°.
-Nebilanční směr žil (malé mocnosti) činí 340—350°.
- Tvorba původních puklin, tj. dnešních žil ložiska, je závislá jednak na základním systému puklin Q, S a L v žulovém plutonu, jednak na tektonické predispozici celé hlavní valové struktury v oblasti plutonu.
- Velmi zajímavá je na ložisku nově zjištěná závislost mezi úklonem a směrem žil na vzdálenosti od kontaktní plochy, čím je generelní směr žil sblíženější se směrem kontaktní plochy, tím je jejich úklon strmější.
Hloubkový vývoj ložiska
Harrachovské ložisko je nejhlouběji prozkoumaným ložiskem fluoritu v ČR. Báňsky je ověřeno do hloubky 400 m pod povrch, vrtným průzkumem do hloubky 440 m. Hloubkový vývoj zrudnění na ložisku je považován za nadějný. Zajímavá je otázka přechodu ložiska Harrachov z baryto-fluorito-galenitového typu do ložiska typu polymetalického v hloubce. Analogicky s ložisky stejného nebo podobného typu, jako například ložisko v Novém Jižním Walesu v revíru Gulbern (CaF2, PbS, FeS2), lokalita Goppen- stein v západních Alpách (Pb + Zn + CaF2), některá ložiska Pb-Zn-baryt- -fluorit v Maroku, žíly systému východozápadního ve Freibergském revíru a žíly v ložiskové oblasti Colquri (Pb + CaF2) v Bolívii, je možno předpokládat obdobné změny v rudní výplni i na ložisku Harrachov.
Mineralogie žil
Hlavní rudní minerály na ložisku jsou baryt, fluorit, křemen a galenit. Vzácně se vyskytují chalkopyrit, pyrit, sfalerit a opál. Z druhotných minerálů jsou známy cerusit, covellin, anglesit, pyromorfit, malachit; Fe, Mn oxidy a jílové minerály. Baryt - tvoří v žilovině bílé, narůžovělé nebo nažloutlé zrnité, tabulkoví té až lupenité agregáty. Ve výbruse je častá vějířovitá stavba těchto agregátů. Krystalky malých rozměrů jsou vzácné. Mladší baryty se vyznačují větším obsahem SrO a menším množstvím Fe. Fluorit — tvoří zrna i shluky a agregáty v žilovině. Barva šedá, bílá, na¬žloutlá, fialová se všemi odstíny. Vzácně se vyskytuje krystalovaný (krychle až několik centimetrů velké). Křemen — převážně mléčně bílý, našedlý a nažloutlý. Mladší křemen je šedivě bílý až mléčně bílý i čirý. Galenit — bývá šedý, kovově lesklý, výrazně štěpný. Tvoří hnízda a shluky v ostatní žilovině. Jen zřídka vytváří žíly. V mladších galenitech je izomorfní obsah Sb o řád vyšší než u starší generace. Množství Ag je v mladších galenitech poněkud vyšší. Izotopické složení olova galenitu, stanovené v geochronologické laboratoři ÚÚG, odpovídá mladovariským ložiskům Krušných hor (J. LEGIERSKI — K. POŠMOURNÝ 1966).
Chalkopyrit — tvoří ojedinělá zrna v galenitu nebo v křemenu.
Pyrit — vyskytl se vzácně v drobných, silně korodovaných zrnkách v křemenu nebo v chalkopyritu.
Sfalerit — velmi vzácně tvoří obdobná hnízda jako chalkopyrit.
Cerusit — lemuje nebo zcela nahrazuje zrnka galenitu (ve vyšších partiích).
Covellín — při rozkladu galenitu uvolněná Cu dává vznik agregátním shlukům zrn (velmi vzácný).
Anglesit — vzácně v dutinách v galenitu jehličkovité drúzy.
Pyromorfit — tvoří povlaky, agregáty i jehličkovité krystalky v dutinách po galenitu.
Malachit — vyskytuje se v okolí chalkopyritových zrn.
Textura žil je převážně páskovaná, kompaktní nebo všesměrná.
Vývojová stadia žil a jejich geneze
Na žíle Oldřich je možno rozlišit tři hlavní vývojová stadia rudní výplně:
1) křemenné,
2) fluorit-baryt-galenitové,
3) křemeno-sulfidické spolu se sekundárními minerály.
Na základě současných znalostí o ložisku se uvádějí dva názory na vznik ložiska. První, starší, předpokládá genetické vztahy ložiska k variskému krkonošskému masívu. Druhý názor předpokládá kombinaci variské a alpínské mineralizace.
|
|
TĚŽBA A PRŮZKUM LOŽISKA
Hodnotíme-li historii dobývání ložiska, zjistíme, že období od nejstarších známých počátků těžby až po období končící rokem 1957 nebylo pro těžbu fluoritu úspěšné. První pokusy o těžbu leštěnce olověného nemohly mít rovněž valné výsledky, neboť povrchové partie žíly Oldřich jsou převážně barytové, jen s malým obsahem galenitu i kazivce. Teprve do hloubky přibývá fluoritu i galenitu. Proto také i zájem o těžbu kazivce na přelomu 19. a 20. stol. pro chemické účely brzy opadl. Těžba barytu, jehož použití nebylo tak různorodé jako dnes, byla podle rozsahu známých stařin pouze příležitostná. Význam ložiska — jeho rudných zásob — byl ujasněn teprve po rozfárání a průzkumu celého ložiska. V letech 1952 až 1957 prováděl průzkum - Geologický průzkum, n. p. Po předání ložiska do těžby organizoval geologický průzkum těžební podnik v rámci tzv. těžební dorozvědky. V posledním údobí dvou let je na ložisku uskutečňován tzv. státní průzkum, financovaný přímo ze státního rozpočtu. Dosažené výsledky geologického průzkumu umožnily zahájit těžbu na ložisku. Zjistilo se, že na žíle Oldřich je vyvinuta výrazná zonálnost rudních složek. Byly ověřeny zásoby s převahou barytu nad fluoritem a galenitem, zásoby s převahou fluoritu nad barytem i partie, kde tento poměr je vyrovnán. Bylo nutné orientovat těžbu barytových rudnin blíže k povrchu a těžbu kazivce na hlubší patra dolu. Ruda je zde těžena metodou výstupkového dobývání s cizí základkou. Výjimečně se používá metody skládkové. Při dobývání na skládku zůstává fluoritová nebo barytová rubanina ve vydobytém prostoru — skladuje se. Protože objem rozpojené rudy se zvětšuje a skladovaná rubanina je nakypřena v prostoru mezi nadložní a podložní hluchou horninou, je nutné již v průběhu těžby odpouštět 30—40 % narubaných zásob. Po vyrubání celého rudního bloku, tj. úseku těžené žíly, ohraničeném bočními komíny a chodbou na horním a dolním patře, se ze skládky vypustí celá zásoba rubaniny. Při výstupkovém dobývání s cizí základkou se fluoritová, popřípadě barytová rubanina natěžená elektrickým škrabákem hromadí v těžebním komíně, z kterého se samospádem odtěžuje. Vydobyté prostory se zakládají, zasypávají cizí hlušinou. Při této metodě se vhodně na harrachovském ložisku využívá hlušinového materiálu z průzkumných prací. Nedochází tak k nežádoucímu zvětšování hlušinových hald na povrchu dolu.
Vybudováním nové kombinované gravitační a flotační úpravny na závodě Rudné doly Sobědruhy bude umožněno komplexně využít všech rudních typů harrachovských žil. Zařazením gravitační předúpravy bude možno získávat těžbou i takové partie žil, kde poměr barytu s fluoritem je pro současné flotační zpracování nevyhovující. Mimo fluoritové a galenitové koncentráty bude získáván navíc i barytový koncentrát. Nová technologie zpracování harrachovských rud umožní v příštích letech zvýšit těžbu na ložisku v souladu s celkovými perspektivami těžby baryto-fluoritových rud v našem státě. S rozvojem těžby jsou v oblasti ložiska zároveň respektovány požadavky na ochranu povrchu Krkonošského národního parku. Ve velké části celého průběhu ložiska se vlivy dolování (ve velké hloubce) na povrch neprojeví. Nové výsledky geologického průzkumu na ložisku opravňují předpokládat značné zvětšení rozsahu
MUZEUM A PROHLÍDKOVÁ ŠTOLA
Hornické muzeum a prohlídková štola byly otevřeny v březnu roku 2003 v úrovni bývalého štolového patra. V muzeu jsou ukázky minerálů fluoritových ložisek, nástroje a pomůcky používané při těžbě, mapy a fotografie dokumentující práci na zdejším ložisku.
Prohlídková štola je dlouhá zhruba 1000 m, trasa vedená typickým prostředím rudného dolu je vysypána štěrkovou drtí a osvětlena, průměrná roční teplota je zde 10–12°C (návštěvníkům doporučujeme teplejší oblečení). Návštěvníci jsou při vstupu do štoly vybaveni ochrannou přilbou a pláštěm a kromě kompletního těžního stroje zde uvidí důlní vozy, akumulátorovou lokomotivu, důlní nakladač aj.
Prohlídka s výkladem průvodce trvá asi jednu hodinu a návštěvníci během ní poznají práci v dnes již neexistujících rudných dolech.
|