Série „Žateckem“ vás provede malebnými vískami regionu, který celosvětově proslul česáním chmele a tedy i výrobou zlatavého moku.
Nejstarší zmínka o obci je z roku 1340, kdy ji držel vladyka Bohunek z Veletic. Název obce pochází z vlastního jména Velata. Veletičtí drželi svůj rodový majetek asi do poloviny 15. století. V letech 1510-1623, kdy je doložena i tvrz, zde sídlili Sekerkové ze Sedčic. Poslednímu z nich, Baltazarovi, byly Veletice za účast na stavovském povstání konfiskovány a roku 1627 prodány Janu Kryštofovi z Paaru, který je připojil k panství Měcholupy. V roce 1750 koupil obec Leopold Clary a začlenil ji do panství Dobříčany.
Veletice mají dva významné rodáky, prvním je MUDr. Adolf Seifert (1826-1910), nejvýznamejší žatecký historik. O dějinách města napsal tři knihy, množství článku a studií. Druhým rodákem je roku 1834 narozený architekt a později vídeňský továrník Karl Schlimp. Podle jeho projektu byla v Žatci postavena škola v Komenského aleji.
V současnosti (2021) mají Veletice 86 obyvatel a 58 domů. Vesnice je pod správou obce Holedeč. Veleticemi prochází železniční trať Lužná u Rakovníka – Chomutov, zdejší zastávka je na znamení. Místní mohou ještě hovořit o štěstí, jelikož je trendem že malé vlakové zastávky mizí z železniční mapy zcela. Východní část vesnice se nachází v Přírodním parku Džbán.
Pohled na Veletice od severu (1960)
Autobrod přes řeku Blšanku - odneste si jedinečný zážitek z Veletic
Barrowss:
„Jo brod před keší se dá pěkně projet autem... už hodněkrát jsem skrz něj jel.. a dá se jet i po mostku... fakt to jsou zajímavé zážitky :-)
“
V keši je obyčejná tužka. Tužka slouží k logování, není určená k výměně. Neodnášejte ji prosím z keše.
Po vašem zalogování, prosím, kešku řádně vraťte na původní místo a pečlivě ji zamaskujte. Díky :)
Série je bez bonusové kešky.
Upravený text a foto jsou použity z knihy „Žatecko na starých pohlednicích", zdrojem je taktéž Wikipedie.