Ze v Nezamyslicich staval mlyn, to vedi dnes uz pouze pametnici. A nebyl to mlyn tak uplne bezvyznamny, jak svedci dobove zaznamy:
Na rece Hane, jen par set metru proti jejimu proudu od mista, kde na navrsi nad rekou byl vybudovan zemsky dvorec ci mala tvrz, byl postaven i mlyn. Vzdyt je to zarizeni nezbytne pro zivot panstva i jeho poddanych. Vypestovane a sklizene obili je treba semlit na mouku potrebnou pro peceni zakladni potravy, chleb, ale i svatecnich kolacu. Take srotovani krmiva pro domaci zvirectvo je nutne.
Kdyz Busek a Heres prodavali Nezamyslice v r. 1353, prodali s nimi i mlyn. Nevime sice, kolika mlynskymi kameny byl vybaven, ale ve smlouve je uvedeno – i s kameny.“ To jasne dokazuje, ze to nebyl zadny maly „krcalek“.
Misto, kde mlyn vzdy staval, nebylo vybrano nahodne. Naopak. Velmi uvazlive, o cemz svedci i skutecnost, ze se jeho poloha behem sedmi set let ani jednou nezmenila. Byl postaven v mistech, kde puvodni koryto reky vytvarelo dva „okloky“, tedy meandry. Mezi nimi byl nejvetsi spad a tim i proud s nejvetsi silou pusobici na lopatky mlynskeho kola. Jestlize se mnohem pozdeji vybudoval nad mlynem dreveny splav, stacilo jen par lidi a nekolik dnu prace k prokopani uzkeho koryta mlynskeho nahonu.
Majitelu mlyna bylo za tech 700 let pochopitelne hodne, za zminku stoji Karel Vitasek, ktery mlyn vyzenil v roce 1738. Karel byl asi velmi zkuseny, premyslivy a pracovity mlynar. Nespokojil se se stavem stareho mlyna vybavenym jen kameny, na nichz se nedala umlit jemna mouka, kterou panimamy pozadovaly. Prebudoval jej proto na valcovy. Tento zasah vsak vyzadoval i jine mlynske kolo, vykonnejsi vodni proud se „strednim nahonem“ a pravidelnym tokem. Musel se tedy postavit i vetsi splav nad mlynem a rozsirit nahon.
Jako optimalni bylo vybrano misto dosavadniho dreveneho splavu a tak byl v roce 1836 na jeho miste vybudovan pevny, velky, kamenny splav a novy nahonu k mlynu. Rok vystavby udajne prozrazuje jeden z kamenu na bocni stene splavu (mne se ho ale nepodarilo najit). Koryto mlynskeho nahonu na mlyn, bylo zajimave tim, ze bylo nad urovni okolni krajiny. Slouzilo svemu ucelu az do r. 1968, kdy bylo postupne zasypano.
Dalsim vyznamnym mlynarem byl pan Josef Gottwald ml., ktery byl v obci velmi cten a vazen a pod jeho vedenim mlyn vzkvetal. Prace bylo tolik, ze stary mlyn jiz nestacil. A tak jej kolem r. 1870 prebudoval na prvni parni mlyn na Morave. Ten uz nebyl zavisly na mnozstvi zadrzene vody nad splavem, protoze velke mlynske kolo bylo pohaneno parnim strojem umistenym v pristavenem pristenku k vysokemu, osmihrannemu, z cihel postavenemu kominu.
Po velkem pozaru mlyna, 24. unora 1934 se mlyn se sice po roce dal opet do provozu, ale dluh na nem byl prilis velky a tak to s nim slo postupne od desiti k peti. Na mlyne se velice rychle menili majitele, moc mlynu neprospelo ani znarodneni v roce 1956, kdy v nem byla zrizena micharna krmiv. Poslednimi majiteli byla od roku 1970 rodina Gazdova.
Chatrajici budovy, stale nebezpeci pro zvidave kluky, se staly nocni murou pro predstavitele obce. A tak v r. 1986 padlo rozhodnuti: Zbourat! A tak beze stopy a navzdy zmizel po sedmi stech letech nezamyslicky mlyn.
Posledni stopou tak do roku 2011 byl stary kamenny splav - viz obrázek.
Asi byl romantictejsi nez nova podoba, kdy splav vzal za sve a byl nahrazen kaskadovitym jezem. Presto se jedna stale o krasne a klidne misto k jehoz navsteve vas opet zvu. Protoze puvodni misto ulozeni padlo za obet prestavbe, rozhodl jsem se puvodni cache archivovat a na novem miste zalozit tuto tradicku.
Preji pohodove hledani...
V listingu byly pouzity informace z publikace
Nezamyslice a mistni cast Tesice 1276-2006, Bohumil Outrata, 2006