Historie:
Hronov - malé městečko v severovýchodních Čechách leží uprostřed půvabné krajiny na řece Metuji při hranici s Polskem v nadmořské výšce 364 m n.m. V historii se poprvé připomíná v roce 1359, je však přibližně o jedno století starší. Jeho počátky souvisejí s kolonizačním úsilím pana Hrona z Náchoda (1241 – 1285) z rodu Načeraticů, který zde pravděpodobně založil vodní tvrz. V roce 1415 je Hronov uváděn jako městečko, jež až do roku 1848 náleželo k náchodskému panství, stejně jako sousední obce Velký Dřevíč, Velké Poříčí a Žabokrky, zatímco Zbečník a Rokytník příslušely do konce 15. století k machovskému statku, jehož součástí byla také Malá Čermná na kladských hranicích. Jako město je Hronov poprvé uveden v roce 1859.
V husitské době jistě vyznávala většina obyvatel kalich a fara byla zřejmě osazena knězem podobojí. Tak tomu bylo asi po celé 16. století. V roce 1610 byla postavena zděná zvonice místo původní dřevěné. Za třicetileté války (po roce 1634) se střídaly průtahy vojsk císařských a švédských a v červenci 1639 Švédové Hronov vypálili. Z roku 1651 pochází první zpráva o hronovské škole ve staré jednopatrové opuštěné faře. Nová škola, také dřevěná, byla postavena v r. 1688 a sloužila až do roku 1888. Kostel Všech svatých byl tehdy filiálním kostelem náchodského děkanství. V letech 1713 – 1717 byl barokně přestavěn, když z původní gotické stavby zůstalo pouze kněžiště s částečně dochovaným ostěním jednoho okna. V roce 1725 bylo na dnešní náměstí umístěno mariánské sousoší, jehož stylizované podoby se od poloviny 19. století používalo jako městského znaku.
V letech 1831 – 1845 působil v Hronově vlastenecký kněz Josef Regner (1794 – 1852), známý jako Havlovický z Jiráskovy kroniky U nás. Tehdy (1832) postihla Hronov epidemie cholery.
Většina obyvatel městečka a okolních obcí se živila zemědělstvím, doplňkovým zdrojem obživy bylo domácké tkalcovství. Vybudováním železnice z Chocně do Broumova (1875) nastává na Hronovsku v 80. letech 19. století mohutný rozvoj textilního průmyslu, ve městě vzniká přádelna bavlny a několik mechanických tkalcoven. Kromě textilu se ve městě rozvíjí strojírenská výroba. Důsledkem je růst počtu obyvatelstva z 1682 v roce 1880 až na 4600 v roce 1910.
V září 1949 po složitých jednáních dochází ke sloučení Hronova se sousedními obcemi Velkým Poříčím, Zbečníkem, Velkým Dřevíčem, Rokytníkem a Žabokrky. Malá Čermná byla připojena až v roce 1960. Po obecních volbách v roce 1990 se Velké Poříčí stalo opět samostatnou obcí.
Dnešní Hronov čítá asi 6550 obyvatel.
Historické a kulturní památky:
Dominantou hronovského náměstí je Jiráskovo divadlo. Bylo postaveno podle projektu Ing. arch. Jindřicha Freiwalda Od roku 1931 se v něm každoročně konají mezinárodní přehlídky amatérského divadla Jiráskovy Hronovy. Na budově je umístěna reliéfní pamětní deska obětem 1. světové války od J. Horejce z roku 1932, v přízemí busta Aloise Jiráska a Josefa Čapka, provedená F. Bartákem. V přístavbě divadla se nachází od roku 1999 nový víceúčelový sál Josefa Čapka (realizován podle projektu arch. Miloše Skaunice). Ve druhém patře divadelní budovy najdeme Jiráskovo muzeum zaměřené k historii a národopisu Hronovska a k osobě a dílu Aloise Jiráska.
Mariánské barokní sousoší uprostřed náměstí pochází z roku 1725. Bylo pořízeno nákladem dvou hronovských rodáků Václava Klugara a Bedřicha Kordy. Na centrálním sloupu je umístěna barokní socha Panny Marie s děťátkem stojícím na zeměkouli. Za mostkem přes Metuji najdeme v místech bývalé středověké vodní tvrze svobodný dvůr, vzácnou kulturní památku lidové architektury.
V Jiráskově ulici v tzv. Kalinově domku bydlel Antonín Knahl (Kalina), hodinář, hudebník a zakladatel hronovského ochotnického spolku.
Rodný domek spisovatele Aloise Jiráska (1851 - 1930) pochází z konce 18. století a náleží k památkám lidové architektury. V přilehlém parku vyvěrají minerální prameny Hronovka a Regnerka s alkalicko - železnatou vodou. Vedle rodného domku stojí Jiráskova bronzová socha - dílo sochaře Josefa Malejovského.
Na návrší spatříme pozdněrenesanční zvonici roku 1610 a vedle ní kostel Všech svatých. Původně gotický kostelík, barokně přestavěn v letech 1713 - 1717 a 1736. Vedle bočního vchodu do kostela je hrob Justynky a Kaliny, za kostelem pak starý hřbitov. Hrob Aloise Jiráska se nachází na vedlejším novém hřbitově ve střední části. Urna s jeho popelem sem byla uložena 19. 3. 1930.
Silnice od náměstí směrem na Žďárky nás zavede k letnímu sídlu Aloise Jiráska, který zde se svou rodinou od roku 1916 pravidelně prožíval prázdniny. Zde oslavil svoje sedmdesátiny, při nichž jej navštívil prezident T. G. Masaryk.
Při hlavní silnici k Náchodu se na domě, kde prožil své dětství, nachází pamětní deska spisovatele Egona Hostovského(1908 - 1973), navržená hronovským rodákem, malířem Ivanem Krejčím. Téměř naproti tomuto domu stávala kdysi rodná chaloupka spisovatele Josefa Čapka (1887 - 1945), která však musela ustoupit novým potřebám doby. Na jejím místě původně stával malý pomník, který byl kvůli výstavbě centra odborné přípravy přemístěn do parčíku ke splavu.
Zdroj: www.mestohronov.cz
Historie keše:
- 6. 3. 2013 | Keš se narodila.
- 7. 7. 2013 | Adoptoval ambroz.cz.
- 25. 4. 2015 | Keš vymudlena, nějaký nenechavec sebral krabičku a ještě se podepsal do logbooku, který na místě pohodil.
- 4. 5. 2015 | Keš obnovena na jiném místě.
- 4. 6. 2018 | Keš po dvou letech opět ukradena, tentokráte kompletně.
- 1. 7. 2018 | Obnoveno na stejném místě..