Určitě každý, když v kalendáři uvidí datum 30. dubna, se začne těšit na večerní rejdění a volno následující den. Málokdo už ale ví, že tzv. „pálení čarodějnic“ vychází přímo z pohanství. I když oslavy přírody byly silně ovlivněny křesťanstvím, které se snažilo pohanství vystrnadit. V dnešní době přešel tento pohanský svátek na lidový zvyk a tradici českých vesnic. Avšak původní význam těchto oslav pojmenovaných také jako Filipojakubská noc či Valpružina noc se nyní již příliš neuctívá. Můžete se také setkat s názvem Beltine či Beltain, což je keltský svátek oslavující příchod jara, tepla a zrození. Lidé se připravují na to, že budou po zimě zase hospodařit na poli. Jako každý keltský den začíná večerem a je spjatý s bohem Belenem a s ohněm. Beltine totiž v překladu znamená zářící oheň nebo Belenův oheň. Zapalovaly se velké ohně, které symbolicky očistily lidi i zvířata od neduhů a nečistých myšlenek, které nashromáždili v temném zimním období. V předvečer Beltainu se milenci vydávali do lesů, květen byl potom svátkem milostných her a z této doby možná také pochází zvyk líbání pod rozkvetlým stromem na 1. máje. :-)
Filipojakubská noc se tedy odehrává z 30. dubna na 1. května. Jedná se o velmi starý a dodnes živý lidový zvyk a svátek, jehož hlavním úkolem byla oslava plodnosti. Tato noc je jedním z největších pohanských svátků vůbec. Lidé se schází u zapálených ohňů a slaví se příchod jara. Na některých místech se staví i májka jako symbol přicházejícího května. Tato noc byla pokládána za magickou vždy a původně se svátek slavil pravděpodobně při úplňku, který byl nejblíže dnu nacházejícímu se přesně mezi jarní rovnodenností a letním slunovratem.
Lidé odjakživa věřili, že právě tuto noc se čarodějnice slétají na čarodějnický sabat (noční shromáždění čarodějnic). Kdo se chtěl vyhnout setkání s touto nečistou osobou, měl mít u sebe květ z kapradí, svěcenou křídu a řadu dalších předmětů. Čarodějnice se před sabatem potíraly magickými mastmi, aby dokázaly na svých košťatech vzlétnout. Scházely se hlavně na horách, skalách nebo pustých místech. Na setkáních se často měnily v různá zvířata, např. v kozla, mouchu, vlka nebo černou kočku. Programem sabatu bylo představit ďáblovi, který v podobě polokozla-poločlověka předsedal setkání, poslání každé čarodějnice, dát jim nové úkoly, představit novou členku a udělat s ní případně vstupní rituál. Na sletu se tancovalo, zpívalo, skákalo přes oheň či do něj nebo se samy i rituálně obětovaly. Na ochranu např. lidé kropili stavení svěcenou vodou, před vrata se zapichovaly pruty a pichlavé trní apod.
Dále se věřilo v otevírání různých jeskyní a podzemních slují, kde se daly nalézt poklady. Na ochranu před čarodějnicemi se na vyvýšených místech stavěly hranice a zapalovaly ohně. Původně se lidé tak chránili před zlými duchy a démony obecně. Dnešní „pálení čarodějnic“ je totiž výsledkem inkvizičních čarodějnických procesů trvajících od 15. do 18. století. Popel z těchto ohňů měl mít zvláštní moc pro zvýšení úrody. Rozhrnutým popelem se vodil dobytek, aby se zajistila plodnost. Nebo lidé přes ohně skákali kvůli zajištění mládí a plodnosti.
Podobný svátek se samozřejmě slaví i v jiných evropských zemích, jsou to např. Slovensko, Skotsko, Irsko, Wales, Finsko, Švédsko, Polsko nebo Německo.
K samotné keši:
Keš je velikosti regular a je umístěna na krásném a celkem klidném místě nedaleko rybníku Biřička. Jelikož jsou tu všude okolo lesy a v nich samozřejmě i zvířátka, prosím chovejte se tak, aby jste nikoho nerušili a ani na místo uložení keše případné mudly neupozorňovali. Keš neničte, ani ji nikam nepřemisťujte!
Příjemný a úspěšný lov přejí: MarciV,Zd3n3k,WiperCZ
Keš je publikována v den konání prvních Geočarodek 2012 Hradec Králové.