V oblasti Valašska a Beskyd bylo zbojnictví velmi rozšířeno od 17. až do konce 19. století. Mezi nejznámější moravské zbojníky patřil Ondráš také zvaný „Pán Lysé hory“ a kamarád Juraje Jánošíka. Ve Velkých Karlovicích byl pověstný zbojník Paseka, který měl chalupu na kraji Jezerného. V karlovských pověstech se také hovoří o zbojnících - sedmi bratrech Mateřánkových.
Na Valašsku se zbojnictví vyvíjelo společně se zbojnictvím na Slovensku, Slezsku, Polsku a v celé karpatské oblasti. Hornatý kraj s rozlehlými lesy a ráztokami, se salašemi a pasekami skoro na rozhraní tří států s možností snadného útěku a přízeň lidu – to všechno dalo zbojnictví na Valašsku osobitý ráz.
Zbojníci to však na moravské východní hranici neměli jednoduché, protože byla hlídaná sbory horských četníků (portášů) znalých poměrů a krajiny, o jejichž skutcích se na Valašsku vypráví dodnes. Tyto sbory založil císař Ferdinand III, kterého znepokojovali Turci v Uhrách a chtěl udělat přítrž násilí, které vypuklo při povstání vsetínských Valachů. Pověstnými se stali hlavně portáši Stavinoha z Velkých Karlovic a Malina z Hošťálkové. Ozbrojeni bývali „pluhákem“ nebo těšínkou, což byla lehká jednohlavňová lovecká puška malé ráže, obuškem, pistolí, později i šavlí a provazem na chytání a svazování zbojníků. Pojmenování portášů je odvozeno od latinského slova porta - brána. Portáši měli za úkol střežit průsmyky, které byly branami do země.
Makovský průsmyk a jeho nejbližší okolí byl častokrát svědkem honiček portášů se zbojníky. Aby nebyli lapeni se svou uloupenou kořistí, zbojníci ukrývali své poklady poblíž cesty, často se stávalo, že už zbojníci své úkryty znovu nenašli a vy tak máte možnost si je dohledat dnes.
O místních zbojnících se tradují legendy, byli opěvováni v písních a jsou i častým objektem malířů či sochařů. Snad nejznámější jsou krásné dřevoryty od grafika Jana Kobzáně v knize O zbojnících a pokladech. S laskavým svolením jeho dcery Jany Dočkalové - Kobzáňové je mohu uveřejnit i v listingu jednotlivých keší.
EN: In the 17th - 19th centuries, banditry was very widespread in the region of Wallachia and in the Beskydy Mountains. The most famous Moravian outlaw was Ondráš, also known as the "Lord of Lysá Mountain" In Velké Karlovice, there was the famous outlaw Paseka, in Velké Karlovice folk-tales there is also mention of the seven Mateřánek brothers. However, life was not easy for bandits on the Eastern Moravian border as it was guarded by troops of mountain gendarmes (border guards). It was the job of border guards to guard the mountain passes that were the gates into the country. The Makov Pass and its close vicinity often saw chases of border guards and bandits. Not to be caught with stolen loot, rebels often hid their treasures close to the path. It often transpired that rebels did not find their caches again, and so you can go and look for them even today...
Co sa dělo na Beskydě
pověst z knížky Co sa Karlovjanom stalo aj nestalo od Heleny Mičkalové
Hlavní cesta do Uher vedla Podťatým přes Pindulské sedlo. Ale z Léskového sa též do Uher dalo dostať Beskydem. Do Bytče sa vozilo tříslo. Martin Vašutúch tam měl byť brze ráno. Aby to stihnúl, naložil vrchovato vůz a vyjel na noc. Do Beskyda měli koně co dělať, aby po takej pádolovéj cestě vůz na kopec vyvezli. Martin šél vedla voza a koňom pomáhal, aby edem utáhli. Hdyž dojeli k Tabulám, zastavil. Trochu koně upřikrývál a nechal odpočinúť. Sám si sednul na vůz a hověl si též. Byla půlnoc. Vtem na jednem místě na Trojačce sa cosi jagotalo. Martin chvílu seděl, hleděl, ale nedalo mu to. Vzpomněl si na stařičká, jak vyprávjali, že poklad o půlnoci sa ligotá. Najlepší je prý ho něčím přikryť. Co tak mudrovál, slézl z voza, vzál hunu a šél k temu místu. Přišél a nic sa nedělo. Hodil huňu na ohník a dál sa utekať. Šak bylo před čím. Udělal pár skokůch a brdúc, býl na zemi. Na mysel mu přišlo, že by mu móhlo pomocť zaklátí. To snáď pomáhá, hdyž také sloty uhlédne. Edem sa nebáť! Co měl sily, zaklnúl. A škaredě. Lepíc ho. Naráz cosi mu jednu vylúpilo po hlavě. Vyskočil a utekál znovu. Dostál sa k vozu, pobídnúl koně a ujížďál na uherskú stranu. Vyšél měsíc. Všady dokola hluboké hory. Kerési ohromné jedle taják by sa chcély dostať k nebi. Edem větérek sa proběhnúl mezi stromami a ticho. Martin si pravíl, že tam neměl chodiť. Huňa byla nová a jistojistě o ňu přijde. Do Bytče dojél zavčasu. Rychlo složil tříslo, naložíl, co naložiť měl a vracál sa. Celú cestu sa rozmýšlál, esli sa má do teho místa podívať. Moc sa mu nechcelo. Hlava mu ešče brněla. Nakonec ho tam zvědavosť dohnala. Zas byla půlnoc. Rozsvítíl latérňu šél. Cestú si pravíl, hdyby aspoň hunu zpátky dostál. Hdyž tam přišel, huňu uviděl A tá huňa byla celá celučičká posypaná zlaťáky. Díval sa a nemohl uvěřiť. Ohének už nehořéL Opatrno vzál cípy huně, zlaťáky sa zesypaly doprostřed jak v uzle. Sčastně to donésl k vozu. Pobídnúl koně a jél ke Karlovicám. Brze sa rozkřiklo, že Martin našél na Beskydě poklad. Hodně ludích sa vypravilo a hledálo. Nenašlo sa nic. Nekeří záviděli, až to pěkné nebylo. Martin poctivo každému vyprávjál, jak k pokladu došél. Užíval ho s rozmyslem a měl sa dobře.