Cache

Se nachází asi cca 6m vysoko. Bez potřebného vybavení se k ní ani ve dvou nedostanete, tak to prosím ani nezkoušejte, ať si neublížíte.

Tato cache je primárně určena k tréninku výstupu za pomocí lezeckého vybavení. Je určena především pro úplné začátečníky, pro které může být první (pro ně plnohodnotnou) T5. Vy co už máte nějaké zkušenosti nebo trápíte přilehlý strom vaši váhou, zdržte se prosím v logách Vašich připomínek k obtížnosti cache. Revírník ji schválil jako T5, takže HOWGH! Uvědomte si, že co je pro vás snadné, pro jiného může být obtížné až nereálné.

Vždycky jsem pokukoval po T5, kdo taky asi ne, že. Jenže jsem nikdy vlastně pořádně nevěděl, jak se pro ně dostat. Až jednoho dne jsem si něco málo nastudoval, vzal lano a vyrazil si hrát vzhůru na strom. No a jak jsem zjistil, není to vůbec nic složitého a když máte navíc ještě nějaké sofistikovanější vybavení, je to úplná brnkačka.
A tak jsem se rozhodl, že se pokusím i ostatním kačerům co koukají po T5 ukázat, že to v podstatě jde ...jen se musí trochu chtít.

Zkušení lezci snad prominou, že kvůli takovému kousku museli tahat výstroj, ale začátečníci snad ocení, že nemusí nikam do 20m.

Když u svého logu popíšete svůj postup a výbavičku na stoupání budu rád, neb jak jsem zjistil, názorů na to, co a jak používat je daleko víc.

V případě, že neseženete nikoho, kdo má potřebné minimum vybavení pro odlov, napište mi zprávu a není problém, abych tam s vámi někdy zašel.

Rozhodně však nechci vidět, že někdo zkoušel lézt na strom za pomoci maček, stoupaček nebo, že by jakkoli jinak ničil strom či jeho okolí!!

Potřebné minimum vybavení

• statické/arboristické lano (15m stačí)
• sedák
• 2x reepka na prusíky
• helma
• znalost uvázání potřebných uzlů
• tužka (cache ji neobsahuje)

Výstup po laně

• smyčky vázané na lano některým z prusíkovacích uzlů
• blokanty různých typů

Prusíky – Prusíkování

Jedná se o lezení po laně za pomoci smyček, které se na lano navážou takovým zadrhovacím uzlem, který způsobí zaklesnutí smyčky na laně. Do takových smyček si pak člověk může odsednout, zůstat v nich viset. Střídavým posouváním smyček nahoru po laně, a odsedáváním do nich, se člověk po laně posunuje vzhůru. Kvalita prusíkovacího uzlu a jeho pevnost je samozřejmě nejdůležitější. Obecně platí, že čím je prusíkovací smyčka tenčí, tím na laně lépe drží. Rubem tohoto je ale fakt, že tenké smyčky mají menší nosnost a jsou náchylnější k destrukci. Vysokou nosnost prusíkovací smyčky musíme mít pro případ, že budeme do smyčky padat. Nejpravděpodobnějšími destrukcemi, které můžou smyčky postihnout, je přeseknutí padajícím kamenem, a přetržení (přepálení) při pádu z výšky.

Při posunování prusíkovací smyčky vzhůru po laně se prusíkovací uzly mohou roztahovat, uvolňovat. Během prusíkování je tedy nutné mít uzel pod kontrolou, a dbát na to, aby byl před momentem zatížení utažen!!

Pozor na podmíněný reflex. Odsedne-li člověk nečekaně do prusíkovací smyčky (např. po ztrátě rovnováhy, nebo uklouznutí), může se leknout, a reflexivně chytnout rukou za lano v místě, kde je prusíkovací uzel. Bude-li na uzel působit ze shora silou, uzel se nezadrhne a bude padajícím stažen dolů. S ním spadne i lezec.

• symetrické
• asymetrické

Zleva: Prusík - Dvojitý prusík - Prohaskův prusík s kroužkem

Blokanty

Také se kromě výrazu blokant používá výraz „šplhací pomůcka“, „šplhadlo“, „svírka“. Cizím slovem a ve slangu se obecně jakýkoliv blokant často nazývá jümar (čti „jýmar“; často, ale nesprávně se vyslovuje „džímar“) podle úplně prvního blokantu, který se nazýval “Jümar”. Šplhání s blokantem po laně se pak často nazývá jümarování.

Ohledně vzniku tohoto názvu vládne zmatek. Jedno vysvětlení tvrdí, že název vznikl z počátečních písmen jména jeho švýcarského tvůrce Jürgena Martina (viz.Montana 2/2001). Druhé vysvětlení vzniku názvu tvrdí, že jej zkonstruovali v roce 1958 horský vůdce Adolf Jüsy a technik Walter Marti, opět název má vzniknout ze složení počátečních slabik jejich příjmení (viz.publikace Speleoalpinismus II., autor R.Matýsek).

• blokanty typu jümar
• blokanty typu gibbs

Princip blokantů spočívá v tom, že vhodně tvarovaným, kovovým předmětem (tzv.tělo) je vedeno lano, a to je stisknuto kovovým palcem právě v momentě zatížení blokantu tělem lezce. Kovový palec je k tělu blokantu připevněn osičkou.

Blokanty typu jumar jsou konstruována tak, že k zadrhnutí blokantu na laně dojde jen tehdy, je-li palec blokantu tisknut na lano pružinou vloženou mezi tělo a palec blokantu. Je u nich možno se rukou chytat za tělo blokantu během jejich zatížení (ať už za rukojeť k tomu určenou, či jakkoliv jinak; pozor při tom ale na to, aby se neodklopila ovládací páčka palce blokantu!!).

Blokanty typu jümar se také někdy nazývají: mechanická, zadrhovací, apod.

Blokanty typu gibbs jsou ta, která se mohou zatížit jen jediným funkčním způsobem, a při jakémkoliv jiném způsobu uchopení a zatížení (většinou chybně shora za tělo blokantu) ztratí zadrhovací schopnost. Jsou konstruována tak, že přitisknutí palce blokantu na lano nějakým způsobem aktivuje až tíha lezce při odsednutí.

Blokanty typu gibbs se také někdy nazývají: páková, svírky, apod.

Blokant Gibbs složený, a rozložený na jednotlivé části

Blokant se při akci posunuje po laně jen jedním směrem (nahoru), ale při zatížení a snaze jej stáhnout dolu se palec blokantu přitiskne na lano a zabrání tak pohybu blokantu dolů. Některá blokanty mají tělo rozšířeno i o rukojeť, která usnadňuje manipulaci se blokantem (lépe se za ně tahá a přitahuje rukou). Většinou jsou blokanty konstruovány na lana o průměru v rozmezí 8 mm až 12 mm. Mnohá pak fungují i na lanech a šňůrách i menšího průměru, ale nelze to doporučit. Může se stát, že u tenkého lana palec blokantu nezabere a blokant sklouzne po laně dolů. Taky nemusí vydržet tenké lano či šňůra (má nižší nosnost). Rovněž je nutné znát nosnost blokantu, a vystavovat jej jen takové síle, kterou je schopno unést! Každopádně platí, že při používání blokantů se má dbát doporučení výrobce.

Blokanty s rukojetí se někdy nazývají horní nebo ruční, blokanty bez rukojeti dolní nebo prsní.

Blokanty (většinou ruční typu jumar) se rozlišují na pravé a levé, určené pro pravou a levou ruku lezce. To proto, aby lezec měl umožněn pohled na oblast blokantu v místě, kde je do blokantu vloženo lano. Při lezení je totiž z ručních blokantů vidět jen jedna strana, a kdyby si lezec prohodil ruční blokant z jedné (správné) ruky do druhé ruky, viděl by pak už jen hladkou stranu těla blokantu, a neměl vizuální kontrolu nad tím, zda je lano blokantem během lezení správně vedeno. Mimo to ještě u některých blokantů bývá pro levou, nebo pravou, ruku anatomicky tvarovaná rukojeť, a držení takovéhoto blokantu ve špatné ruce může být méně pohodlné.

Výstupové metody

Stoupáme-li přímo po jednom prameni lana, provádíme postup tzv. jednolanovou technikou. Tato výstupová technika je hlavní doménou jeskyňářství (speleoalpinismus), také se velmi využívá v záchranářství, v menší míře při canyoningu. V horolezectví se jedná o doplňkovou činnost, která se provádí jen ve zvláštních situacích.

Výstup ve volném prostoru ve svislici

Existuje několik způsobů, jak sestrojit výstupový systém pro postup po laně ve volném prostoru ve svislici. Jsou možné i jejich vzájemné kombinace. Vždy je však nutné mít alespoň dvě šplhací pomůcky. To proto, aby se mohlo střídat odsedávání a posunování. Zatím co v jedné šplhací pomůcce lezec visí, druhou posunuje výše, aby se do ní posléze pověsil, a pak tu prvně zatíženou také posunul vzhůru. Po laně se může šplhat se dvěma blokanty, s kombinací blokant – prusík, anebo s dvěma prusíky.

Sestrojení funkčního výstupového systému může být pracné, a dokáže potrápit nervy. Zvláště vyměření přesných délek smyček chce trpělivost. Vhodné délky smyček nelze určit, to je individuální záležitost, a každý si musí délky smyček nastavit sám, aby mu vyhovovaly. Je vyloženě dobré mít před vážnou akcí šplhání s blokanty nacvičené, a používat k tomu smyčky výhradně k tomu určené, a mít už jejich rozměry nastavené.

Jejich správné nastavení musí být opravdu odzkoušené ve volném visu. Jakékoliv odměření délek smyček jen někde doma v pokoji pouze podle odhadu je na nic. V praxi se pak při visu člověk jednak trochu “zaboří” při odsednutí do sedáku, navazovací oka na sedáku se povytáhnou, a při použití špatně odměřených smyček je výsledkem, že člověk při odsednutí nedosáhne na horní blokant.

Standardní výstupový systém, jednoduchý a rychle sestrojitelný z běžné horolezecké výbavy

Další výstupové metody

Opět se jedná o metody, které je možné sestrojit pomocí výbavy, kterou má horolezec běžně u sebe (blokanty je možno nahradit prusíky). Nicméně tyto další metody jsou oproti standardní horolezecké metodě komplikovanější, a aby přinášely patřičný efekt, jsou příliš závislé na přesném vyměření délek smyček, čehož se ne vždy snadno během improvizace podaří dosáhnout, takže pak některé z těchto metod přinesou více trápení než užitku.

• Metoda Jumar (ruka – noha, ruka – noha)
• Metoda Mitchell (ruka – noha, ruka – krátká noha)
• Metoda Sedačka (ruka – noha, ruka – sedačka)
• Metoda Ded (Je v podstatě systémem “ruka – noha, sedačka”
• Metoda Žába (Je rozvinutím metody Ded)
• Metoda Pompe (Využívá kladek, a je v podstatě zdokonalením metody Ded)
• Metoda využívající jistící pomůcku se samosvornou funkcí

Celá problematika výstupu po laně je probírána detailně na stránkách horolezeckametodika.cz a naleznete tam i mnoho dalších zajímavých informací.

Ohledně stromolezení můžete navštívit i diskuzní vlákno na serveru geocaching.cz