Místo bývá v létě hodně zarostlé kopřivami a dalším cháším. Nejkratší cesta přímo z cesty nebývá nejpříjemnější. Osvědčilo se mi obejít místo kousek odzdola od fořtovny lesem, kde bývá kopřiv méně.
Historie místa:
U staré kupecké cesty, protínající hřeben Rychlebských hor v sedle mezi Borůvkovou horou a vrchem Javorník, vznikla někdy na počátku 17. stolení osada Růženec (Rosenkranz). Zprvu šlo jen o několik usedlostí kolem formanské krčmy, jež nesla název U růžového věnce. Ta poskytovala možnost přístřeší pocestným na cestě ze Slezska do Kladska při poutích ke kladskému mariánskému obrazu a pravděpodobně podle ní dostala osada své jméno. Do života Růžence v 18. století zasáhly války mezi rakouskou císařovnou Marií Terezií a pruským králem Fridrichem II. Císařovna během nich ztratila 9/10 Slezska a z osady se stala nejzápadnější výspa habsburské monarchie v tzv. Rakouském Slezsku. Podle ústní tradice navštívil na konci 18. století Růženec císař Josef II. a básník Johann Wolfgang Goethe. Počet domů se na počátku 19. stolení zvýšil na 10 a tehdy byla v osadě postavena kaplička svatého Antonína Paduánského. V roce 1836 měl Růženec již 11 domů a 63 obyvatel. Zatímco počet domů v dalších letech stoupl na 12, počet obyvatel postupně klesal a na počátku 20. stolení činil jen necelých pět desítek. Obyvatelé Růžence nacházeli obživu vedle zemědělství i jako zedníci a dělníci v nedalekém městečku Reichensteinu (dnes Zlatý Stok). Sezonní přivýdělek jim nabízela i práce v lesích a v jednom z domů v Růženci byla zřízena fořtovna. Právě dům místního revírníka zůstal z celé osady jako jediný dochovaný do dnešních dnů.
Proslulý hostinec se v časech rakouského císaře Františka Josefa nazýval Müllers Gasthaus a patřil k oblíbeným výletním místům. Rozpad habsburské monarchie a vznik Československa přivedl po roce 1918 do Růžence finanční stráž. Její dva příslušníci z jednotky v Bílé Vodě pravidelně sloužili ve zdejším inspektorátu finanční stráže při cestě mířící z Bílé Vody do Schönau (dnes Orlowiec) a dále do Landeku či Klodzka. Na turistický ruch to ale až do roku 1933 nemělo vážnější vliv a dle vzpomínek pamětníků do malebného kraje přicházelo značné množství návštěvníků pocházejících hlavně ze sousedního Německa.
Nástup nacistů k moci ale znamená konec idylických poměrů, neboť jednotky SA obsadily přístupy k hranici na německé straně a turistický ruch postupně ustrnul. Pohnuté zářijové události roku 1938 znamenaly připojení Sudet k Německu a Růženec tímto krokem ztratil svou pohraniční polohu. Tisíciletá Velkoněmecká říše však vzala po šesti letech druhé světové války za své a příchod Rudé armády v roce 1945, spojený s nesmyslným poničením kaple svatého Antonína opilými sovětskými vojáky, jako by předznamenal tragický osud osady. Místní obyvatelé, až na rodinu Fischerových, byli po obnovení Československa vysídlení do Německa a Růženec již nebyl v poválečných letech obydlen. Fischerovi museli v roce 1949 odejít do Bílé Vody a kromě fořtovny byly v následujících letech všechny domy srovnány se zemí. Zničení neušel ani kostelíček, který byl z popudu Místního národního výboru v Bílé Vodě zbourán již na počátku 50. let, protože místní komunisté nechtěli, aby se k němu konaly tradiční každoroční poutě, vždy na 13. června, na svátek patrona kostela.
Divoká příroda dnes již zakryla místa, kde stávala celnice i stavení rodin Neugebauerů, Herzigů, Schwabů a Fischerů. Nestojí již ani proslulá krčma, která víc než tři století poskytovala ochranu poutníkům. Zůstala zde stát pouze lípa, pod níž kdysi odpočívali vznešení i prostí poutníci. V dnešních dnech tak, už jen mohutný strom střeží zakletý spánek bývalé osady.
(text převzat z informační cedule v osadě)