Pevnost Olomouc - Fort XIII Traditional Geocache

Tři olomoucká návrší a jejich okolí odedávna lákaly lidi k osídlování a tedy i k opevňování. Přes římské tábory, středověké hradby a bastionovou pevnost z 18. století se dostaneme až k fortové pevnosti z poloviny 19. století. K jednomu z těch fortů vás zavede tato keš.

Původní bastionová pevnost z 18. století sice dokázala odolat pruskému obléhání, ale vývoj dělostřelectva pokračoval a pevnost zastarávala. Proto přišel major Emanuel Zitta s návrhem rozšířit pevnost o předsunuté zděné dělostřelecké objekty. Jeho průkopnický projekt nebyl hned realizován, ale až po pár desetiletích a po etapách. Nejprve byly postaveny fort Tabulový vrch a Šibeniční vrch (okolo roku 1840). Pak předložil další návrh. Ten byl ale zamítnut. Pak se jednalo a jednalo. Nakonec přišel s vítězným návrhem ředitel olomouckého ženijního ředitelství Julius von Wurmb. Navázal na původní Zittův projekt, přepracoval ho a rozšířil. počítal s 25 objekty, vzdálenými 2-4,5 km od původního bastionového jádra. Forty vzájemně vzdálené 1-2 km vytvářely „věnec“, jehož obvod dosahoval cca 17 km. S výstavbou se začalo už v roce 1850. Práce na stavbě fortů probíhaly asi 16 let. Do permanentní podoby (cihlové stavby se zemními valy) se nakonec podařilo uvést pouze 12 objektů. To bylo způsobeno hlavně nedostatkem financí. Ostatní forty byly postaveny buď jen v dřevozemním provedení nebo nebyly postaveny vůbec.

mapa fortového věnce (ne všechny forty se zachovaly dodnes a některé nebyly postaveny vůbec)

Tento fort vznikal v letech 1850 až 1854. Je takřka identický s dalšími třemi forty (XI Slavonín, XV Neředín a XVII Křelov jižně). Tato čtveřice vznikala ve stejnou dobu podle téměř stejného projektu. Byla to první postavená skupina fortů, která byla součástí věnce (starší forty Tabulový a Šibeniční vrch jeho součástí nejsou).
Hlavní obranné postavení tohoto fortu tvořil mohutný zemní val, na němž byla mezi zemními traverzami rozmístěna těžká dělostřelecká výzbroj. Vnější strana valu byla armovaná (tzn. byla zděná se střílnami pro obranu příkopu).
Vnitřek valu byl vybaven kasematami (chodby) pro ukrytí obránců a uložení zásob. Z valu vystupovaly dvě vnitřní dvoukaponiéry typu "kočičí uši" určené k obraně příkopu (pro lepší pochopení doporučuji prohlédnout si plánek fortu). Zde je můžeme vidět na modelu fortu:

Druhá stěna byla taká vybavena chodbou a pěchotními střílnami pro obranu příkopu. Vrchol těchto objektů zakrýval vždy zemní val, který chránil před poškozením zděné části fortu.
Za hlavním bojovým postavením se pak v centru fortu nacházel Podkovovitý reduit s malým nádvořím a plochou zadní stěnou z níž vystupovala šíjová kaponiéra na obranu příkopu v týlu fortu. V reduitu byla ubytována posádka a také se s ním počítalo jako s místem posledního odporu v případě, že by se nepřítel zmocnil zbývajících částí fortu. Proto v něm byla také umístěna dělostřelecká výzbroj. Týlová část se šíjovou kaponiérou

Pohled na fort z týlu - opět snímek modelu

Výstavba tohoto fortu stála přes čtvrt miliónu zlatých. V roce 1880 bylo v tomto fortu umístěno celkem 26 děl a to od 4liberních polních kanónů až po dva 60liberní bronzové bombové moždíře (ráže okolo 300 mm a hmotnost hlavně cca 3 tuny). Fort obývalo v době míru cca 100 mužů, době hrozící války okolo roku 1866 to mohlo být až 300 mužů.

Je zajímavé, že nacisté počítali s využitím fortů pro případnou obranu Olomouce. Během války byla konkrétně v tomto fortu umístěna jednotka Hitlerjugend, která při osvobozování spojeneckými vojsky kladla odpor. Marně.
Dne 2. května 1945 bylo u objektu popraveno 17 českých vlastenců, kteří se pokusili v obci Kožušany o povstání.
Dodnes se zde nachází dvě dělostřelecká postavení na jižním a severním rohu fortu.

Betonové střeliště na levém křídle šíjového valu

Zde vidíme betonovou stěnu na pravém křídle šíjového valu. Střílna v ní je vyrobena z oceli a údajně byla nacisty dovezena z ruské obranné linie. Zde ji už jen zalili do betonu, čímž vniklo toto postavení pro dělo. V obou postaveních byly na konci války osazeny sovětské kasematové kanóny ráže 76,2 mm z Molotovovy linie.

Dnes je tento fort ve vlastnictví soukromého majitele, který jej využívá jako zázemí pro sbírku vojenské techniky a hlavně se snaží o jeho postupnou obnovu a vytvoření expozice těchto vozidel a expozice o historii fortu a celé olomoucké pevnosti. Vzhledem k tomu, že tato činnost je financována ze soukromých zdrojů, probíhají práce pomalu.
Není tomu ale tak dávno, kdy byl fort majetkem Armády ČR, potažmo ČSLA. Ta jej využívala do roku 1998 jako muniční skladiště. Na tuto dobu upomínají četné varovné cedule.
Jak si můžeme povšimnout, nedochovaly se do dnešních dob vnitřní přední dvoukaponiéry - tzv. "kočičí uši".
Na tomto obrázku je vidět dnešní stav prostoru bývalých "kočičích uší". Na cihlové stěně vlevo je poznat, že z ní pokračovaly zdi "kočičích uší" a vpravo je vidět, kudy vedlo tzv. duté batardeau - tedy zjednodušeně řečeno krytá cesta z kaponiéry (v tomto případě = kočičí ucho) do chodeb v kontreskarpě.

Fort je veřejnosti nepravidelně přístupný, a to buď po předchozí dohodě s majitelem nebo v rámci některé z pořádaných akcí.
V blízkosti fortu se nachází motocrossová trať a dnes již nefungující cihelna. Té se ovšem věnuje jiná keš.

Pokud by někomu informace o historii fortů a olomoucké pevnosti uvedené v listingu nestačily, doporučuji mu použít zdroje, ze kterých jsem čerpal a další níže uvedené stránky, kde najdete další zajímavosti.
http://www.pevnostolomouc.cz ; http://www.forty.cz ; http://fortressolomouc.webnode.cz ; http://www.cisarska-pevnost.cz ; kniha "Pevnost Olomouc" (autoři: Miloslav Kuch-Breburda a Vladimír Kupka)
Nebo mě může kontaktovat prostřednictvím geocachingového e-mailu. Mohu mu poskytnout další informace a fotografie.

Keš se nachází na úvodních souřadnicích. To je na pravém křídle šíjového valu fortu, v blízkosti již zmíněného betonového dělostřeleckého postavení. Obsahuje několik menších předmětů na výměnu. Nezapomeňte prosím na pravidlo "měň fér, nebo neměň vůbec."
Vracejte keš, prosím, na své místo tak, jak jste ji našli. Přeji úspěšný lov!

Za betatest děkuji geocacherovi Chasseur23.