Deliriosaurus Traditional Geocache

Tato keška, nacházející se u ruzyňského letiště, není jen tak obyčejná. Je sice snadno odlovitelná, ale její význam je poněkud jiný. Otevře vám naprosto nový obzor a odvážně odhalí to, co se téměř dokonale dařilo dlouhá desetiletí před námi všemi možnými způsoby schovávat. Jedná se o odtajení nového, neznámého druhu, který může naprosto změnit vnímáni celé historie. Již jeho název je strašidelný: deliriosaurus...

O co vlastně jde?

Deliriosaurus nebyl obyčejný dinosaurus. Z řady ostatních se vymykal mnoha faktory. Jak nás všechny ve škole učili, téměř všichni dinosauři vyhynuli na konci druhohor, tedy přibližně před 55 miliony lety. Ovšem zdejší nálezy pozůstatků (dočtete se níže) vypovídají o tom, že deliriosaurus, nejspíše jakožto jediný hrdina z říše dinosaurů, se na zemském povrchu pohyboval až do eocénu (období starších třetihor končící před 34 mil. let), kdy se již začínali vyvíjet první předchůdci savců.

Nejspíše si říkáte, že deliriosaurus byl nazván od výrazu delirium, tedy označení pro duševní onemocnění, mezi jehož projevy patří poruchy vnímání, myšlení, emotivity a chování. To je ovšem omyl. Tato duševní choroba byla nazvána až dlouho po objevení deliriosaura samotného. Až z jeho názvu byl odvozen latinský výraz delirium, v překladu šílenství. A to ne náhodou. Na stavy, které člověk v deliriu zažívá, totiž dokonale sedí chování toho tvora. Dle zdlouhavých a náročných vědeckých výzkumů byl deliriosaurus jedním slovem pošuk. Pohyboval se po zemi jako smyslů zbavený, bez sebemenší schopnosti vnímat či ovládat se. Jen namátkou zmíním pár nálezů, například jedince, který byl nalezen v 50 metrové hloubce, nejspíše se pouze rozhodl, že se zavrtá do země. Další deliriosaurus byl nalezen v tzv. poloze „na kraba“, tedy ležící na zádech s končetinami otočenými k zemi. Poslední příklad nálezu se zas vyskytl s pozůstatky rozházenými v okruhu několika desítek metrů. Nejspíše se jednalo o poddruh, po němž vzniklo tzv. delirium tremens, nebo-li třesoucí se šílenství.

Mezi vědci ale stále panují dohady, zda-li se u delirosaura jednalo o stavy deliria něčím vyvolané (např. nedostatečným přísunem kyslíku do mozku při fyzickém zatížení, díky pomíjivé velikosti nosder), či již permanentní a vrozené.

	Rekonstrukce deliriosaurovy kostry	Předpokládaný vzhled deliriosaura
Proč zrovna zde? Jak už jsem zmínil, místo úkrytu kešky je úzce spjato s nálezy pozůstatků deliriosaura. Od naleziště ho odděluje pouze plot. Jediné místo, kde byly kostry tohoto dinosaura, je totiž ruzyňské letiště. A to ne úplnou náhodou. Je zcela jisté, že zde bylo Letiště Praha postaveno pouze za tím účelem, aby zamaskovalo a pod povrchem ranvejí dokonale odizolovalo jakékoliv možné zbytky deliriosaura od okolního světa. Za plot jednoho z nejstřeženějších míst v ČR se totiž běžný smrtelník nedostane, tudíž je šance na vyzrazení tohoto tajemství téměř nulová. Na veřejnost ale vyplynulo alespoň pár zpráv, které nepřímo dokazují, že se zde pod zemí nachází něco zvláštního. Například velké hromadné propouštění zaměstnanců v roce 2008 (článek zde) mělo ve skutečnosti jinou příčinu než nedostatek financí. Dle jednoho z propuštěných totiž v létě toho roku podalo 150 zaměstnanců stížnost na nevhodné pracovní podmínky. Bezdůvodně totiž začali trpět depresemi, silnou bolestí hlavy či dokonce slabými halucinacemi. Další zpráva je méně známá, pochází přesně z 18. března 2009, kdy se odehrával nácvik letu s vládním Airbusem. Jeden z pracovníků, vykazující slabý stav deliria, se chopil dvou replik mečů z filmu Star Wars a pohyby připomínajícími dešťové tance afrických kmenů se snažil samotný Airbus zastavit při startu (foto zde). Při pravidelných podzimních údržbách ranvejí se také stalo zvykem, že někteří pracující musejí být ve stavu hlubokého deliria hospitalizování ve FN Motol.
Skupina archeologů zkoumající jeden z nálezů při dostavbě letiště v 60. letech	Fotografie z dostavby letiště z roku 1966. Pointou fotografie měla být Škoda 1000 MB, těm bystřejším ovšem neunikne žeberní kost v právé části obrázku.	Projekt na dostavbu paralelní dráhy, která by měla především zakrýt další možné nálezy.

Další teorie

Existují i další, odvážnější teorie, týkající se deliriosaura a místa jeho nálezu. Do jaké míry jsou pravdivé ovšem musíte posoudit vy sami.

Jedna z nich říká, že jakýsi bájný duch delirisaura stále na místě letiště vydává podivné, přibližně 10 sekund trvající hučení hlubokého tónu. A zrovna přistávající letadla jsou nejlepším způsobem zamaskování tohoto hučení, jelikož tón, který letadla vydávají, je téměř totožný s těmito podivnými zvuky. Jako důkaz o pravdivosti je možno zmínit výpovědi několika lidí, bydlících v blízkosti letiště. Uvádí v nich, že v období zvýšené aktivity islandské sopky Eyjafjallajökull se z letiště ozývaly zvuky přistávajících letadel i přes to, že byl ve většině Evropy včetně ruzyňského letiště úplně zastaven letový provoz.

Další teorie již logicky vyplývá z předešlého textu. Pojednává o tom, jaký vliv mají pozůstatky deliriosaura na lidskou psychiku. Bohužel, ani od jednoho z muže, který musel být kvůli deliriu převezen do nemocnice se nepodařilo zjistit, čím u něj byl způsoben tento stav, či co se odehrálo těsně před jeho psychickým zkratem. Na úrovni dohadů a spekulací tedy zůstává, zda-li byl stav způsoben nálezem některé z deliriosarovích kostí, či pouze nějakou silnou tzv. patogenní zónou. V úvahu také připadá onen bájný duch, vydávající hluboké tóny. Na úrovni spekulací zůstalo, jak silná je tato energie, které způsobuje psychické potíže. Jsou zde obavy, že stav deliria není to zdaleka to nejhorší, co může na člověku jako takovém napáchat.

Poslední z teorií, kterou vám nabídnu, je zcela nejodvážnější. Uvádí, že deliriosaurus byl ve skutečnosti vysoce inteligentní tvor a jen díky své inteligenci dokázal zůstat naživu o 20 milionů let déle, než všichni ostatní dinosauři. Zastánci této teorie uvedené příklady o šílenosti deliriosaura změnili na příklady jeho vyspělosti. Např. tvor nalezený 50 metrů pod zemí měl být dle této teorie prvním autorem myšlenky metra, či obdobné podzemní dopravy. A deliriosaurus v poloze kraba měl údajně v úmyslu stát se obojživelníkem, žijícím na souši i ve vodě.

Článek z finských novin z roku 1965, pojednávající o nálezu pozůstatků deliriosaura.

Buďte ke kešce co nejhodnější a než odejdete, dobře ji, prosím, zamaskujte, i když by se zde příliš mudlů vyskytovat nemělo. Také vás chci poprosit, abyste se ke keši v žádnem případě nepokoušeli dojet autem. Využijte radši jedno z uvedených parkovišť (obě jsou zdarma) a dojdětě na místo po svých. Uvědomte si, že je krabička schovaná u letiště a tím, že budete líní se projít, můžete způsobit problémy jak sobě, tak keši samotné. V logu se s námi poté můžete podělit o Váš názor na toho tvora, jež se nesmazatelně zapsal do historie a s novými vědeckými objevy nás stále nepřestává fascinovat.