Rachoč 🪨 746 m n.m. ⛰️
Kes patri do serie Slepici hory. Proto si nezapomen- te opsat bonus kod, ktery najdete na spodni strane vicka. Tem, kteri mají kes jiz drive nalezenou, posleme tento kod na vyzadani e-mailem.
Hora, nacházející se severozápadně od Kohouta, patřící do Slepičích hor. Narazíte tu na mnoha místech na krásné skalní útvary, vandličky – mísy, úkryty pro trempy pod ohromnými balvany, ocitnete se v lese s kouzelnými zákoutími a občas mezi stromy uvidíte do okolní krajiny. Rachoč je také prameništěm tří potoků: Besednického, Budského a Keblanského.
Umístění keše je vhodné pro milovníky volného pobývání a přenocování v tajemných skalnatých místech, skrytá před zraky turistů... Rozdělila jsem ji na dvě samostatné kešky - na tuto vrcholovou tradiční cache a mystery cache Rachoč - bonus, jejíž souřadnice s dodatkovou otázkou najdete v této krabce.
Básník L.Stehlík píše ve svém díle o tajemném koutu krajiny...
L. Stehlík: „Země zamyšlená“
„Mytologická a mýtotvorná krajina česká! V tajemné noci letního slunovratu, kdy z rosy se rodí rusalky, kdy v tmách doubravy se leskne luna konvalinek a u vod osloví tě střemcha nezemskou vůní, pojďme hledat posvátný háj a poprosme sličnou bohyni Ladu, aby seslala lidem lásku a veselí, i Živu, aby naplnila klasy tíhou zlatého zrní, stůl chleby, voští medem, aby větve obtížila hojnými plody a slastí požehnala čekající lůna žen. - Ne, to není v travách chřástalí pěšinka, kde se právě brouzdaly hvězdy - tady tančila víla a svůj bílý závoj odložila v křoví, které se nám proměnilo v střemchový květ. U močidla se vykoupejme v očistné lázni, než vstoupíme na pahorek pod tmavé koruny dubů a lip, v jejichž stříbřitém stínu čeká kněžka, aby na kameni zažehla oheň oltářní a do obětních mis nalila mléko, nasypala zrní a pustila krev černé slepice. Nevěříte? Jen se dobře podívejte na dvě tajemné hory, z nichž jedna se jmenuje Kohout a druhou odpradávna nazývají Slepice. Jen si dobře všimněte oněch kamenů! To není náhodný shluk balvanů nakupených v přírodě, to vše je zrobeno rukou lidskou k účelům kultovním a má to svou promyšlenou soustavu. Ani louky nedýchnou v tom tichu soustředivém, v tom náhlém osamocení duše, jen mysl čeká napjaté sdělení bohů, o jejichž tajemné přítomnosti zde pochybovati nemůžeš. Bílý sloup dýmu stoupá kolmo do nebes a z listoví nad hlavou se ozve hlasné zašumění krahujčích křídel. Vy uctívaní ptáci starých Slovanů, svým znamením mě navždy přesvědčujete, že jsem nesnil, že bohové přijali oběť zápalnou, že jejich existence v této krajině trvá a že budou milosrdně bdít i nadále nad naším konáním. Pojďme až za Soběnov do lesa Rachoče, kde všude na vrcholech kopců jsou přírodní oltáře s kamennými mísami...“