Kostel svate Alzbety Traditional Cache

Novogotický kostel sv. Alžbety v Šanove byl postaven podle plánu architekta H.Ferstela, jinak tvurce Votivního chrámu ve Vídni. Pod jeho vedením zacaly první stavební práce r.1862. Dokoncení se ale protáhlo až k roku 1877. Samotná vež pak byla pristavena až r.1877.

Stavba trvala nezvykle dlouho, nebot si ji objednalo mesto Šanov a krome pozemku byla financována z daru a výtežku sbírek obcanu. V té dobe získávaly šanovské lázne, vedle teplických, stále vetší proslulost.

Stavba kostela je koncipována jako cihlové sínové trojlodí s hranolovou veží po boku presbytáre. Nad predsunutým schodištem, ve štítu prucelí, nad velkým kruhovým oknem, je umístena socha sv.Alžbety Durynské. Pod schodištem je osazena pametní deska položení základního kamene. Interiér je sklenut krížovými klenbami na válcové sloupy. Vybavení je taktéž novogotické. V posledních letech byly do oken kostela postupne osazovány nové vitráže, zhotovené podle puvodního typu zasklení. V kostele se konají pravidelné bohoslužby. Kostel je postaven jako novogotické sínové trojlodí s presbytárem o výši a šírce hlavní lodi, orientovaným k severu. Hlavní lod kryje vysoká sedlová strecha, nad presbytárem zvalbená. V jejím jižním štíte socha patronky kostela, ošetrující nemocného. Pod ní rosetové okno. Jižní predsín otevrená, z obou boku prístupná schodištem (kostel je smerem k jihu vzhledem ke svažitému terénu vysazen na terase). Po obou stranách hlavní lodi predsazené operáky, vyvrcholené fiálami, prekracující predsín. Pod úrovní její podlahy v jižním prucelí nika s pametní deskou o výstavbe kostela (základní kámen?). Jižní steny bocních lodí prolamují okna tvaru sférického trojúhelníka s trojlalocnými kružbami.

Bocní lodi kryty pultovými strechami s kolmými trojúhelnými štíty nad každým oknem. Severní zakoncení západní bocní lodi tvorí hranolová ctyrpatrová vež, prístupná vlastním západním portálkem. Nápadne vysoké tretí zvonové patro otevreno vysokými okny s ocelovými mrížemi, uvnitr zajímavá ocelová zvononosná konstrukce. Nad ctvrtým patrem s trojitými okny na každém boku vysoká jehlancová strecha s trojúhelníkovými štíty se zbytky hodin.

Záver východní bocní lodi tvorí sakristie s oratorí v prvním patre, prístupnou od východního portálku šnekovým schodištem v priložené vežici.

Bocní okna trojlodí jsou vysoká, se stredními pruty a kružbami. V posledních letech osazena novými vitrajemi.

Kostel je postaven z režného cihlového zdiva, kamenná je podezdívka jižní predsíne (lomový kámen), vlastní predsín (pískovcové kvádry), okenní kružby a další kamenické clánky (fiály, kríž nad západním štítem, portály).

Alžbeta Durynská také Alžbeta Uherská (7. cervence 1207 – 17. listopadu 1231 Marburg) (madarsky Erzsébet) byla dcerou uherského krále Ondreje II. (1205–1235) a jeho manželky Gertrudy Meranské. Pres otce byla sestrenicí ceského krále Václava I. Narodila se bud na hrade Sárospatak (asi 50 km jižne od Košic), podle jiné legendy v dnešní Bratislave. Už jako ctyrletá odjela ke dvoru durynského vévody Ludvíka IV. na hrade Wartburgu u Erfurtu a roku 1221 se za neho provdala. Roku 1223 se setkala s františkánskými mnichy a nadchla se pro ideál chudoby svatého Františka z Assisi. Její manžel ji v tom podporoval a když musel roku 1226 zastupovat císare Fridricha II. na snemu v Itálii, sveril Alžbete správu zeme. Durynsko práve postihly povodne a mor a Alžbeta rozdala potrebným, co mohla. Prodala slavnostní roucha a ozdoby a pod Wartburgem postavila špitál pro nemocné, kam denne docházela.

Roku 1227 Ludvík v Itálii zemrel na mor, což byla pro Alžbetu velká rána; když se to dozvedela, rekla prý:

„ Je mrtev. Jako kdyby pro me dnes zemrel celý svet...“

Rodina ji chtela znovu provdat a dokonce ji kvuli tomu veznila, ale Alžbeta odmítla. Na príkaz svého prísného zpovedníka opustila své tri deti, odešla z Wartburgu do Marburgu a pripojila se ke tretímu rádu sv. Františka. Také v Marburgu postavila špitál, kde sama denne sloužila a ve veku 24 let zemrela, bud na mor, anebo fyzickým vycerpáním.

Život mladé a zbožné vévodkyne Alžbety vzbuzoval pozornost už za jejího života a po smrti mohla být neobvykle brzy, už roku 1235, papežem Rehorem IX. prohlášena za svatou (kanonizována). Nad jejím hrobem byl v letech 1235–1238 postaven velkolepý gotický chrám, kde byly její ostatky za úcasti císare Fridricha uloženy ve zlatém relikviári, který se zachoval. Od 13. do 15. století byl chrám svaté Alžbety v Marburgu jedním z nejslavnejších poutních míst v Nemecku. O jejím živote vnikla rada velmi rozšírených legend a její podoba je na freskách v kostele svatého Františka v Assisi i jinde. Je jí zasvecena gotická katedrála v Košicích, chrám v Budapešti a mnoho dalších. Životopis svaté Alžbety napsal také Tomáš Štítný ze Štítného.

Za reformace vyplundroval hesenský vévoda Filip I. marburský chrám, cást koristi však musel vrátit, když ho císar Karel V. zajal. Jeden z relikviáru ukoristili za tricetileté války Švédové a je dnes v Národním muzeu ve Stockholmu. Velká cást ostatku je v kostele svaté Alžbety ve Vídni. Svatá Alžbeta byla uctívána i u nás: Alžbeta bylo jedno z nejbežnejších ceských jmen, podle ní se jmenuje rád Alžbetinek s nemocnicí na Slupi a na Karlove moste v Praze je sousoší J. Brokoffa z roku 1707, kde je svatá Alžbeta vpravo vedle svaté Barbory.

-------------------------------
CACHE NEOBSAHUJE TUŽKU