O této obci se dnes na wikipedii dočtete toto: Vrcov je vesnice v okrese České Budějovice, je součástí obce Borovany. Nachází se asi 2,5 km na severovýchod od Borovan.Vesnicí protéká Vrcovský potok. Vesnicí prochází silnice II/155. Je zde evidováno 91 adres.
Vesnice Vrcov, která se v písemných pramenech poprvé objevuje k roku 1396, bývala rozdělena mezi několik majitelů. V držení jednotlivých částí se vystřídali vladykové ze sousedních Petrovic, krumlovská prelatura, borovanský klášter, obec Trhové Sviny a další. Největší díl patřil původně místnímu rodu, od roku 1519 Rožmberkům a v roce 1586 se darem od Viléma z Rožmberka dostal do majetku česko- krumlovské jezuitské koleje. Po zrušení jezuitského řádu připadl náboženskému fondu, od nějž koupil tuto část Vrcova kníže Josef ze Schwarzenbergu (1802) a následovali zámožní budějovičtí měšťané, mezi nimi loďmistr Vojtěch Lanna. V polovině 19. století, kdy tu stálo celkem 48 domů ( roce 1679 bylo v obci Vrcov 17 usedlostí. Z toho jedna patřila k území borovanského statku), se Vrcov stal po zániku vrchnostenské správy osadou obce Hluboké a teprve roku 1908 došlo k jeho osamostatnění (pod Borovany spadá administrativně od roku 1963). Začátkem 20. století bylo ve Vrcově napočteno již 58 popisných čísel s 314 obyvateli, působily zde dva hostince, trafika, kovář, obchodník ovocem a v okolí se těžila železná ruda. Roku 1929 byla obec elektrifikována a o osm let později došlo k odhalení pomníku padlým z první světové války, jenž stojí uprostřed vrcovské návsi dodnes. Zdejší nejvýznamnější památkou je ovšem kaple sv. Anny (waypoint) stojící u křižovatky silnic a datovaná rokem 1807, jejíž interiér původně zdobila barokní socha sv. Anny. Na samém okraji vsi, po levé straně silnice k Borovanům,stojí pozoruhodná technická památka - kamenný rozcestník s nápisy "DO HLUBOKÉ" a "DO BOROVAN". Pochází patrně z 19. století a je vlastně jakýmsi předchůdcem dnešních dopravních značek. Podobný rozcestník najdeme také v osadě Chrastí, což je skupina domů roztroušených podél cesty u Cikánovského lesa. Nad vsí Vrcovem se rozkládá osada Cikánov, kde stával v 15. a 16. století svobodnický dvůr (čp 40) nazvaný podle svých držitelů. Z tohoto domu vede tajná chodba (waypoint). Vchod je stále uvnitř objektu, ale pochybuji, že Vás majitel půstí dovnitř, protože je z větší části zavalena. V roce 1604 se tento dvůr odhadoval na 163 K gr. míš. a tvořil 0,73-0,74% obyvatelstva na borovanském statku. Roku 1579 ovšem císař Rudolf II. daroval zdejšího svobodníka Martina Cikána dědičně Rožmberkům a ti jej vzápětí věnovali jezuitskému semináři v Českém Krumlově. Po zrušení jezuitského řádu (1773) převzal správu dvora Cikánova náboženský fond a o čtyři roky později došlo v rámci tzv. raabizace k jeho rozdělení mezi drobné vlastníky.
Vrcovští se věnovali převážně zemědělské prvovýrobě a v oblasti řemeslné práce byli odkázání na vlastní dovednosti a nebo na zajišťování těchto potřeb a výrobků u specializovaných městských řemeslníků v Trhových Svinech a v Třeboni.
Vrcov měl také svou pivnici. 90. letech 16. století se do krčmy dodávalo po 1 věrteli piva týdně (248 litrů) z Borovanského dominikálního pivovaru. Tehdy zde vlastnil pivnici Vávra a ten platil za 1 věrtel starého piva (ječné) 2 K 15 gr. a za bílé pivo (pšeničné) 2 K 40 gr. Za kolik ho dále prodával jsem nezjistil ;-)
V době stavovského povstání patřili jižní Čechy místům častých potyček znepřátelených vojsk. Proto po bitvě na Bílé hoře bylo celé území zpustošeno. Například v nedalekých Borovanech se z původních 108 usedlostí zůstalo 21 obydlených a Borovany i klášter byly vypáleny a z 56 měšťanů zde žili pouze 2.
Děti z Vrcova chodili do nedaleké školy v Borovanech. Ve školním roce 1879 až 1880 navštěvovalo tuto školu 43 chlapců a 29 dívek z Vrcova.
Vývoj obyvatelstva:
1850 – 297
1869 – 342
1880 - 357
1890 - 314
1900 - 314
1910 - 347
1921 - 388
1930 – 412
1950 – 334
1960 – 311
1970 – 264
1990 – 112
2003 – 157
V roce 1929 se rozhodl Antonín Veigl, rodák z Moravského Krumlova dlící toho času v nedalekých Mladošovicích, zavést autobusové spojení z Třeboně do Borovan.
Mnoho obyvatel začalo pracovat pro místní Calofrig. V roce 1929 zde byla mzda 2,2 Kč/hod
Z války se dochovala tato historka v místních kronikách. Událost se stala po obsazení ČSR němci:
První kdo přijal německou národnost v Borovanech byl Jan Tyrpekl. Již několik dní po okupaci byl velmi aktivní a snažil se získat občany, aby se přidali k Němcům jako on. Zahájil taky po okolí kampaň náboru dětí do nově vzniklé německé školy v Borovanech. Aby měl úspěch, přišel s takzvanou „balíkovou akcí“. Soustředil se zejména na sociálně slabší rodiny nebo ženy, které měly své muže na práci mimo domov, a sliboval, že jim budou zasílány balíky zdarma s potravinami a jiným spotřebním zbožím, jestliže své děti dají do německé školy. I přes tuto snahu se mu to příliš nedařilo, jen ve Vrcově se mu málem povedl „velký tah“.
Svolal zde za pomoci místního přisluhovače nacismu Šustra občany do hostince a přesvědčoval je. Zřejmě zpočátku získal důvěru, takže se mu podepsalo na prázdný papír 32 rodin. Tyrpekl jim řekl, že text přihlášky bude napsán dodatečně. To se však některým rozleželo v hlavě a šli se poradit s Janem Waldaufem. Byl to známý zaměstnanec Calofrigu a náčelník Sokola v Borovanec, který měl u lidí velkou důvěru. Bydlel v podnikovém bytě při cestě do Vrcova. K němu se tito lidé rozběhli pro radu a pomoc. Ten jim vysvětlil, že celé je to podvod a šel s nimi do hostince, kde ještě Tyrpekla zastihli. Mezi Waldaufem a Tyrpeklem došlo k prudké výměně názorů, jejímž výsledkem bylo, že z „velkého lovu“ nebylo nic a Tyrpeklovi zůstaly upsány pouze dvě rodiny. To však Tyrpekl Waldaufovi nezapomněl. Krátce po této události začátkem července 1939 přijel Tyrpekl s několika gestapáky do Wadlaufova bytu, kde ho vyslýchali. Dne 13. Září 1939 byl zatčen a začal svou pouť po německých věznicích a koncentračních táborech. Byl vězněn v Českých Budějovicích, pak na Pankráci v Praze. Následovala věznice v Lipsku, Halle, Berlíně a koncentrační tábor v Sachsenhausenu. Zde utrpěl zranění a jako invalida byl v roce 1940 dopraven do Dachau, kde pracoval v táborové nemocnici. Z Dachau se vrátil 22. května 1945 s podlomeným zdravím. Žil v Českých Budějovicích, kde konal strážní službu v internačním táboře pro zatčené německé nacisty a kolaboranty. V roce 1946 zemřel.
A jak dopadl Waldaufer? Po válce byl v roce 1946 na veřejném přelíčení odsouzen na doživotí těžkého žaláře, ztrátě občanské cti a ztrátě jmění. Na základě pozdější amnestie mu byl trest překvalifikován na 12 let.
Přeji přijemný lov ;-)
Budu rád, když k listingu připojíte fotku s místem jenž Vás ve Vrcově zaujalo. Děkuji