Poutni misto Panny Marie Vitezne na Bile Hore Traditional Geocache

K myšlence vystavět na Bílé hoře důstojnou svatyni se vrátilo na počátku 18. století neformální bělohorské bratrstvo. Roku 1704 opravil původní skromnou kapli (3 lokty širokou a 8 loktů dlouhou) na základě slibu zedník Michael Hagen přišlý do Prahy z bavorsko-tyrolského pomezí. 8. prosince 1704 byla kaplička benedikována. Datum vysvěcení kaple je dodnes vytesáno v nadpraží vchodu.

Asi už v této době ozdobila západní štít kaple socha sv. Václava, jehož ctitelem Hagen byl. Na štítu byl proveden reliéf zobrazující bělohorskou bitvu a karmelitána Dominika a Jesu Maria s křížem v ruce a tzv. Strakonickým obrazem nad sebou. Dobrodinci bělohorské kaple však měli záměry daleko rozsáhlejší a sbírali peníze na další rozšíření stavby. Pravděpodobně v letech 1705—1706 byl ke kapli přivtělen osmiboký presbytář s nízkou kopulí s lucernou. Světící biskup pražský a strahovský opat Vít Seipl novou svatyni, zasvěcenou Panně Marii Vítězné, posvětil 8. srpna 1706. Ale ani tato kaple záhy nedostačovala. Starší literaturou byl za autora projektu poutního komplexu považován jednoznačně hradčanský malíř a měšťan Kristián Luna, jeden z hlavních dobrodinců kostela. Dnešní bádání předpokládá, že K. Luna se buď společně s novoměstským zedníkem a Hagenovým zetěm Jindřichem Klingenleitnerem podílel na první etapě výstavby, nebo že koncipoval výstavbu. Autorem projektu ambitů s koutovými kaplemi a dominantní kupole s vysokým tamburem byl pravděpodobně Giovanni Santini. Na výstavbu poutního místa přispěli značnými částkami četní umělci sdružení v bratrstvu Panny Marie Vítězné: Petr Brandl, Kryštof Dientzenhofer, Tommaso Soldati, Giovanni Battista Alliprandi, Jan Jiří Aichbauer, Tomáš Haffenecker, Bartolomeo Scotti a Jan Jakub Steinfels. Typově se poutní komplex na Bílé hoře hlásí k poutním místům, jak je známe například ze Svaté Hory u Příbrami nebo z pražské a římovské lorety. Centrem je poutní chrám a ten je obklopen ambity s koutovými kaplemi, případně stojí na východě nebo západě dům pro duchovní a poutníky. Výstavba bělohorské svatyně a dalších částí probíhala postupně za poutního provozu až do roku 1740, kdy byly vymalovány i ambity. Roku 1785 bylo poutní místo za josefínských reforem zrušeno.

Klášter

Objekt na západní straně ambitů sloužil do podzimu roku 2006 jako fara. V roce 2007 proběhla rekonstrukce tohoto domu, který dalo Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty v Praze-Břevnově k dispozici sestrám benediktinkám. V prosinci 2007 se konalo slavnostní požehnání domu, který se tak stal klášterem komunity Venio. Tímto aktem došlo k obnovení života a činnosti benediktinek v naší zemi. Poslední jejich společenství v Čechách, ve kterém žily převážně německy mluvící sestry, působilo v Praze na Smíchově u Sv. Gabriela do roku 1919. Po vzniku Československé republiky sestry odešly do rakouského Bertholdsteinu, a když byl po roce 1990 v českých zemích opět umožněn řeholní život, na dlouholetou tradici benediktinek, sahající až do 10. století (klášter při bazilice sv. Jiří na Pražském Hradě), tedy neměl kdo navázat. K obnovení života benediktinek mohlo dojít díky všestranné pomoci ze zahraničí; samotné fáze zakládání se ujala německá Kommunität Venio OSB se sídlem v Mnichově, která prezentuje benediktinskou spiritualitu zcela novým způsobem: snaží se vzít osvědčené základy Benediktovy Řehole, napsané v 6. století, a spojit je s chápáním a zakoušením Boha, sebe sama i druhého člověka ve velkoměstě světa 21. století.

Pro komunitu je charakteristická společná liturgická modlitba, která je částečně přístupná široké veřejnosti, dále např. přijímání hostů nebo to, že sestry jezdí pracovat do města do civilních zaměstnání. V současné době žije v tomto klášteře česko-německá skupina sester. Podobně jako před 300 lety spolupracovali Češi a Němci při výstavbě tohoto místa, spolupracují také dnes na jeho obnově.

Pilgrimage site of Our Lady of Victory on the White Mountain

In 1622, Archbishop Johann Lohelius called on the faithful for the collection to build the White Mountain Chapel. Modest funds collected in the difficult years of the Thirty Years War, allowed to set up a small chapel of a rectangular plan, which is preserved in the walls of the western part of today’s church. The White Mountain chapel was damaged during the Swedish invasion in 1634 and soon was transformed into a charnel house where the remains of the dead soldiers from the Battle of White Mountain were stored. The idea to build the dignified White Mountain shrine returned in the early 18th century to the informal brotherhood of the White Mountain. In 1704 a bricklayer called Michael Hagen, who came to Prague from the Bavarian-Tyrolean border, repaired the original modest chapel (3 ells wide and 8 long) following his promise to God. The chapel was consecreted on the 8th of December 1704. This date is still carved in the lintel of the entrance to the chapel. Already around this time the western gable of the chapel was decorated with a statue of St. Wenceslas, of whom Hagen was a worshiper. A relief was mounted on the chapel shield depecting the Battle of White Mountain and Carmelite monk Dominic a Jesu Maria with a cross in his hand and an icon of the Strakonice Madonna above them. White Mountain benefactors, however, had far more extensive intensions and therefore collected money for further expansion of the building. Probably in the years 1705–1706 an octagonal prebystery with a low dome and a lantern was attached to the chapel. Vit Seidl, auxiliary Bishop of Prague and abbot of Strahov, sanctified a new shrine dedicated to Our Lady of Victory, 8th of August 1706. Soon, this was not sufficient. According to older literature, Christian Luna, painter and burgher of Hradcany and one of the main benefactors of the church, used to be regarded as author of the pilgrimige complex project. Today’s research assumes that either C. Luna along with the New Town mason and Hagen‘s son-in-law Heinrich Klingenleitner participated in the first stage of construction, or that he conceived the construction. The author of the project of the cloisters with the corner chapels and dominant dome with high tambour was probably Giovanni Santini. The construction of the pilgrimage site was funded by significant contributions from numerous artists associated with the fraternity of Our Lady of Victory: Petr Brandl, Christopher Dienzenhofer, Tommaso Soldati, Giovanni Battista Alliprandi, Johann Georg Aichbauer, Thomas Haffenecker, Bartolomeo Scotti and Johann Jakob Steinfels. Typologically, the pilgrimage project on the White Mountain adheres to the pilgrimage sites, as we know them from the Holy Mountain near Příbram or from the Prague and Římov lorettos. In the center stands a pilgrimage temple which is surrounded by cloisters with corner chapels, alternatively with a house for spirituals and pilgrims in the west or east corner. The construction of the White Mountain sanctuary and other parts took place gradually during operation of the pilgrimage site until 1740, when even the cloisters were painted. In 1785 the pilgrimage site was abolished due to the Joseph I. reforms.

Monastery

The building on the west side of the cloisters served until Autumn 2006 as a parsonage. In 2007 the renovation of this house took place, which was made available to the Benedictine sisters by the Benedictine abbey of St. Adalbert and St. Marketa in Prague-Brevnov. In December 2007, the house was formaly blessed and became the monastery of the Venio community. This act restored the presence and activities of the Benedectine sisters in our country. The last of their communities in Bohemia consisted mainly of German-speaking nurses who worked in Prague at St. Gabriel until 1919. After the foundation of the Czechoslovak Republic the sisters went to the Austrian Bertholstein. After the religious life in the Czech Republic was allowed again, despite the long tradition of the Benedictine sisters, reaching back to the 10th century (the monastery at the Basilica of St. George at Prague Castle) there was nobody to re-establish it. The renewal of the Benedictine sisters presence could occur thanks to comprehensive assistence from abroad; the foundation phase was patronaged by the German Community Venio OSB, based in Munich, which presents the Benedictine spirituality in an entirely new way: trying to take good foundations from Benedict’s Rule, written in the 6th century, and combine them with understanding and experiencing God, oneself and the others in an urban world of the 21st century. A community is characterized by a common liturgical prayer, which is partly open to the general public, as well as by receiving guests or that the sisters go out of the monastery to work in civil jobs. A Czech-German group of nurses currently lives in the monastery. Like 300 hundred years ago when Czechs and Germans worked together on the construction of this place it is the same now with its spiritual renewal.

Více informací o historii naleznete zde:
More information about the history in Czech:
PREZENTACE / PRESENTATION