John Herbert Dillinger (22. června 1903 – 22. července 1934)
americký bankovní lupič.
Dětství a dospělost
Vyrostl v Mooresville v Indianě. Ve čtyřech letech mu zemřela matka a tak se o něj staral otec. Ten vůči Dillingerovi využíval velmi tvrdých metod. V dospělosti se zapsal do Amerického námořnictva. Po pár měsících utekl. Po útěku se vrátil do Indiany.
Kariéra
Nastoupil do tlupy zlodějů vedené zkušeným trestancem. Po prvním přepadení byli všichni chyceni a odsouzeni na 10 let. Ve vězení se seznámil s celou řadou kriminálníků. Ti mu vyprávěli své příběhy. Po 9 letech utekl (1933). Poté založil vlastní gang složený ze zkušenějších trestanců se kterými se seznámil při vykonávání trestu. Převážně se zaměřil na přepadávání bank. První banka byla jimi vyloupena 17. července 1933. Během 4 měsíců padlo dalších 6 bank. Bylo vidět, že Dillinger má pro tohle řemeslo nadání.
Nebyl vnímán vůbec jako lupič, ale naopak veřejnost ho vnímala jako osobnost velmi pozitivně. Při přepadu banky se prý představoval a když propouštěl rukojmí, potřásal si s nimi rukou. FBI založila proti Dillingerovi čtyřicetičlenný "Dillingerův přepadový oddíl".
V září roku 1933 byl při vykrádání banky v Ohiu zatčen. Dillingera měli převézt policisté do státní věznice v Ohiu. Místo policistů to byli jeho komplici. Znovu začali přepadávat banky; teď v Arizoně, Indianě a na Floridě. Znovu byl zatčen v arizonském Tucsonu. Byl převezen do věznice Crown Pointu v Indianě. Tam si vytvořil dřevěnou maketu pistole a zamazal ji černým krémem na boty. Strážnému hrozil násilím a tím se znovu dostal na svobodu. Nakonec spolu s rukojmím (zástupcem šerifa) odjel z města ukradeným autem. Než ho propustil, potřásl mu ruku a tím si zvýšil popularitu. Potom založil svůj nový gang. Tento gang se spíše přikláněl více k násilí a brutalitě.
Brzký konec
Na jeho hlavu vypsala FBI odměnu 20.000 amerických dolarů. Dillinger si nechal udělat plastickou operaci a kyselinou odstranit papilární linie na prstech. Pokusy byly marné a tak skončil jeho lékař utopený v jezeře. Nakonec ho zradili jeho nejbližší. Jeho přítelkyně Anna Sageová si s ním domluvila návštěvu kina. Když vyšli ven, FBI už čekala. Dillinger špatně zhodnotil situaci a pokusil se při zatýkání použít zbraň. Následkem byla smrt. Členové jeho gangu vypověděli, že je možné, že FBI zastřelila jeho dvojníka. To se však nikdy neprokázalo. V Nashville ve státě Indiana má John Herbert Dillinger vlastní muzeum.
Petr Dillinger (17.září 1899 Český Dub – 24.dubna 1954 Praha)
grafik a malíř, profesor na Škole uměleckých řemesel v Brně; významný činitel v brněnské kultuře meziválečného období
Zajímavé okolnosti
ilustroval romány Karolíny Světlé
Vzdělání
1916–1919 Uměleckoprůmyslová škola v Praze (prof. F. Kysela),
1919–1923 Akademie výtvarných umění v Praze (prof. M. Pirner. M. Švabinský),
1923 v ateliéru Františka Kupky v Paříži
Vyznamenání a pocty
- 1928 Storowova cena za dřevoryt Schody (1925) na Mezinárodní výstavě grafiky v Los Angeles,
- 1930 čestné uznání za dřevoryt Zahradník (1926) na Mezinárodní výstavě grafiky v Chicagu,
- 1936 čestné uznání na Mezinárodní výstavě ex libris v Los Angeles
Dílo
Od roku 1927, kdy začal Petr Dillinger vyučovat na Škole uměleckých řemesel v Brně, se významně podílel na kulturním životě města. V letech 1931–1939 byl několikrát jednatelem výboru Skupiny výtvarných umělců v Brně, spoluorganizoval výstavy a graficky upravoval katalogy autorských výstav SVU.
Těžištěm jeho tvorby byla volná grafika, zejména dřevoryt a lept. Ilustroval řadu knih české a světové literatury (Erbenovu Kytici, Babičku Boženy Němcové, Máchův Máj, dále Goethea, Musseta, Cervantese ad.). I když se zabýval zpočátku také sociálními náměty, vychází Dillingerova tvorba z neoklasicismu 20. let 20. století a má idylický až romantický charakter (Pradlena, Prámaři, Matka s dítětem, Na břehu jezera a další).
Literatura:
- Jaroslav B. Svrček, Moderní výtvarné umění na Moravě. Deset let Skupiny výtvarných umělců v Brně, Brno 1933.
- AK (Alena Konečna), Dillinger, Petr, in: Nová encyklopedie českého výtvarného umění A-M, Academia, Praha 1995, s. 138.
- Marcela Macharáčková, Výtvarný život v Brně, in: Od renesance po modernu 1900–1945 (katalog stálé expozice), Muzeum města Brna, Brno 1997, s. 6–31.
Zaměstnání
1927–1946 profesor na oddělení grafiky Školy uměleckých řemesel v Brně,
od 1945 profesor na Vyšší uměleckoprůmyslové škole v Praze, kde vedl oddělení knižní a užité garfiky
Vytvořeno jako první keš od Eamasonky
