Součástí každého života je bohužel i jeho konec. Ten bývá různý a potkává samozřejmě nejenom lidi a živočichy, ale také stromy. I ty památné. Památné stromy většinou žijí podstatně déle něž je jeden lidský věk a také památná Krčínská lípa byla téměř po dvě staletí zdravým a vitálním stromem. Možná to však nakonec byla právě její mohutnost, která zapříčinila, že se její osud naplnil za jedné bouře, která se strhla v podvečer 3. června 2008. Strom přestal žít a od té doby zde již naleznete pouze jeho rozpadající se zbytky. Pro zdejší končiny je zánik dřívějšího života téměř všudypřítomný. I osud samotné osady Krčín se totiž začal uzavírat již o půl století před touto událostí. Brzy po konci poslední světové války.
STRUČNÁ HISTORIE OSADY KRČÍN ( GRITSCHAU )
Když v roce 1359 prodává Vítek z Landštejna spolu s panstvím Nové Hrady také ves Krčín, tehdy zvanou Krončov, ujali se zakoupeného majetku bratři Petr, Jošt, Oldřich a Jan z Rožmberka. Tento známý jihočeský rod pak vládl okolní krajině po několik následujících staletí a za jeho vlády zde v 15. století proběhla rozsáhlá kolonizace pohraničí převážně českým obyvatelstvem z vnitrozemí.
Po vymření Rožmberků a následných majetkových přesunech souvisejících s potlačením Stavovského povstání dostává celé panství Nové Hrady novou vrchnost – rod Buquoyů. Postupně se také mění skladba obyvatel a na panství se stěhuje stále větší počet německých osadníků. Také jméno původní vsi se v průběhu let postupně měnilo z českého Kržov, Krucov a Krouczov až na německé Grczen, Gruczow a Gritschau. Z toho vývoje pojmenování osady je jasné, že se slavným rožmberským regentem Krčínem nemá dnešní název pranic společného a Jakub Krčín ves nezaložil, ale ani zde nikdy nevlastnil žádný statek a kdo ví, zda tu vůbec někdy byl. Možné to však je, protože v rožmberských službách řídil úpravy nedalekého rybníka Žár.
Za Rakousko-Uherské monarchie osada administrativně spadala pod nedaleké Svébohy a např. v roce 1915 v ní žilo 172 stálých obyvatel. Čech ani jeden jediný. Tou dobou je zde také jistý Johann Wagner provozoval hostinec.
Na někdejší návsi ještě stále stojí poměrně velká kaple která bývala zasvěcená Bolestné Panně Marii. Původně barokní stavba byla upravená v roce 1894 a její vnitřní vybavení se ještě v polovině 20. století popisuje takto :
V kapli je baldachýnový oltářík s pietou z počátku 1 polovice 18. století a hodnotná socha sv. Josefa zhotovená kolem roku 1700.
V roce 1921 je v osadě evidováno 158 obyvatel a celkem 20 domů a prakticky v této podobě po Mnichovské dohodě sdílela osada osud celého zdejšího pohraničí - tzn., že byla přivtělena k "Tisícileté Říši". K navrácení osady pod správu ČSR došlo ihned v květnu 1945 a tím se otevřela další, ne právě radostná, kapitola zdejších dějin.
A jak vypadá osada Krčín / Gritschau dnes ?
Obyvatelstvo německé národnosti bylo po roce 1945 vysídleno a obec prakticky ponechána svému osudu. Postupně mizel jeden dům za druhým a vlastně sem dnes ani nevede žádná pořádná cesta. Z výstavních vesnických gruntů zůstaly stát již jen dva a žádný není trvale obydlen. Z toho třetího, nedaleko kterého rostla památná lípa, již stojí jen pobořené obvodové zdivo. Statek vyhořel a pozvolna se rozpadá nebo je rozebírán na stavební materiál. Samotná kaple pak po jejím odsvěcení byla někdy po roce 1978 zcela nevhodně přestavěna na rekreační objekt a tak má v oknech žaluzie, v místě oltáře najdete komín, nad vchodem dvojkřídlé okno a zvon nahradila televizní anténa…
Také návesní rybník již dlouho nikdo neudržuje a hráz se drolí stejně jako se propadají staré studny a sady už připomínají jen pláňata a pozůstatky ohradních zídek. Tento Bohem i lidmi pozapomenutý kout již jen vzdáleně připomíná svou bývalou slávu a bohatství. Dnes zde můžete klidně i v pravé poledne potkat přímo u kaple stádo srnek a v polích okolo vsi pobíhají hejna křepelek. Návštěvou místa kudy neprochází ani žádná turistická stezka se dostanete do jakéhosi podivného světa kde snad i čas běží zcela jinak než všude v okolí.
