PKB 5 - Matej a vyzlata Traditional Geocache

     Vršek Chlum skrýval od pradávna hodné tajemství, mnohá zustanou tajemstvím navždy.

Jen nekolik dobrých lidí poznalo bohaté poklady Chlumu. Nehodným se zjevovaly veci mrzuté. A

cím víc lakomci po zlate slídili, tím byli chudší. Chlum si svá tajemství nedal vyrvat. Kmotr Matej z

Prasku by mohl o tajuplném Chlumu hodne vypravovat, vždyt se v lese tolikrát polekal!

Tak se taky jednou šoural z mesta. Prodal pelech podsvincat, sedlák mu je svezl do mesta. Dobre je

kmotr zpenežil, zapil to a nesl si pytlík stríbra domu. Vykrocil k Metlicanum, byl tam už o pul

dvanácté. Slunce žhnulo, jen se z kmotra lilo. Když pricházel k Chlumu, padla na neho únava. 

Usedl na okraj lesa pri silnici pod staletý dub, mech byl mekký jako duchna a zrovna pobízel k

odpocinutí. 

     Unavený kmotr si cerveným šátkem osušil svoji lysou hlavu, sundal propocenou vestu, lehl si na

ni a zacal drímat. Les ho chladil, vonely houby.V tom zaklinkal ve vsi zvonek. Kdo by se byl nadál,

že už je dvanáctá! A protože kmotr slíbil manželce, že bude doma do obeda, shýbl se do mechu

pro sukovici a že pujde dál. Ale co to? S posledním trhnutím praseckého zvonku se ozval štekot

psu. Ne, to nebyli dospelí psi, vypadalo to spíš jako štenata a jiste jich bylo hodne. Celý pelech.

Štekala a kvílela svým pronikavým hláskem, až kmotra píchalo do uší. Pak štekot prešel ve psí

vytí. „Ale koukejme,” povídá si Matej, „abych tak jedno šte­nátko prinesl domu žene. Beztoho

potrebujeme ve stavení hlídace, a dobrého psa nikdo neprodá. Jako by ta vyžlata na mé cekala."

Narazil si pangrotku do cela, aby proti slunci líp videl, a vykrocil do lesa za psím štekotem. 

   Ušel kus, vyžlata však nikde. Popošel ješte dál, zas nic. „Aby do toho tisíc láter," rozzlobil se

Matej, když mu psíci unikali pred nosem. „Možná, že jsou plaší a cloveka se bojí. Musím být

opatrnejší!" Skrýval se za každým stromem, za každým parezem, plazil se jako ješterka vysokou

lesní trávou, ale porád nic. Psiska jako by si byla z kmotra tropila šašky. Zavyla v dubine, pak zas

ve smrcí, ale kmotrovým ocím se neukázala. Slyšet je bylo pronikave a brzy se Matejovi motala ze

šouráni hlava. Zdálo se mu, že se smecka psu ozývá tu i tam, hned vlevo a hned zas vpravo, a láká

pocestného, jako když koroptev zachranuje mládata. Matej už umdléval. A když byl se svými

silami u konce, vyžlata zmizela jako kapka v rece. Ani je nespatril, jen ten hlas ho porád škádlil. 

     Kmotr uhodl, že ho nekdo klame. Vyžlata v lese vubec nebyla. Zatím se blížila hodina po

poledni. Matej sedel na kmenu a odpocíval. Když vstal, nemohl se za živého boha upamatovat, na

které pasece je. Bylo tam nekolik pasek, všecky je dobre znal, ale ted' jako z udelání ne a ne si

vzpomenout. Namíril si po pruklestu k domovu, ale cesty nemely konce. Odbocil z jedné

na druhou, a zas ho nevyvedla z lesa. A tak bloudil krížem krážem a ne se z lesa vymotat. Byl z

toho všecek zkoprnelý. 

   Teprve když se slunce sklánelo k západu, ubíral se okolo hajný a kmotra doprovodil. „A to vy,

kmotre, nevíte, že v lese za poledne štekají vyžlata?" vysmíval se unavenému Matejovi. „Sám tu

sloužím už léta letoucí, taky jsem je dosud nezmercil, ale slýchávám je casto. Volají na cloveka,

jako kdyby je nekdo bil, prosí o pomoc a beda tomu, kdo jde za jejich hlasem. Kolik zbloudilých

jsem už z Chlumu vyvedl!" Teprve ted se kmotrovi v hlave rozbresklo. Ale to už byla tma  a on

stál doma u své ženy, které musil všecko vyprávet pekne znova. Težko ji ale se svým príbehem

presvedcil, že ten den na mou duši v hospode nebyl.

Nedávno se mi dostala do ruky knížka od Václava Horyny, Slunecní strelec. Je plná povestí  

z bydžovského a chlumeckého kraje, napadlo me tedy pro vás pripravit malou serii, kde bych

vám predstavil nejaké z nich. Celkem jich je pres padesát, ale uznejte, že udržovat takový

pocet krabicek by byl pro me spíš trest než radost. Proto jsem vybral sedm povestí, které jsem

se snažil tematicky umístit tam, kde se prý tehdá staly ty neuveritelné príbehy. Na záver po

odlovení šesti tradicních keší na vás ceká jedna vymazlená v podobe bonusovky. Nechci

nikoho nutit do ctení, ale pokud budete bonusovou keš chtít, budete povesti muset v rychlosti

precíst, zodpovedet malý vedomostní testík a se správnými odpovedmi se dostavit na místo,

které  snad rozlousknete na základe císel, které naleznete v prvních šesti krabickách.

(více potom v bonusové keši)

Na míste keše nebo urcite v její blízkosti tehdá Matej složil svoji hlavu do mechu, aby si zde

odpocinul, proto jestli nechcete honit vyžlata po lese, doporucuji odlovit a honem pryc.

Rozhodne bych si zde nelehal za úcelem dát si dvacet. ;-)

Jedná se o filmovou schránku o velikosti mikro. Ve schránce není tužka, vezmete si sebou svou!!!

Peclive si opište ctyri ctyrmístné císla ze schránky nebo z titulní strany logbooku, budete je

potrebovat pro zjištení informace kam se dostavit pro bonusovou keš.