Socha sv. Jana Nepomuckého na Zlatém vrchu u Olomouce z r.xxxx, od neznámého autora.
Svatý Jan Nepomucký
Svatý Jan Nepomucký, také Jan či Johánek z Pomuka, (mezi 1340 a 1350 v Pomuku, dnešním Nepomuku – 20. března 1393 v Praze) byl generální vikář pražského arcibiskupa a mučedník katolické církve, jeden z českých zemských patronů.
Život
Jan z Pomuku se narodil někdy kolem roku 1340 v Pomuku, který náležel nedalekému cisterciáckému klášteru pod Zelenou Horou na Plzeňsku. V místě, kde dnes stojí barokní kostel sv. Jana Nepomuckého, stál podle ústního podání domek, kde se Jan narodil.
Od roku 1369 působil jako veřejný notář v Praze, pak působil jako hlavní písař u právě vytvořených soudních akt generálních vikářů. Od roku 1380 byl oltářníkem ve svatovítském kostele a farář u sv. Havla. Mezi lety 1383 a 1387 studoval církevní právo na Padovské univerzitě
Po ukončení studijí přijat místo kanovníka u sv. Jiljí. O dva roky později se stal kanovníkem a advokátem vyšehradské kapituly. V roce 1389 byl jmenován generálním vikářem pražského arcibiskupa . Úřad generálního vikáře díky svým pravomocím hrál podstatnou roli ve správě arcibiskupství, v neklidné době sporu mezi arcibiskupem a králem. Kvůli velkému západnímu schizmatu vzniklo nepřátelství mezi českým králem Václavem IV. a arcibiskupem Jenem z Jenštejna. Jejich spor byl také sporem o jmenování biskupů a vůbec vysokých církevních úřadů. Spory o jmenování opata kláštera v Kladrubech byly hlavním důvodem, proč byl Jan zajat a mučen. Vedle toho některé historické prameny hovoří o tom, že Jan kritizoval samotného krále, jiné, že nechtěl vyzradit králi zpovědní tajemství královny, jíž měl být zpovědníkem.
Dne 20. března 1393 se brzo ráno sešel král Václav IV. s Janem z Jenštejna. Po krátké hádce nechal král zajmout čtyři muže z arcibiskupova doprovodu, Jana z Pomuka, Mikuláše Puchníka, míšeňského probošta Václava Knoblocha a laika arcibiskupského hofmistra Něpra z Roupova. Ti byli vyslýcháni na Pražském hradě, poté na Staroměstské radnici, kde byl posléze držen Něpr a ostatní byli přesunuti do staroměstské rychty (dnes dům č. 12 na rohu ulic Rytířské a Na Můstku), kde byli mučeni. Jan zemřel během tohoto mučení, ostatní byli propuštěni. Okolo deváté večer pak bylo jeho tělo svrženo z dnešního Karlova mostu do Vltavy. 17. dubna našli Janovo tělo zachycené na pravém břehu Vltavy,nedaleko svého kláštera (v místech, kde dnes stojí Základní škola a Gymnázium Dušní ulice) rybáři.Od nich jeho tělo převzali bratři Křižovníci s červeným srdcem - cyriaci, jejichž novicové jej uctivě vyzvedli a a s úctou odpovídajíci jeho hodnosti jej pochovali v kostele sv. Kříže většího při svém klášteře. Před rokem 1416 je tělo bývalého generálního vikáře pohřbeno v katedrále sv. Víta.
Socha sv. Jana Nepomuckého na Václavském náměstí v Olomouci z r. 1724 Autor Jiří Antonín Heinz.
Legenda a kanonizace
Osudy Jana z Pomuku nekončí jeho smrtí – legenda o jeho životě a především smrti prochází v průběhu dalších českých dějin velmi zajímavými a vrtkavými peripetiemi. Druhá polovina 17. století je obdobím výrazného znovuobjevení Jana Nepomuckého. Roku 1683 byla na pražském mostě, nyní Karlově, vztyčena socha Jana Nepomuckého od Jana Brokofa. V roce 1691 byla vystavěna dřevěná kaple zasvěcená Janu Nepomuckému na místě dnešního kostela sv. Jana Nepomuckého na Skalce v Praze. Roku 1708 byl v Hradci Králové sv. Janu Nepomuckému zasvěcen první kostel. Snaha o kanonizaci Jana z Pomuku začíná ve druhé polovině 17. století. Po delší anabázi nakonec kanonizační komise uznala čtyři zázraky (zachování jazyka, jeho naběhnutí a zčervenání, zachránění Rozálie Hodánkové a uzdravení Terezie Veroniky Krebsové) a následně kanonizační bulou Christus Dominus prohlásil Benedikt XIII. dne 19. března 1729 Jana za svatého.
Sv. Jan Nepomucký má díky jezuitským misiím velký věhlas po celém světě, především Bavorsku a zemích Latinské Ameriky. Je uctíván jako mučedník zpovědního tajemství a patron při přírodních pohromách a povodních (kvůli způsobu jeho smrti). Jeho vyobrazení lze nalézt na mnoha místech, především na mostech.
Kult sv. Jana Nepomuckého je nerozlučně spojen s českým barokem, kdy patřil k nejvýznamnějším světcům. Je zemským patronem Čech a Bavorska. Svatojánské sochy patří k typickým atributům tradiční české krajiny. Najdeme je zejména na mostech (patron vod), ale i dalších místech.
Jan je v křesťanské ikonografii zobrazován jako kanovník, tedy oblečen v albě, rochetě, klerice a kanovnickým pláštíkem (mozzetta) s biretem. Janova svatozář je obvykle doplněna pěti hvězdami, v ruce drží kříž a též palmovou ratolest, někdy také knihu. Palma je symbolem vítězství, hvězdy zastupují legendu, podle níž vltavští rybáři nalezli po smrti Janovo tělo, případně pět ran Kristových či písmena latinského tacui (mlčel jsem). Nevyzrazení zpovědního tajemství je symbolizováno prstem na ústech. Hvězdy kolem hlavy jsou atribut mezi světci velmi zvláštní, neboť s hvězdami kolem hlavy je zobrazována pouze Panna Maria. Jiným atributem je jazyk, který měl být nalezen v 18. století v Janově lebce neporušený; podle nových výzkumů se však jednalo o mozkovou tkáň. Dalšími atributy jsou Palladium země české (kovový reliéf Madony s dítětem (19x13,5 cm) chovaný ve staroboleslavském poutním chrámu Nanebevzetí Panny Marie), most, kotva či chuďas, jemuž Jan udílí almužnu.
Zdroj: wikipedie
Pro zjištění finálních souřadnic ti pomůže letopočet ABCD na podstavci sochy.
Finálka: N 49° 33.[A+4][B-3][C+2]' E 017° 13.[D+2][B-6][D]'
Závorky mezi sebou nenásobte !!
K soše prosím nezajíždějte autem, je tam zákaz vjezdu. Využijte prosím doporučený parking a dopřejte si krátkou procházku s výhledem na Olomouc.
Při odlovu buďte nenápadní ať keš dlouho vydrží. Při vracení keše myslete na ty co přijdou po vás.
