Písemné zprávy o zdejším osídlení jsou z roku 1456, kdy jsou uváděny Albrechtovice a mlýn pod Albrechtovicemi (dnešní tzv. Čertův mlýn). Lokalitou prochází „Zlatá stezka“. V dobách její největší slávy se zde potkávaly karavany obchodníků s horníky. Zdejší lokalita těžby zlata nebyla v poměru k jiným hornickým revírům významná, proto chybějí jakékoli přesně lokalizovatelné údaje. Většinou se jedná o všeobecné údaje, že „se těžilo nad Záblatím u Šnejderšlágu“, „při Hořejším Záblatí u Svaté Trojice“, nebo „v rokli od Albrechtovic k Záblatí“, vše bez přesnějších údajů o místech a výnosech těžby.
První historicky doložené zprávy o hornické činnosti v této oblasti, kdy majitelem panství byl rod Rožmberků, zanechal rožmberský archivář Březan.
Ve své kronice „Životy posledních Rožmberků“ udává v roce 1561 „doly a místo nad Záblatím a při Hořejším Záblatí u Svaté Trojice“. Další historické zprávy uvádějí, že v roce 1708 zde začali kutat záblatští sedláci, kteří těžili až do roku 1713, kdy jim legálně těžbu povolila majitelka panství kněžna Marie Arnoštka z Eggenberku. V této době zde byla postavena stoupa na drcení natěžené rudy, těžilo se za dozoru hormistra z Ratibořských Hor. Dokonce v roce 1761 žádali místní sedláci o souhlas k dolování císařovnu Marii Terezii. V roce 1764 je doložena existence zlatého dolu „Sv. Antonín“ u Záblatí. Koncem 18. století dochází k ukončení hornické činnosti pro nedostatek financí. Další důlní podnikání začalo v roce 1808, kdy výměnkář ze Záblatí Matěj Kiemann se dopisem obrací na knížete Schwarzenberga, že u Albrechtovic je naleziště zlaté a stříbrné rudy. K posouzení byl vyslán hormistr Jan Černaj z Ratibořských Hor, který zjistil opuštěnou těžní jámu se štolou.
V roce 1819 záblatský rodák Vojtěch Reiseisen žádá spolu s několika záblatskými měšťany o povolení k těžbě ředitelství panství ve Vimperku. Měšťané ze Záblatí dne 2. září 1819 obdrželi od c.k. horního úřadu v Dobré Vodě u Rudolfova povolení k těžbě rudy. V roce 1820 byla založena společnost pro dolování. Sdružovala asi 560 podílníků z okolí Záblatí, Prachatic, Vimperka a Českého Krumlova. Koncem roku 1821 je dolování ztrátové a na shromáždění podílníků dne 18.1.1822 je uvažováno o ukončení těžby. Poslední hornické práce vykonávali poddaní z Albrechtovic ( Kollenberg), z Vyhořan – dnešní Hlásná Lhota (Hartl, Mauritz), čtyři horníci z Řepešína a jeden z Petrovic. Badatel Sommer ve svém popisu Království českého již pouze poznamenává v roce 1840, že u obce Albrechtovice „kdysi se těžilo zlato“.
Ze svislé šachty horníci razili vodorovné chodby sledující rudní žíly, které byly předmětem těžby. Šachty mohly dosahovat hloubky řádově desítek až stovek metrů. S přibývající hloubkou vzrůstaly náklady na těžbu, hlavně nutné zvládnutí přítoků spodních vod, aby nedošlo k zaplavení dolu a zajištění větrání důlních chodeb. Horníci se do podzemí dostávali (fárali) sestupem po žebřících nebo byli spouštěni pomocí rumpálu. Pohon rumpálu havíři obstarávali buď ručně nebo šlapacím kolem. U hlubších dolů nebo při značné těžbě se používalo žentouru nebo vodního kola.
Jáma též zajišťovala odvětrání důlních schodeb, tudy se na povrch dostávala v kožených vacích nebo v dřevěných vědrech i tzv. jalovina (hornina z okolí rudních žil bez výrazného obsahu užitkové složky, zvaná také hlušina), narubané rudní žíly a spodní voda, která do dolu prosákla z povrchu. Jámou se též spouštěl materiál potřebný v dole (dřevo na výztuž chodeb v místech, kde byla nesoudržná hornina apod.)
K dobývání horníci používali želízko a mlátek. Rozrušování horniny často usnadňovalo tzv. sázení ohně - rozdělání ohně v podzemní chodbě u skály, která žárem popraskala a ražba byla o něco lehčí. Ke svícení v podzemí se používaly smolné louče, hliněné kahánky s lojem, v pozdějších letech kovové kahany s olejem.
První pozůstatky po historické těžbě byly nalezeny v terénu v roce 1996 pod osadou Albrechtovice u Farského potoka, shodou okolností těsně vedle úvozu historické Zlaté stezky. U těchto zlatodolů byl v roce 1996 nalezen fragment podkovy a hornické želízko, vše předáno do muzea v Prachaticích. Zřejmě z posledního období pokusného dolování kolem roku 1820 pochází 32 metrů dlouhá štola, objevená na jaře v roce 2003, která měla průzkumný charakter. Jejím účelem bylo ověřit křemenné žíly, které byly předmětem rožmberské a eggenberské těžby. Podle způsobu ražby štoly za pomocí střelných prací, které jsou dosud na stěnách, čelbě a stropu znatelné, lze datovat tuto štolu do posledního období zdejšího důlního podnikání. V průběhu roku 2009 byla štola důstojně zabezpečena výstavbou portálu a mříže. Štola začala sloužit jako zimoviště netopýrů (netopýr velký, netopýr řasnatý, netopýr černý). Na této lokalitě se do dnešních dnů zachovaly odvaly a trychtýřovité prohlubně jak po rožmberském, tak i po novějším dolování z 18.-19. století. V roce 2002 na podzim došlo k důlnímu propadu o rozměru 2x3 metry hlubokém 2 metry na hranici lesa a louky pod osadou Albrechtovice, což dokládá přítomnost dalších podzemních prostor, které jsou nezávislé na štole. Zajištění propadu proběhlo koncem jara 2009. V roce 1996 bylo místo budoucího propadu tvořeno mělkou prohlubní o hloubce cca 30 cm a průměru do 1 metru. Povodeň v srpnu v roce 2002 prohloubila v bezejmenném potůčku přitékajícím od Albrechtovic koryto o cca 30 cm a došlo k obnažení dřevěné konstrukce technického zařízení sloužícího k úpravě natěžené rudy. Ve spojitosti s malou vodní nádrží a historickou zprávou zmiňující se o stoupě, bylo konstatováno, že se může jednat o pozůstatek dřevěného koryta od stoupy, která zde byla zřízena v 18. století.
Zdroj: infotabule Hornická naučná stezka
Vaším úkolem je zjistit:
1. Směr rudní žíly?
2. Co je to “sázení ohně”?
3. Jaká je délka štoly?
4. Na infotabuli zjistěte co je “hydrotermální přeměna”?
5. K čemu sloužila “stoupa”?
6. Podrcená hornina se mlela na jemnou moučku mezi mlýnskými kameny. Změřte maximální průměry zde umístěných mlýnských kamenů a napište mi z jaké jsou horniny
7. Na závěr udělejte fotku sebe (své GPS atd.) u zdejšího libovolného důlního díla
Poznámka k úkolům: Úkol 7 je podle současných pravidel pro earthcache nepovinný, ale jeho splněním mi uděláte velkou radost a zároveň si uděláte earthcache tak, jak se dělala dřive.
Nechoďte nikam za zábrany - nebezpečí propadu!
Doporučený postup pro zalogovaní této earthkeše
(upozornění pro začátečníky – tato keš nemá fyzickou krabičku, proto zápis do logbooku nahrazuje zaslání správných odpovědí)
1. Nejdříve zašlete odpovědipřes můj profil na GC
2. Poté ihned logujte elektronicky
3. V případě špatných odpovědí se ozvu, pak je obvykle potřeba odpovědi opravit
