MELECHOV
Melechov, tento překrásný kout české země, se sice nachází velmi blízko od hlavní dálniční magistrály České republiky, přesto však zůstává skrytý očím těch, kteří po této dopravní tepně pouze projíždějí. I díky tomu si kraj, tvořený souvislými, hustě zalesněnými kopcovitými hřebeny, a táhlými údolími uchovává původní ráz, typický pestrou přírodou bohatou v rostlinné i živočišné říši, dýchající klidem, tichem a prostotou, odrážející mnohá staletí i věky nedávno minulé.
Melechov leží na okraji Českomoravské vrchoviny, v regionu obcí Světlé a Ledče nad Sázavou, Bojiště, Dolního Města, Horních Pasek, Kamenné Lhoty, Koutů, Trpišovic a dalších. Severní hranici Melechova tvoří přírodní rezervace Stvořidla v hlubokém údolí řeky Sázavy, která oblast provází i směrem k jihu. Krajina je tvořena dvěma masivy, mezi jejichž svahy, tvořenými hrubozrnnou žulou a hustě posetými balvany, přirozeně meandruje Koutecký potok. Značná členitost reliéfu kraje, charakter osídlení a způsob využívání v minulosti podmínily typický krajinný ráz oblasti, zachovávající řadu původních, mnohdy vzácných druhů rostlin (prstnatec májový, bařička bahenní, vachta trojlistá) i živočichů (skokan hnědý, ropucha obecná, rak říční, ledňáček říční). I díky tomu byl Melechov v roce 1995 prohlášen přírodním parkem.
Nejvyšším bodem území (715 m n.m.) je zalesněný vrch MELECHOV (v husitské době s biblickým názvem Oreb). Vrch (2) je významným bodem geodeticko-astronomické sítě – již v letech 1824-1825 zde byl v nadmořské výšce 709 m vybudován „bod Melechov“ jako součást tehdejšího stabilního katastru. Bod byl označen kamenem s nápisem: C: R: OPER: ASTR: TRIG: PRO MENS: GRAD: MED: EUROP: 1862 (v překladu: Císařsko-královský pevný bod procházející skrze vyměřený stupeň střední Evropy 1862), nad kamenem byla postavena dřevěná rozhledna. V roce 1930 se stal tento bod součástí Československé jednotné trigonometrické sítě, krátce poté na místě vyrostla sedmicípá, šestnáct metrů vysoká zděná měřická věž. Trigonometrický bod byl přenesen do sklepení rozhledny, kámen s nápisem se pak stal součástí expozice městského muzea na ledečském hradě. Od roku 1937 je melechovský bod součástí základní trigonometrické sítě, s mimořádným významem v oblasti veřejného vyměřování a mapování, a to i ve vztahu k mezinárodní spolupráci a obraně státu. Není bez zajímavosti, že v roce 1420 se v těchto místech konalo velké shromáždění husitů, za 2. světové války se zde scházeli partyzáni k plánování odboje proti fašistům.
V úpatí kopce Melechov, severně od obce Kouty, se nachází zřícenina MELECHOVSKÉ TVRZI (nazývané též Nelechovská či Koutecká). Tvrz (3) byla postavena ve 14. století jako strážná věž pro ochranu cestujících po zemské stezce z Rakouska přes Humpolec a Ledeč ke Kutné Hoře a dále. V roce 1415 zde Albert z Nelechova připojil svou pečeť na stížný list české šlechty proti upálení mistra Jana Husa v Kostnici. V běhu let byla gotická tvrz prodána rodu Trčků z Lípy a připojena k Lipnici, nedlouho nato však zpustla. V současné době je zřícenina tvořena částmi dvou zdí, lemovanými zbytky vodního příkopu, v blízkosti jsou čtyři mohutné stoleté duby. Stavba je chráněnou kulturní památkou České republiky.
Pod jižními svahy Melechova se nachází přírodní památka ČERTŮV KÁMEN. Jedná se o zajímavý žulový výchoz vysoký 4-5,5 m, dlouhý 7 m a široký 5,5 m, který je úzkou trhlinou rozdělen na dvě části. Díky puklinám se v jižní části vytvořily až 2 m hluboké převisy, díky kterým skála získala z bočního pohledu podobu čertovy hlavy.
Jihozápadní výběžek masivu Melechova (přírodního parku) tvoří vrchol ŠAFRANICE (627 m n.m. - 5). Na jeho západním svahu, v blízkosti zaniklé obce Zahrádka, se pak nachází poutní místo KŘÍŽOVÁ STUDÁNKA (dříve Křižná, Husitská - 4). Podle dobových pramenů lesy u studánky často procházel misionář Václav Hanzeli, který si vodou ze studánky léčil nemocné oči. V roce 1741 z vděčnosti nad studánkou vztyčil kříž a po jeho stranách sochy Panny Marie a Sv. Víta z dubového dřeva. V roce 1742 byla nad studánkou postavena kaplička, v roce 1845 pak byl dřevěný kříž nahrazen kamenným. Rovněž původní dřevěná kaple byla později nahrazena kamennou. Pamětníkem časů je lípa v blízkosti kaple, jejíž stáří je odhadováno na 300 let. V současné době se ke studánce konají poutě církve Československé husitské a Katolické.
Ačkoliv z cílových souřadnic není viditelná, lze v hloubce údolí, schovanou za hustým lesem, tušit mohutnou vodní nádrž ŠVIHOV, známou spíše pod názvem Želivka. Přehrada, sloužící jako zdroj pitné vody pro středočeskou oblast včetně Prahy, leží na řece Želivce, mezi její přítoky dále patří Martinický, Blažejovický a Sedlický potok. Nádrž o rozloze 1602,6 ha, délce 39,1 km, obvodu cca 150 km a objemu 309 mil. m3 (povodí 1178,3 km2) je dominantou kraje Vysočina, a současně největší vodárenskou nádrží v České republice a ve střední Evropě. Přehrada je vybudována v říčním kilometru 4,29 nad soutokem Želivky a Sázavy. Přímá zemní hráz dosahuje výšky 58 metrů, délka koruny hráze činí 860 m. Stavba byla zahájena v roce 1965 a dokončena roku 1975. Tento významný vodní zdroj si však vyžádal zatopení několika obcí v údolí – Švihova, Dolních Kralovic a Zahrádky.
Městečko ZAHRÁDKA (6) se nacházelo na řece Želivce. První písemná zmínka o Zahrádce pochází z roku 1219, kdy ji král Přemysl Otakar I. postoupil Vyšehradské kapitule a akt potvrdil papež Inocenc IV. Roku 1327 je Zahrádka poprvé uvedena jako město („oppidum Sarathka“). Roku 1436 získává městečko do zástavy Mikuláš Trčka z Lípy. V roce 1562 získala obec od císaře Ferdinanda I. právo trhů a erb, název obce byl změněn na Trhová Zahrádka. Trčkové drželi obec do roku 1634, kdy byl jejich majetek po úkladném zavraždění Albrechta z Valdštejna zkonfiskován. V dalších stoletích mění městečko majitele, kterými se postupně stávají hrabě Volf Adam z Poppenheimu, hrabě Burian Ladislav z Valdštejna, opat Břevnovského kláštera a pražský arcibiskup Matouš Ferdinand z Bilenberka, kníže Jan Leopold Donát z Trautsonu a Falkenštejna – ten Zahrádku připojil k Dolním Kralovicím. V letech 1783 a 1850 postihl město požár. Od roku 1850 byla (Trhová) Zahrádka zařazena do politického okresu Ledeč nad Sázavou, v roce 1920 se pak vrací ke svému původnímu názvu. V roce 1969 rozhodla vláda o likvidaci obce z důvodu výstavby vodní nádrže Švihov. Roku 1976 byla obec zbořena a zbytky připojeny k Dolnímu Městu, od něhož se roku 1990 odtrhla Horní Paseka, pod níž zbytky obce dodnes spadají. Městečko bylo ve své době typické drobnou řemeslnou výrobou (obuvnictví, krejčovství, kolářství, truhlářství), v okolí bylo několik mlýnů s pilami. Vyhlášené pak bylo výročními trhy. V 19. století došlo vybudováním silnic do Ledče, Želiva a Humpolce k prolomení izolace Zahrádky, v roce 1860 zde byla zřízena pošta. Do života občanů rovněž zasáhly obě světové války (pomník padlým v první světové válce byl přenesen z bývalého náměstí na místní hřbitov, kde leží i oběti tragické oslavy konce druhé světové války v Kobylím dole v roce 1945). Památníkem městysu zůstává kostel Sv. Víta, nacházející se v ochranném pásmu těsně nad hladinou nádrže – původně románský kostel, postavený v roce 1219, je z kulturního hlediska významný nástěnnými malbami z let 1340-1390, které jsou nejspíše jedním z mála dochovaných vyobrazení genealogie českého vládnoucího rodu Přemyslovců. V blízkosti kostela je patrno náměstí s kašnou, socha Bolestné Panny Marie a v okolním porostu pak zbytky obvodových zdí či základů některých z domů. Poblíž je hřbitov, který je přístupný, ale je zde zákaz pohřbívání. V roce 2001 došlo k založení občanského sdružení Přátelé Zahrádky.
>
Tolik z historie místa, které máte před sebou. Není však důležité, zda jste listing četli nebo jen zběžně prolistovali. Cílem i smyslem této earht-cache je návštěva místa, které ohromí svou majestátností, duchem a skrytou sílou, vyvěrající z krajiny, která jakoby ani nebyla poznamená moderní uspěchanou, arogantní a elektronickou dobou. Teprve tady si dokážeme uvědomit, odkud pocházíme a kam směřujeme. Že jsme součástí této země, která bez nás bude existovat dále, my bez ní však nikoliv.
Cílové souřadnice se nacházejí na volně přístupné (autem, na bicyklu, pěšky) veřejné silnici nižší třídy mezi obcemi Sněť a Dolní Rápotice (1). Na místo se lze dostat z obou břehů přehrady Želivka, ať už z dálnice D1 (výjezdy 66, 75 směr od Prahy, výjezd 81 směr od Brna) či okolních komunikací, tak z hlavní silniční spojky mezi Ledčí nad Sázavou a Humpolcem (sjezd v Koberovicích). Provoz na této komunikaci je zcela minimální, jistě nebudete rušeni. Pro uznání logu splňte, prosím, následující podmínky: