Sloupsko-šošůvské jeskyně jsou největším jeskyním komplexem v České republice. Nachází se na hranici Moravského krásu a jsou častým cílem turistů i odborné veřejnosti.
Sloupsko-šošůvské jeskyně a vlasntě celý Moravský kras budují vápence - organnogenní mořské usazeniny z období středního až svrchního devonu. Podle vývojových etap tvoří souvrství josefovských, lažáneckých, vilémovických a křtinských vápenců, jejichž celková mocnost je odhadována na 500 - 1000 metrů. Na západě nasedají na hlubinné vyvřeliny - granodiority brněnského masivu, na východě jsou překryty kulmskými drobami a břidlicemi karbonského stáří.
Po ústupu prvohorního moře a mohutném variském vrásnění, které zasáhlo celý Český masív, začaly vápence podléhat intenzivnímu krasovění. To bylo v průběhu druhohor a třetihor opět přerušováno krátkodobými mořskými záplavami. Byly odrazem některých fází mohutného alpinského vrásnění.
Druhohorní moře zanechalo své karbonátové sedimenty se zkamenělinami amonitů, belemnitů a dalších mořských živočichů například v okolí Olomučan. Z období spodní křídy se dochovaly pestré vrstvy kaolinických písků a jílů, vyplňující hluboké krasové kapsy (tzv geologické varhany) v okolí městečka Rudice. Je to pozůstatek kontinentální sedimentace, kdy zde vládlo tropické klima. Vývoj Sloupsko-šošůvských jeskyní ovlivnila mořská bádenská záplava ve třetihorách. Hluboké krasové kaňony s nejstaršími jeskynními systémy tehdy zaplnily vrstvy mladých jílových sedimentů, což vyvolalo zásadní změny v hydrografickém vývoji Moravského krasu. Od poloviny třetihor už Moravský kras dostává postupně dnešní podobu.
V Moravském krasu je evidováno přes 1100 jeskyní a propastí. Vznikaly postupnou erozní a korozní činností povrchových a atmosférických vod ve vápencích.
Sloupsko–šošůvské jeskyně představují jednu z nejvýznamnějších ponorových částí hydrografického systému Punkvy. Spolu s dalšími ponorovými jeskyněmi v oblasti Holštejna, vývěrovou Punkevní jeskyní a nejrozsáhlejší průtokovou částí – Amatérskou jeskyní - je podzemní systém Punkvy s délkou přes 30 km nejdelší v České republice. Sloupsko–šošůvské jeskyně měly několik vývojových fází. V počátku se Sloupský potok propadal v dnes již neexistujících ponorech a vytvářel průtokový systém odvodňovaný směrem do Pustého žlebu. Z tohoto systému zbyly pouze relikty v podobě jeskyně Kůlny či skalního útvaru Hřebenáč. Postupně se pak ponory posunovaly směrem po proudu a vytvářela se horní patra Sloupsko-šošůvských jeskyní. V dnešní době se Sloupský potok propadá v okolí Hřebenáče systémem mnoha ponorů do hloubky přes 80 metrů, kde protéká nejmladším spodním patrem. Dosud zcela neprozkoumanými zatopenými chodbami se vody Sloupského potoka dostávají do Sloupské větve Amatérské jeskyně, aby po několika kilometrech, na podzemním soutoku s Bílou vodou, vytvořily říčku Punkvu. Díky členitosti a značné velikosti dvoupatrového systému Sloupsko – šošůvských jeskyní vznikly zřícením mezi jednotlivými patry mohutné propasti.
|