Franta Kocourek, jedna z nejpopulárnějších a nejsvéraznějších postav města Brna, byl znám především jako silák, gladiátor a tvůrce brněnské hantýrky. Živil se také ovšem jako uhlíř, písmomalíř a natěrač, hrál v divadle Husa na provázku, účinkoval v televizi i na Barrandově, manažéroval skupinu Los Brňos s Rudym Kovandou, psal verše i povídky a především byl velkým mystifikátorem...
Svérázný recesista, mystifikátor, bavič a lamželezo Franta Kocourek se narodil 21.2.1947 v Brně - Řečkovicích a svému rodnému městu zůstal věrný prakticky celý život. Jako správný brněnský patriot dokonale ovládal a často používal tzv. "hantec", dokonce v tomto místním nářečí napsal několik povídek. V dětství patřili mezi jeho vzory tatínek se strýcem, dva známí hecíři, kecálisti a sedmilháři řečkovických hospůdek. Mimoto se Franta už odmala honosil značnou fyzickou silou, a ačkoliv se vyučil romantické profesi písmomalíře, nikdy se jí nevěnoval a raději se živil svými svaly.
Roku 1962 začínal jako zápasník v brněnských Pisárkách v tréninkovém středisku někdejší Rudé hvězdy, ale k vrcholovému sportu mu chyběla potřebná kázeň a trpělivost. Koncem 60. let zato pronikl jako šoumen do vídeňských barů a kabaretů. Jakoby nic trhal balíčky karet, telefonní seznamy, ohýbal železné pruty, nechal si na hrudi rozbíjet kameny nebo si lehal pod jedoucí auto a nechal si říkat Boris Tiger, Zlatý Torro čili Býk argentinských pamp. Po návratu domů vystřídal několik zaměstnání, mimo jiné běhal s putnou a roznášel uhlí. Ve svých siláckých produkcích ale pokračoval dál, i když to bylo někdy hodně nebezpečné – „Já se vždycky strašně bála, když na něm třeba tloukli šutry. Ještě než jsme se poznali, měl v Polsku vážný úraz. Pozval si diváka z obecenstva, který mu měl rozseknout špalek na hlavě. Jenže chlap se netrefil do dřeva…,“ vzpomíná jeho manželka Lída.
Františkův věhlas a svérázný smysl pro humor jej nakonec dovedly až na divadelní prkna – nejprve šermoval v roli gladiátora na scéně brněnského Mahenova divadla, později se stal dlouholetým členem souboru Husa na provázku. Seznámil se tu s mnoha známými umělci a po jejich boku několikrát stanul před filmovou kamerou. Jako komparsistu a kaskadéra ho dodnes můžeme vidět např. ve filmech: "Tím hůř, když padnou" (1972), "Páni Edisoni" (1987), "Antonyho šance" (1986), "Kára plná bolesti" (1985), anebo "Balada pro banditu" (1978) a roku 1980 se jako host objevil i televizním pořadu "Sešlost Luďka Nekudy".
Pověstné Kocourkovy legrácky však nebyly pro žádné citlivky a často přesahovaly i hranice černého humoru – dělal srandu ze všeho a ze všech, ale nebyl urážlivý a připustil, aby si ji dělali i druzí z něho. Pověstné bylo jeho přátelství se slaboduchým zpěvákem Rudym Kovandou, z něhož se mu r. 1975 málem povedlo udělat vítěze celostátní ankety "Zlatý slavík". Na všechno se v Praze přišlo na poslední chvíli a byl z toho pořádný poprask. Franta Kocourek se tomu jenom smál a šišlajícího Kovandu i jeho amatérskou skupinu Los Brňos podporoval dál. Dal mu tak v postatě smysl života.
Když Franta 7. července 1991 ve svých čtyřiačtyřiceti letech náhle zemřel, nikdo tomu nemohl uvěřit a mnozí se ještě během pohřbu domnívali, že jde o další z jeho mystifikací. Ale on už opravdu nežil. Stalo se to, když Franta seděl se známými v hospůdce na Hrdé Vsi ve Víru, kamarádu položil hlavu na rameno a tiše zemřel. Příčinou jeho skonu byla náhlá srdeční zástava, která jej postihla právě v době oběda s kamarády.
¨