Narodila se prvni aprilove noci. Tou dobou se v horach jeste drzel snih. V mistnosti, kde prisla na svet, ovsem bylo teplo. Kamna hrala, coz nebylo v teto chalupe pred zacatkem jara moc obvykle. Bylo to totiz v rodine chudeho sedlaka, ktery si sotva vydelal na zivobyti. Zastaval nazor, ze zivocisne teplo je stejne nejlepsi. Nic jineho mu ostatne ani nezbyvalo. Tato noc ale byla vytouzenym a dlouho ocekavanym okamzikem, rozhodl se proto, ze bude vyjimecna v kazdem ohledu. V tu chvili nevedel, jak velkou ma pravdu.
Devcatko neobvykle rychle rostlo a bylo velmi zrucne. Uz ve veku peti mesicu lezla lezla po stromech a ovladala svuj hlas tak dokonale, ze ji poslouchala na slovo veskera zver a havet v sirokem okoli. Mluvit sice neumela, ale toto vse dokazala beze slov. Stacilo si pomyslet a zazpivat. Ten hlas se nesl celym udolim, zvonil do dalky a privolal dest, kdyz bylo prilis sucho nebo naopak odehnal mraky, kdyz prselo presprilis. Ze zacatku tomu rodina neprikladala velkou vahu, mysleli si, ze je proste jen velmi nadana, vsak se taky o Magdalenku dobre starali.
Netrvalo dlouho a uz o tri mesice pozdeji, zrovna ve vanocnim case, vladla slovem tak mocnym, ze ji nebylo mozne odporovat. Porucila vode, vetru, ohni i zemi. Kdyz si usmyslela, primela ruze vykvest v unoru, v dobe nejtuzsi zimy. Ani jedinkrat ovsem sve moci nezneuzila. V tento cas uz zacali rodice pochybovat o normalnim vyvoji jejich ditete a rozhodli se, ze s tim musi neco podniknout. To uz ovsem hospodar zacal spradat plany, jak schopnosti sve dcerky vyuzit, aby se vyhrabal z nejhorsi bidy, se kterou bojoval po cely dosavadni zivot. Magdalena ovsem dlouho odolavala jakemukoliv natlaku a prosbam. Moc dobre vedela, ze by z toho nevzeslo nic dobreho.
O 8 let pozdeji bylo jaro a po nem leto. Na Sedm bratri prselo, cekal je vsechny destivy mesic. Hospodar se tedy rozhodl, ze zkusi promluvit s dcerkou o jejich moznostech pomoci dostat rodinu z bidy. Zili samotarsky zivot, nikdo si az do teto chvile prilis nevsimal maleho devcatka, ktere pobihalo okolo chalupy. Kdykoliv se nekomu zdalo neco trochu podivne, pripsal to unave nebo vetsimu mnozstvi poziteho alkoholu. Nikoho by ani ve snu nenapadlo, ze to, co vidi, muze byt pravda.
Hospodar tedy s malou carodejkou promlouval. Ta ale o zmene prirozeneho chodu veci nechtela ani slyset. Instinkt ji napovidal, ze jakykoliv velky zasah do prirozenosti by mohl mit nedozirne nasledky. Hospodar nebyl s to pochopit, ze obili nemuze dozravat po cely rok a vytvorit jakesi mikroklima okolo chalupy, aby uz nebyla nikdy v dome zima proste neni mozne. Samozrejme moc dobre vedela, ze by to dokazala, ale nechtela. Pochopitelne by i rada pomohla rodine, rodice se o ni starali s laskou a nesmirnou peci. Jedna ruze neni problem, ale nic se nesmi prehanet. Kdyby si matka priroda vsimla takovych zasahu, mohla by to sama velmi osklive schytat.
Hospodar nalehal a nedal si pokoj. Az Magdalene dosla trpelivost a zacatkem podzimu, po sklizni, ktera byla toho roku velmi bohata, se s rodinou rozloucila. Byl krasny zarijovy vecer, na cestu ji svitil mesic v uplnku a ona stale premyslela, kam se vyda a co s ni bude dal. Za chvili prijdou mrazy a s nimi dalsi rok a ona nema kde slozit hlavu…
Rozhodla se, ze to zkusi. Dlouho uz to nedelala, aby neprovokovala okoli. Poprosila tedy sve zvireci pratele o pomoc. Ti ochotne prispechali a za par dni uz mela postavenou chaloupku. Stala tesne pod vrcholem hory tycici se nad vedlejsim udolim. Chaloupka to byla podivna. Ale carodejce se nesmirne libila. Zacatkem leta uz byla zabydlena, pristiho roku melo slunce jeste kratke ruce, ona uz ale okopavala zahon. Dne ubyvalo, horka pribyvalo, ona pomahala dvema kuzlatum na svet. Nic z toho ale nebylo zadarmo. Zarekla se, ze se bude pilne ucit a na svatou Dorotu uz bude ovladat vsechny divy prirody a bude pomahat zivotu okolo sebe ze vsech svych sil a to i dodrzela. Az do konce zivota. Velmi brzy si ziskala mezi lidmi z okolnich vsi dobre pratele a vsichni za ni chodili pro radu, kdyz uz nevedeli, co si pocit. Ochotne pomahala a lecila vsechny, kdo prisli s dobrymi umysly, naopak zle se vedlo kazdemu, kdo chtel jeji schopnosti zneuzit.
Na Novy rok o nekolik let pozdeji se v jejich dverich objevil starec. Tehdy uz dospela carodejka v muzi poznala sveho otce. Starec se vydal na dlouhou cestu, aby nasel svou jedinou dceru, se kterou se chtel na sklonku sveho zivota usmirit. Dlouha leta premyslel a dospel k zaveru, ze ke vsemu je potreba poctiva prace a nic si nemuze jen tak vzit. Vse ma sve nasledky a pochopil, co se mu dcera snazila celou tu dobu vysvetlit. Vsak si to i na vlastni kuzi nekolikrat zkusil a nemalo se spalil. Prijala ho vlidne a dlouho s otcem hovorila o svem zivote. Kdyz mu nabidla nocleh, netusila, ze ho rano najde po smrti.
Tato skutecnost s Magdalenou natolik otrasla, ze se rozhodla vratit do rodneho domu, kde dokonala svuj slib prirode a dlouho pote, koncem leta, chybelo pul roku a par dni do jejich sto tricatych narozenin, skonala ve spolecnosti sve nastupkyne, kterou naucila vsem kouzlum prirody.
Nevyslovitelne obrovske diky za betatest patri Niximorovi.
