Je vseobecne znamo, ze kazdy ze zdejsich kaskadovych rybnicku mel sveho zeleneho panacka a kazdy z nich mel svoji povest. Co se ale nevi je to, ze vsechny tyto tunky obstaraval jeden jediny - svatojirsky vodnik :
Kdysi davno byl Jistebak zarostly poskrovnu a jeho voda cira jako sklo. Jednoho poledne zde hospodyne z Zercic machala prádlo. Vedle ni si hraly jeji dve deti. Nahle se objevil zakrsly muzicek v zelenym kabatku s vysokym kloboukem na hlave. Pocal detem ukazovati pestrobarevne stuzky. Pritom se stale vzdaloval od mista, kde mlynarka machala. Panimama se nahle ohledla a poznala hastrmana. Hned k sobe deti volala. Detem se vsak moc od podivneho muzika nechtelo a zvlaste, kdyz jim jeste ukazal plny kosik krasnych cervenych tresni. Tu rozbehli se za nim az do vody. Tu vodnik zaskrehotal: "He, he, he, poledne me caruje!" a vtahl obe deti pod vodu a utopil. Marne hospodyne za detmi bezela. Bylo jiz pozde. Vezte, ze nejvetsi moc maji vodnici prave o polednach a casto jejich krutost poznaji prave deti.
Misto jeste znamejsi z hlediska letnich taboru vodnich skautiku, kteri zde meli svoji zakladnu, jenze cas a jine zajmy to zde navratily zpet prirode ... po ceste na sever se dostanes do Zercic a na druhou stranu dojdes kolem chatove osady ke Hlubokemu rybniku a na samotu Ovcarna. Ty ale zustan a od kese dojdi na breh rybnika a zde ve starem, dutem parezu hledej duse.