Sokl bývalého pomníku při tělese bývalé úzkokolejky na okraji MČ Prahy 16 Radotína, připomínající události z roku 1930.
20. dubna 1930 v těchto místech došlo ke střetu průvodu komunistické mládeže s četnictvem, při němž došlo ke zranění minimálně tří dívek. Událost později zneužila komunistická propaganda jako důkaz prohnilosti buržoazní první republiky, kdy „Masaryk nechal střílet do dětí".
Památník byl vybudován roku 1950, odstraněn v roce 1993. Co se stalo o Velikonocích v roce 1930? Co se tehdy v Radotíně v roce 1930 stalo a co to vlastně byly Rudé letnice? Nejprve nezpochybnitelná fakta. Šlo a akci komunistické a dělnické mládeže, která se o velikonoční neděli dne 20. dubna 1930 nejprve sešla v Kosoři, odkud se po projevu komunistického poslance Václava Kopeckého vydala průvodem do Radotína. Sraz se měl původně konat právě v Radotíně, zde však byl úřady zakázán. V dnešní ulici K Cementárně přehradil průvodu cestu kordon devíti četníku, kteří měli za úkol demonstrantům v příchodu do Radotína zabránit. Na opakované výzvy k zastavení dav nereagoval a zaútočil na četnickou hlídku kameny. Při střetu bohužel došlo ze strany četníků k použití střelné zbraně a ke zranění pěti dívek, z toho čtyři zranění byla střelná. Pět osob bylo zatčeno, poslanec Kopecký v tichosti zmizel. Akce nebyla náhodná, naopak byla pečlivě připravována. Výzvy k hojné účasti vycházely v Rudém právu a v Rudém večerníku, jakási cvičná vycházka „Rudých průkopníků“ do Kosoře se uskutečnila 14 dní před osudným datem. Tehdy se akce ještě nenazývala Rudými letnicemi, název byl vymyšlen až později. Zranění pěti dívek, z toho čtyr střelnou zbraní. Politováníhodnou událost nelze v žádném případě zlehčovat a střílející četníky obhajovat, prostě svou roli jednoznačně nezvládli. To, že se nechali vyprovokovat k použití zbraně, navíc proti dětem, je absolutně nepřijatelné a neomluvitelné ničím! A vůbec není podstatné, zda akce byla či nebyla zakázána, stejně jako není podstatné, jestli byl nebo nebyl dán povel ke střelbě, dokonce ani to, zda četník (nebo četníci), který stiskl spoušť, byl ve stresu nebo snad ohrožen demonstranty. Přiznejme také, že verze o bezprostředním ohrožení četníků nezní příliš věrohodné, uváženo, že mezi zraněnými jsou pouze mladá děvčata. K jakým zraněním došlo, je přesně zdokumentováno. Dvě z dívek byly zraněny velmi vážně: Rici Katschnerová, 24 let, střelnou ranou do břicha, a Růžena Martincová, 13 let, střelnou ranou do boku. Hilda Reichová, 22 let, byla střelena do stehna, čtvrté dívce Marii Drdové, 16 let, byly po zásahu amputovány dva prsty pravé ruky. Poslední z dívek, 13letá školačka z Kosoře Jiřina Brejchová, byla zraněna lehce (výron pod kolenem, pravděpodobně po zásahu kamenem) a byla propuštěna do domácího ošetřování. První pomoc dívkám poskytl nejprve na místě radotínský lékař Dr. Winternitz, poté byly odvezeny do Prahy do pražských nemocnic: tři z nich na chirurgickou kliniku profesora Jiráska, Hilda Reichová na kliniku profesora Schloffera. Tu odvezl svým autem sám doktor Winternitz, Rici Katschnerová byla dopravena na kliniku autodrožkou a další dvě dívky osobním autem stavitele Josefa Kočího. Zraněné dívky si zaslouží přinejmenším soucit, přestože mnoho indicií nasvědčuje tomu, že srážka byla předem plánována, střet se komunističtí vůdci snažili vyprovokovat a nic netušící dívky byly bezostyšně zneužity k jejich politickým cílům. Kde se vzaly mýty o Rudých letnicích Komunistům se postupem času podařilo nafouknout událost do nebývalých rozměrů. K tomu využívali drobných polopravd i evidentních lží a z Rudých letnic vytvořili mýtus, který osudnou srážku povýšil na nejvýznamnější událost v dějinách Radotína a málem na jednu z největších událostí dělnického hnutí v českých zemích. Popravdě je však nutno přiznat, že prvního evidentního zkreslení skutečnosti se nedopustili komunisté, ale vyšetřovatelé. Tím zkreslením je rozšířená, a dodnes bohužel často opakovaná, verze o jediném výstřelu a odražené kulce. Počet a rozsah zranění tuto verzi jednoznačně vyvracejí a nic na tom nemění ani fakt, že se k tomuto závěru přiklonili vyšetřovatelé v oficiální zprávě. Korunu všemu dodala zpráva náměstka zemského četnického velitele plukovníka Mládka, který označil použití zbraně strážmistrem Františkem Danielem (četník, který byl označen za jediného střelce) za „zcela odůvodněné, jelikož byl ze všech četníků nejvíce ohrožen, a to jak valícími se kameny ze stráně, tak i blížícími se útočníky, přecházejícími k obchvatu“. Tento evidentně zkreslený závěr vyšetřování dal komunistům do rukou munici, které později dokázali mnohokrát využít. Památník Rudých letnic 23. dubna 1950, v roce 20. výročí, byl slavnostně odhalen památník Rudých letnic. Bylo to v době, kdy komunisté systematicky zavírali a vraždili své odpůrce, nevinní lidé umírali na státních hranicích, ve vezeních, pouhé dva měsíce života před popravou zbývaly statečné Miladě Horákové..... Pomník se stal místem, k němuž se rok co rok chodil povinně klanět celý Radotín, školami počínaje a továrnami konce. Pionýri, svazáci a milicionári drželi u pomníku čestnou stráž a všichni společně poslouchali fráze o prohnilém imperialismu, světlých zítřcích a vítězství světové revoluce. Ulice byla přejmenována na ulici Rudých Letnic, k názvu závodu Janka bylo přidáno ZRL (Závody Rudých letnic), sportovní akce škol nesly název Soutěže Rudých letnic, vznikl i známý přespolní běh téhož jména. V roce 1993 byl památník odstraněn.
Prosím, abyste vraceli krabičku do původní polohy. Díky