Kaplicka svatého Frantiska z Assisi Traditional Geocache

František z Assisi, svetec a zakladatel rádu

( 1181 - 1226 )

František z Assisi, svetec a zakladatel rádu (*v Assisi v Umbrii), narozen v r.  1181 nebo 1182 - (údaje se rozcházejí)  -  †1226;  pocházel z rodiny kupecké.  Puvodním jménem byl  Giovanni Bernardone; Františkem (Francesco) nazván byl záhy po birmování pro snadnost, s jakou naucil se franctine.

Portrét Sv. Františka z Assisi
autor: James Starks

Jako mladík žil dost lehkomyslne, ac ne výstredne; ale zustal panicem. R. 1202 byl zajat na výprave proti Perugii a rok veznen. Vrátiv se domu, upadl do težké nemoci, címž obrácení jeho uspíšeno. Oddal se úplne chudobe, cistote a milosrdenství, žebral peníze, jež daroval chudým a nemocným, rozdával i majetek otcovský a obsluhoval malomocné a jiné vyvržené nemocné. Již v té dobe mel nekolik videní, tak zejm. ve zpustošeném kostele svatého Damiána z Assisi, kdež napomenut hlasem, aby jej opravil. Aby vyhovel vyzvání, prodal nekteré zboží svého otce, který jej za to prísne ztrestal a vedl pred biskupa, aby pred ním vzdal se všeho dedického práva. Tu [František] zreknuv se pro vždy svého otce prirozeného, oddal se výlucne Bohu (1207). Dve léta žil pak z cásti jako poustevník, z cásti jako opatrovník nejtežších nemocných, žebraje a strádaje, až konecne opravil kostelík sv. Damiána. Stejne ucinil s kostely sv. Petra a P. Marie Andelské (zvaným Portioncula), jenž mu byl darován benediktiny. Poslední kostelík oblíbil si pak hlavne a trávil v nem dny a noci na modlitbách. Zde dostalo se mu také r. 1208 pokynu pro další cinnost slovy evangelia sv. Matouše 10, 7-10, vyzývajícími ho, aby kázal v chudobe pokání hríšníkum. [František] prodal všechen statek svuj, odel se v jediný šat a bez hole, bez strevícu a bez penez vyšel kázat hríšníkum. Kázal slovy prostými, nehledanými, ale proniklými citem a presvedcením. Brzy pridružili se k nemu stejne smýšlející. První tri žáci jeho byli Bernard de Quintevalle, Gilles z Assisi a Petr z Catany, kterí 16. srpna 1209 oblékli také roucho chudoby Den ten pokládá se obecne za den vzniku rádu Františkova. Jim i jiným, zatím se pridruživším kajícníkum dal [František] reholi o 23 kapitolách, složenou z valné cásti z kázání na hore (Ev. Sv. Matouše, k. V.-VII.), které však v puvodní forme neznáme. Obsahovala obvyklé sliby reholní; avšak slib chudoby pojat byl tu prísne a doslovne a rozumen nejen o jednotlivcích, nýbrž i o celém rádu. [František] odešel pak do Ríma prosit papeže za potvrzení rehole. Toho však se mu nedostalo; Innocenc III. dovolil jen jemu a jeho druhum kázat pokání a vysvetil jej na jáhna. [František] vrátiv se do Assisi, nazval rád svuj fratres minores (menší bratri), nejmenší v království Božím. Ale rád jeho ani na 4. koncilu lateránském (1215) formálne potvrzen nebyl. Papež prohlásil jen, že ústne schválil rád bratrí menších, a dal jim kardinála Hugolina za ochránce. Pred tím r. 1212 utvorila se ženská vetev rádu jménem Chudých paní pod vedením sv. Kláry z Assisi, kterážto ženská vetev se uvádí jako druhý rád sv. [František]-ška. R. 1212 chtel podniknout cestu do Syrie, ale bourí byl zahnán na pobreží dalmatské. R. 1214 chtel hlásat evangelium v Maroku, ale došel jen do Španel, kdež zadržen byl nemocí. Zatím rostl pocet bratrí nejen v Itálii, ale i ve Španelích, Francii a Anglii (Nemecko jediné jevilo z pocátku nechut), všude zakládány kláštery. R. 1219 bylo konáno první obecné shromáždení rádu, které bylo obesláno 5000 bratrími a 500 sestrami. Zde také ustanoveno vyslat bratry do všech zemí. [František] sám se dvema druhy vyhradil si Syrii a Egypt. Ustanoviv za gener. vikáre Eliáše z Cortony, odeplul do Damietty, obléhané tehdy (1219) križáckým vojskem, a vešel do tábora sultánova, doufaje ho obrátit nebo vytrpet smrt mucednickou. Ale sultán, dojat jeho vírou, propustil ho bez úrazu a sveril mu péci o svatý hrob v Jerusaleme. [František] vrátil se do Portionculy, kdež sesadil Eliáše Cortonského, ponevadž nezachovával v ryzí prísnosti prikázání chudoby, a dosadil na jeho místo Petra z Catany jako generála rádu. R. 1221 byl založen Františkem tretí rád tertiariu a tertiarek pro ty, kdož nechtejí vyjít z behu svetského života, pri tom však duchovního vzdelání píleti zamýšlejí. R. 1223 bullou pap. Honoria III. udeleny jsou plnomocné odpustky všem krestanum, kdož, vyzpovídajíce se, navštíví kostel portionculský, kteréž odpustky pozdeji rozšíreny jsou na všecky tri kostely františkánské. Bullou z 29. list. 1223 potvrdil konecne Honorius III. formálne rád menších bratrí Dne 15. srpna 1224 odešel [František] na vrch Alvernský, kdež pohrížil se v samote do vroucích modliteb, nacež 14. zárí v den Povýšení sv Kríže videl s nebes sestupovati serafina se šesti ohnivými krídly, mezi nimiž zjevilo se zastrené telo na kríži. V tomto videní vtišteny byly rány na ruce, nohy a v bok [František]-škuv, napodobící tvar ran Kristových (impressio stigmatum Scti Francisci). Z Alverna vrátil se do Portionculy, kdež žil ješte dve léta v krutých mukách telesných, vesele a klidne snášených. Záhy se o Františkovi vytvárely legendy. Nekonecný pocet zázraku, které jemu byly pricítány a které zaznamenal sv. Bonaventura ve svém životopise nedlouho po jeho smrti, ukazují nesmírný dojem, jaký ucinil na vrstevnický svet. Jako jeden z nejvetších mystiku církevních, byl kanonisován 2 léta po svoií smrti r. 1228 Rehorem IX., který mu daI prívlastek otce serafického. Den jemu zasvecený je 4. ríjen. Krome rehole obsahuje jeho dílo mnoho spisu: Sermones, Breves, Collationes monasticae,Testamentum Fratrum Minorum, Cantica spiritualia. Admonitiones, Epistolae, Benedictiones, a bylo vydáno nekolikráte, poprvé L. Waddingem (r. 1623 v Antverpách), pak r. 1641 v Paríži a r. 1849 v Kolíne n. R. Autenticnost mnohých z nich je casto  pochybná. Životopis Františekškuv, napsaný r. 1229 Tomášem de Celano na rozkaz Rehore IX., byl doplnen r. 1246 tremi »socii« Leonem, Angelem a Ruffinem. Nekolik let potom složil jeho legendární životopis sv. Bonaventura.      

Žehnání kaplicky sv. Františka z Assisi v Krkonoších
na Erlebachove boude v r. 2007

   

Stavba kaplicky

     
     
 

Kaplicka v zime
 
 

Zakladatelé a tvurci projektu kaplicky

Dekuji za poskytnutí fotek a textu. Taktéž za spolupráci s uložení kešky.