Krvavý ústup - cást prvá
Obec Cheznovice, 5.5.1945:
Cinnost Revolucního národního výboru zapocala o desáté hodine dopolední za deštivého pocasí, kdy vysvitlo slunko svobody a kdy jsme ocekávali nápor „esesáku“ z okolí, neveda, co nám další hodiny prinesou …, píše se v obecní kronice.
Blížil se konec války, všude vládl radostný chaos, mohlo by se ríci, že lidé už meli všechny hruzy a utrpení války za sebou. A presto ne každý, kdo se dožil tohoto dne, prežil válku.
Tato keš vypráví smutný, ale pravdivý príbeh trí cheznovických obcanu, kterí v posledních válecných hodinách prišli zbytecne o život rukou ustupujícího neprítele. Príbeh o okolnostech, které k této tragédii vedly, príbeh obycejných lidí na sklonku druhé svetové války.
Dne 6. kvetna ve 3 hodiny ráno volá Revolucní národní výbor pražský, že mocenské prostredky má ceskoslovenské velitelství v rukou a vyzývá: chopte se zbrane každý ceskoslovenský obcan, odzbrojte nemecké jednotky a prispejte Praze na pomoc. Z Mýta odesláno jedno nákladní auto dobrovolníku, mezi nimi 4 hoši z naší obce. Hlídky privádejí zajatce a po zjištení, zda to nejsou esesmani, jsou pak predvádeni naší stráží do Mýta. Nekolik rocníku mladých byly posílány na práci do Ríše a ted se nám do obce, nekterí s podlomeným zdravím, vracejí. Revolucní národní výbor jim okamžite vydává potravinové lístky. Dopoledne 6. kvetna prišla výzva, by se hlásili vojáci prvé a druhé zálohy. Prihlásilo se u Revolucního národního výboru 46 obcanu. Též z velitelství z Mýta došel rozkaz, by onen den dopoledne na desátou hodinu byli do Zbiroha odesláni dva naši zástupci Revolucního národního výboru. Je dán rozkaz hlídkám, by se nikdo do velké skupiny nemcu nepouštel a nechtel je odzbrojit. Kolem 11. hodiny dopolední jsou slyšet od lesa „Žlebce“ strelné rány a úprkem utíká odtamtud starý muž a volá: „Syn me padl“ (To vše hlásila naše hlídka). Pribehlo nekolik obcanu na Revolucní národní výbor do Delnického domu a volají: „Máme mrtvé, dejte nám zbrane, pujdem na ne“. Vysvetluje se jim – žádné zbrane již nemáme a vy se nemužete pouštet do boje s vojenskou skupinou pouze s brokovnicí v ruce. Po chvíli se tento dav utišil a nekolik odvážlivcu se pak odebralo s hlídkami na místa, kde mají být ony obeti. Jakmile se u lesa ukázali, nemci po nich okamžite pocli strílet, což se opakovalo trikráte. Mezi tím zjišteno, že clen Revolucního národního výboru – Vláda Cepelák, místo do Zbiroha, kam byl poslán, pustil se autem do obce Olešná, kde se nalézala skupina 280 esesáku, pak jeli autem smer ke Strašicum a nad mostem v lese ve „Žlebci“ našli opuštené auto nemecké armády, uvázali si ho za svoje a tím se opozdili – netuše, že se od Olešné již ona skupina dala do pohybu – opoždením prišli s nimi do srážky a zaplatili to svými životy. Jsou to: Cepelák Vláda, Milota Václav a Jaroš Emil. Tito dva posledne jmenovaní nebyli v Revolucním národním výboru zastoupeni. K veceru pak, kdy obeti opustili nemci – byli privezeni. Obeti byli strašne zohaveni a to k nepoznání – každý mel v tele nekolik strelných ran a celé telo, zvlášte hlavy, ukazovaly rány pažbou vojenských pušek. Byl to pak smutný pohreb onech obetí, které se nedockaly již na úsvitu, svobodného státu. Tato vojenská skupina – pak zjišteno – že nevraždila jenom u nás, kudy táhla, všade po sobe zanechávala krvavé stopy. Na místo Cepeláka Vladimíra pak povolán za clena Revolucního národního výboru Kocourek Vilém cp. 100 a další: Huml František cp. 179, Huml Alois cp. 61, Toncar František cp. 153, Vachrlon Josef cp. 145, Cerný Josef cp. 147 a Cermák Václav cp. 129. Tento zesílený Revolucní národní výbor pracuje pak až do úplné kapitulace nemcu, která zapocala dne 8. kvetna ve 23 hodin stredoevropského casu. Hlídky prevedly pres obec 1155 nemcu.
Na památku posledních cheznovických obetí druhé svetové války byly na míste jejich stretu s nemeckými vojáky zrízeny tri pomnícky, které obec spravuje a udržuje dosud.
Vladimír Cepelák, bytem Cheznovice cp. 7, se narodil 2.3.1922. Mel ctyri sourozence – Milinku, Zdenku, Vlastu a Pavla. Svobodný, absolvent Obchodní akademie v Beroune, clen Revolucního národního výboru v Cheznovicích. 6.5.1945 byl ve veku 23 let zavražden nemeckými vojáky u silnice ve „Žlebcích“.
Václav Milota, bytem Cheznovice cp. 54, se narodil 3.9.1901. Byl ženatý s paní Ruženou rozenou Pelikánovou ze Zajecova, se kterou mel ctyri deti – Václava, Josefa, Rudolfa a Evu. Majitel parní pily v Cheznovicích. 6.5.1945 byl ve veku 44 let zavražden nemeckými vojáky u silnice ve „Žlebcích“.
Porucík Bohumil Jaroš mladší, bytem v Plzni, toho casu ubytován se svým otcem u Milotu v Cheznovicích, se narodil roku 1910. 6.5.1945 byl ve veku 35 let zavražden nemeckými vojáky u silnice ve „Žlebcích“.
Obec Cheznovice byla dle obecní kroniky osvobozena dne 12.5.1945, kdy do obce smerem od Mýta prijíždí vojsko ruské armády.
Poznámka:
Na základe Medokových všetecných dotazu, týkajících se umístení pomnícku, jsme provedli další pátrání v historii. Tentokrát jsme k tomu využili pametníka, pana Jirího Štochla, narozeného a v dobe války bydlícího v Cheznovicích, nyní žijícího v Rokycanech, kterému bylo v dobe popisované události osm let. Situaci nám vylícil takto: Pánové Cepelák, Milota a Jaroš se pri vyproštování auta setkali s nemeckou motorizovanou hlídkou, kterou se pokusili odzbrojit. Nepovedlo se jim to, tento voják jim uprchl a vše povedel pricházející velké skupine SS-áku. Ta vytvorila rojnici a vydala se lesem proti svým neprátelum. Jak vše dopadlo již víte z obecní kroniky. Pomnícky se nacházejí na místech, kde jednotlivé obeti skutecne padly. Nemci je nejen zastrelili, ale ješte jim rozbili hlavy pažbami pušek a težkými drevenými kuly, které byly podél silnice jako patníky tak, že obeti nebyly vubec k poznání.
Takže snad se nejedná o nevraživost mezi rodinami, ale spíše o zachování autenticity.
Kde najdete keš?....................................................
Vydejte se po silnici od Strašic smerem na Olešnou. Po pravé strane v zatácce, kde se ríká „ve Žlebcích“, nebo „U zabitých“, uvidíte u stromu pomnícek. To je naše první stage. Pokud prijedete autem, nenechávejte ho stát na silnici, ale odstavte ho na „parking area“, k pomnícku je to jen nekolik kroku.
A ted už Vás ceká luštení:
1. stage: Spocitej pocet písmen "T" na pomnícku = „A“.
2. stage: Ciferace vsech cislic na pomnícku = „D“
3. stage: Ciferace vsech cislic na pomnícku = „B“
Zjisti pocet písmenek „N“ (bez ohledu na diakritiku). Tento pocet = „C“.
Pro kontrolu: soucet všech vyluštených císel je 17.
N 49°46,ABD
E 013°47,CDA
V okolí pomnícku se prosím chovejte dustojne, jedná se o pietní místo.
Tato keš je soucástí série:
Další keše této série:
Pomnícky u Melmateje
Poslední obet
Zdroj: obecní kronika, uložená v okresním archivu v Rokycanech, archiv Obce Cheznovice
Foto: historické – archiv Obce Cheznovice, soucasné - owner