Kostelec u Jihlavy Traditional Geocache
-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(small)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
 |
Kostelec u
Jihlavy
|
|
Soucasnost:
Vesnice Kostelec u Jihlavy ( starším názvem Wolframs bei
Iglau nebo Wolframs in Mahren ) leží necelých 10 km
jihozápadne od Jihlavy. Dnes má pres 780 obyvatel, je
rozložena na obou brezích Treštského potoka a pravém
brehu reky Jihlavy, tvorící historickou zemskou hranici Cech (
levostranný breh) a Moravy ( pravý breh ).
První písemné
zprávy:
Jméno Wolfram, cesky znamenající Olbram je v listinách 13. Století
zastoupeno hned nekolikrát a v ruzných podobách (Wolframus,
Woluramus, Wluramus, pozdeji také Wolumramiz a Woluelino ci
Wolvelino filius Rancyrii). Jedná se zrejme o nekolik mužu
tohoto jména a nelze se stoprocentní jistotou urcit, který z ních
byl držitelem Kostelce a je nutno pripustit i jeho možný
príbuzenský vztah k Ranožírum. Historikové se priklánejí k
názoru, že prvním nemeckým kolonizátorem Kostelce byl Wolfram
Schenk ze Schenkenberku, zvaný Pincerna. Ten patril k
dolnorakouskému šlechtickému rodu, známému svou intenzivní
kolonizacní cinností na Morave, kde založili hrad Schenkenberk
(též Šimberk nebo Šimperk) u rybníka Vlkova mezi
obcemi Šumná a Olbramkostel, jenž založili
rovnež. Jejich erb je delený, v horním poli pul orlice, v
dolním šachovnice (neznáme však barvy
šachování). Na tohoto rokouského šlechtice by
ukazovala privlastnovací koncovka ,,s”, urcující Wolframuv
majetek, jak je to známo i z jiných míst. že však ceský
puvod v si predcházel nemecké kolonizaci, vysvítá ze samotných
názvu. Kdyby se totiž dodatecne vytvárelo ceské pojmenování,
vzniklo by prekladem Wolframova jména a naše ves by se dnes
jmenovala Olbramov, Olbramovice nebo podobne.
Jisté je, že pan Wolfram dal vesnici nové jméno a pod ním
již figuruje v prvním prímém zápise o obci z 27. Ledna 1288.
Listinou tohoto data potvrzuje senát mesta Jihlavy želivskému
opatu Jakubovi držení lesa mezi obcemi Popice a Wolframs
(..linter villas videlicet Popowitz et Wolframs posite
iusticialiter….). Listina je dnes soucástí strahovského
klášterního archivu.
Ceské jméno vesnice se v psané podobe dochovalo poprvé v prídomku
jména bratrí Hamrových, kterí pripojili své pecete k listine
rozsuzující spor mezi pražským arcibiskupstvím a
želivským klášterem o mlýn mezi Cejlí a Dvorcemi. Jako
smírcí soudcové jsou zde uvedeni Oldrich, recený Hamr, Hron a
Mikuláš, vlastní bratrí z Kostelce (….fratribus
germanis de Costelecz…). Hamrové patrili k drobné ceské
šlechte a meli ve svém znaku mlýnský kámen žernov.
Tento pergamenový list je datován 26. listopadu 1360 a je
uložen rovnež v premonstrátském archivu na
Strahove.
Kostelecká
tvrz:
Významným stavebním pocinem kostelecké siídlištní lokality
bylo vybudování tvrze na skalnatém ostrohu nad rekou Jihlavou,
což se stalo nedílnou soucástí civilizacního úsilí v
kostelecké kotline a v prubehu historie bývala tato cást s vesnicí
i administrativne spojována. jelikož pocátky její existence
spadají do druhé poloviny 13.století, lza vyvozovat, že stavba
mela souvislost s rozvojem blízké Jihlavy a jejích stríbrných dolu.
Starou lidovou povest o vzniku kostelecké tvrze zapsal ve své
kronice mirošovský statkár Vilém Richlý. Tato kronika,
mapující vývoj mirošovského panství, však byla po
obsazení mirošovského zámku ruským vojskem v roce 1945 ze
zámku zcizena, nejaký cas kolovala mezi obyvateli obce a dnes je
nezvestná. Psalo se v ní, že v dávných casech žil v
mirošovských koncinách loupeživý rytír, který prepadal
cestující na obchodní stezce, a proto prikázal ceský král ( casove
by toto údobí spadalo do let vlády Václava I., vládnoucího v letech
1230 - 1253 ) vybudovat ochrannou tvrz na vhodném míste, a tak
povstala kostelecká pevnost nad rekou.
At již byl prvotním impulsem mirošovský loupežník
ci jiná nebezpecí, pravdou bylo, že v Kostelci prekracovala
tradicní Humpolecká obchodní stezka reku Jihlavu, nalézal se zde
tudíž významný rícní brod a navíc i križovatka s
další dopravní spojkou na mesto Jihlavu, kam Kostelec
dodával drevo na výstavbu dolu a též zemedelské produkty. Je
samozrejmé, že toto duležité dopravní místo muselo být i
náležite chráneno a výsledkem byla výstavba tvrze.
Z písemných pramenu máme jednoznacne kosteleckou tvrz
doloženou poprvé k roku 1371 v Moravských zemských deskách,
když Havel z Pacova prodal Jaroslavovi ze Šternberka
ves Kostelec s tvrzí - "Habel de Paczaw domino Jaroslao de
Sternberg et suis heredibus villam Kostelecz cum Municione ...".
Druhá zmínka o naší tvrzi se nalézá v Puhonných knihách
brnenských v roce 1408. Tehdy Jan z Hodic pohánel Jana z Moravan
"... protožr mi jest slíbil za Oldricha z Cedlic a za
Kristofora z Gerhartsdorfa, že mi mel na prvním panském semnu
zboží a tvrz v Kostelci vložiti v dsky zemské...". Zánik
tvrze spadá do let husitské revoluce nebo brzy po ní. Když
totiž roku 1464 prodával Ondrácek z Kostelce svuj majetek panu
Drslavovi z Opatova z rodu Kobíku, v prodejní listine vyjmenovává
pomerne podrobne jednotlivé soucásti kosteleckého zboží, ale
tvrz mezi nimi nanajdeme. Snad tedy zanikla za husitských útoku na
Jihlavu nebo pri opakovaném obležení vzbourené Jihlavy vojskem
Jirího z Podebrad, kdy došlo k velkému zpustošení
jihlavského venkova mohutnou armádou.
Tvrz samotná stála na skále nad dnešním Ohnsorgovým mlýnem a
byla ze strany jižní a východní dobre chránena skalnatým
svahem a zákrutem reky. Na severu terén pozvolna prechází do
krajiny smerem k Cejli a Cerínku a zde bylo nutno vybudovat obranné
valy a príkopy, které zustaly dodnes jedinou patrnou památkou na
starou stavbu. Historik A.Sedlácek ve své knize o Ceských hradech
roku 1885 píše i o naší tvrzi, že se tam
nacházejí sklepy a zbytky zdí. soucasne se také zminuje i o druhém
tvrzišti, ztv. vodním, na východ od skalní tvrze. Evidentne
se tu však jedná o omyl v urcení smeru a tímto muže být
míneno jedine místo na západ od první tvrze, totiž
nekdejší Gothova louka, dnes Kaláškuv rybník za
železnicní tratí. V osmdesátých letech minulého století pri
stavbe dráhy Jihlava - Veselí nad Lužnicí bylo skutecne v
tomto míste odkryto a železnicními staviteli zdokumentováno
nalezište rozsáhlé stavby, snad vodní tvrze . Dodnes nám
nejúplnejší záznam zachovala Pametní kniha Dvorcu od
Richarda Machka, kde se píše. Vestenhof, zbytky dvou tvrzí,
z nichž jedna je ostražní, opevnená hlineným náspem,
druhá vodní, hlavní opevnení tvorila reka a bažiny.
Ostražní tvrz ukazuje zpusobem fortifikace na dávný puvod.
Tvrzište prokopával velkostatkár Richlý z Mirošova,
skromné nálezy jsou ve sbírkách téže rodiny. Je tu neco strepu
stredovekých nádob, jedna celá nádoba ve tvaru tyglíku. Stavení
byla drevená s podezdívkami. Zachovala se do dnešní doby
cást náspu. Vodní tvrz mela stavby zdené, hlavní zdivo 2 m
široké, založené na terénu 150 m dlouhém a 25 až
30 m širokém. Tvrz budto obtékala reka nebo byl vykopán
príkop. Ješte i v minulém století stály zde zdi, které si
lidé rozebrali na stavby. Zbytky zdiva tvorí nyní hrbolatou
plošinu o 1 m vynikající nad okolní terén. pod vrstvou rumu
jsou základy zdí a vrstva popela s množstvím strepu a ovcích
kostí. Tvrz zašla požárem, predtím byla vyplenena.
Stalo se tak asi v tricetileté válce. Na odkrytém tvrzišti
jsou na západní a severní strane zbytky 2 m silné zdi, tarasu na
severní a jižní strane, zbytek jakési peci uvnitr 40 cm
široké a mlýnský kámen žulový. U pece byly nalezeny
škváry a spálené zrní.
Historické údaje Richarda Machka je sice nutno brát s rezervou, ale
o nalezišti samotném pochybovat nelze, nebo´T pametníci
udávají , že ješte v našem století byly patrné
zbytky staveb na vyvýšeném míste, dnes ostruvku v
Kaláškove rybníce. Rovnež kostelecký kronikár Jaroslav
Brun popisuje nálezy na Gothove louce - hromady tesaného kamení,
klenby dverní, zasypaná studne, zbrane a peníze. Vroce 1926 byly
tmtéž nalezeny zbytky nepálených nádob, ruzné kosti, hrebíky a
kusy železa, opálené dríví a zbytky cihel. Nálezy z
kosteleckých lokalit se dostaly se sbírkou rodiny Richlých v roce
1945 do jihlavského muzea. Nejvýznamejším predmetem je
gotický mec, jenž je dnes vystaven ve stálé expozici
feudálního období v Muzeu Vysociny.
Pod tvrzí v meandru reky však existoval i dvur, a to patrne
již ve 14.století, a pozdeji byl postaven též mlýn.
Dnešní jméno této cásti Vestenhof je odkazem na tvrz - Veste
= Feste = nem. tvrz. Jméno samo je novejší a vzniklo až
po roce 1570, když byl kostelecký tvrzský dvur ponemcen pod
vládou jihlavských konšelu. Ackoliv tvrz samotná vznikla
prokazatelne na ceském území, tedy levém brehu reky, v urcitých
dobách byla nedílnou soucástí vsi Kostelec. Poprvé je tak
doloženo ve vlastnictví Havla z Pacova (pozdeji se psal s
prídomkem z Kostelce) pak v držení konopištské vetve
staroceského rodu Šternberku, tj. ve 14. a na pocátku
15.století. Po husitských válkách vlastnili Kostelec Kobíkové z
Opatova a v listinách oznacovali, že toto se týká "polovice
Kostelce, což k moravskému právu sluší" a zde tedy
již bylo rozlišováno, co patrí k Morave a co k Cechám.
Ceské území za rekou vlastnili od roku 1437 Trckové z Lípy a ve
výctu svého majetku uvádeli i nápravu v Kostelci (tj. sídlo
nápravníka, který sedel na právu jiné osoby). V roce 1459 svuj
majetek prodávají Rícanským a v této dobe je i doložen "dvur
na levém brehu reky proti Kostelci". Na tomto dvore hospodaril
kostelecký sedlák Jan Dvorák a ten si vymohl roku 1555 na
tehdejší majitelce panství Eve z Olbramovic postavení
mlýna.
Bohatnoucí Jihlava skupovávala v 16.století vesnice a usedlosti, a
tak se jí podarilo 24.února 1513 zakoupit od Jana Kobíka z Opatova
moravskou vesnici Kostelec. Záhy zacala usilovat i o Vestenhof. To
se však uskutecnilo až po komplikovaných prevodech a
soudních prích, vlekoucích se od roku 1570 do konecného souhlasu
císare Rudolfa v roce 1578. Tak se opet spojily obe kostelecké
cásti v jeden celek, v jednu poddanskou ves a tak tomu zustalo po
bezmála 200 let. Roku 1777 byl Vestenhof z mestského poddanství
propušten za dedicný nájem trem novým usedlíkum - Teltscher,
Prokesh a Mathes Ohnsorg. Tito dostali císla popisná 19, 1 a 2 a
byli prideleni do Dvorcu. V roce 1848 skoncilo i poddanství
Kostelce a soucasne osada Vestenhof pripadla k Cejli, kam patrí
dodnes.
Kostel sv.
Kunhuty:
Kostel sv. Kunhuty byl vybudován na velmi strategickém míste na
vyvýšeném ostrohu nad rekou a byl obklopen ochranným valem,
korespondujícím s dnešní obvodní zdí hrbitova. Tak se stal
pro svou dobu typickou stavbou nejen sakrálního, ale i
fortifikacního charakteru a úcelu. Nepochybne se v samém pocátku,
jehož presnou dataci nelze provést, jednalo o stavbu drevenou,
kterou však již v polovine 13.století nahradil kostel
zdený a nekterí historikové udávají rok vzniku presbyteria a
postranního portálu 1250. Z toho se nám dochovaly nekteré cásti
dodnes. Stavebním slohem je náš kostel razen do doby
prechodní, tedy do prelomové architektonické etapy mezi slohem
pozdne románským a rane gotickým. Úplne nejstarší existující
cástí kostela je postranní portál, jenž August Prokop popisuje
následovne: "jedná se o široce lomený oblouk, který spocívá
jako tympanonová deska na profilované rímse. Ta je nesena dvema
sloupy, tvorícími vchod do lodi kostela. Sloup mají attikovou bázi
a hrube vroubkované kalichovité hlavice. Peclivým zkoumáním lze
tomuto objektu prisoudit stárí až z prvních dvou desetiletí
13.století". Vlastní lod a presbyterium staré cásti kostela je pak
již typickou ukázkou casné gotiky, nesoucí výrazné prvky
príbuznosti s kostelem sv. Jakuba v Jihlave. Je tudíž
oprávnená domnenka, že obe stavby jsou dílem téže
stavební huti a náš kostel mohl být staven, jak je to
ostatne známo i z rady jiných míst, co by pridružená zakázka k
hlavní stavbe v Jihlave. Pozoruhodné je i to, že svatojakubský
kostel byl zapocat nekdy pred rokem 1250 jako pozdne románská
bazilika, pak bylo rozestavené knežište strženo a
chrám znovu vybudován ve slohu gotickém. J.V.Šimák navíc
ješte v našem kostele shledává blízkou konstrukcní
príbuznost s kostelem sv.Martina v Trešti a obe svatyne
zarazuje do druhé ctvrtiny 13.století. Gotické presbyterium má
svetlost 6 x 5,8 m, je stavebne jednotné, petiboké, bez operáku, v
úhlech polygonu stojí prípory tesané ze žuly. Sít klenbová se
sbíhá v okrouhlém svorníku, zdobeném šesticípou hvezdicí.
Vchod do sakristie je tvoren kamenným ostením a hned vedle se
nachází sanktuarium, rovnež lemované ozdobnými kamennými
rímsami.
Stavitel Johann Zeissl vypracoval roku 1803 návrh na
zvetšení tak, že zrušil západní prucelí staré
lodi a priradil k ní nový širší útvar ve slohu
pozdního baroka. Pred touto úpravou však bylo ješte
pristaveno ke kostelu skladište a v souvislosti s novým
umístením kazatelny, bylo do nej vestaveno schodište.
Samotné dokoncení dostavby probehlo v roce 1805. V tomto roce, za
pusobení duchovního správce Johana Delphinuse Jerábka, byla
provedena prestavba kostela sv. Kunhuty vybudováním vyvýšené
barokní dostavby se zvonicovou veží. Nová lod je ctverec o
svetlosti 8,5 m, valeného stropu o dvou dvojicích výsecí nad ctyrmi
okny a portálem se segmentovým záverem. Pri západním boku se nalézá
kruchta na dvou pilírích a pod ní je na stene nápis, pripomínající
tuto stavební událost z roku 1805. Latinský nápis zní:
"Haec Pars Aedis Sacraeae Dificata MDCCV Ioanne Delphino
Gerzabek Tunc Cap. Loc.".
Tato dostavba však zustala bez zvonicové veže. Dle
zápisu farní kroniky byla první vež vystavena v roce 1824 a
byla posazena na nižší kostelní lodi tesne za barokní
dostavbou. Poslední vzhledová promena kostela sv. Kunhuty nastala
prenesením velké zvonicové veže nad západní prucelí kostela a
osazením sanktusníku nad presbyteriem staré lodi. Stalo se tak roku
1898 a tato událost je krátce zmínena i ve farní
kronice.
Kaplicka Panny
Mare:
Na severním návrší nad obcí Kostelec stojí kaplicka, památka
lidového stavitelství z konce 18. století. Je to osamele stojící
stavba pri levém okraji silnice ve smeru od Jihlavy, jednoduchá
pravoúhlá stavba v pozdne barokním slohu, vystavená mezi lety 1782
až 1811 (na Tereziánském katastrálním plánu z roku 1782
ješte zakreslená není, ale na Mape jihlavských panství z
roku 1811 se již nalézá).
Ke kaplicce se váží lidové povesti. Stará nemecká kronika
jihlavského profesora dr. Antona Altrichtera v clánku 248.
Wolframser Kapelle uvádí povest o vzniku kaple:
Jednomu kosteleckému sedlákovi se pokaždé pri návratu z
Jihlavy prihodila podivná príhoda. Jak se vracíval casto navecer
nebo i v noci a pricházel od Hosova smerem ke Kostelci, dolehla na
jeho ramena neuveritelná tíha a velmi na nej tlacila. Teprve,
když nechal na tomto nepríjemném míste postavit kaplicku, bylo
strašidlo zažehnáno. Pan Josef Novák, poštmistr
v Kostelci (pristehoval se roku 1923) vyprável povest: Jeden
kostelecký sedlák jel s konmi z Jihlavy, ale na kopci nad Kostelcem
se kone splašili. Náhle se nad kaplickou zjevila Panna Marie
a kone se zde zastavili. Tento sedlák nechal kaplicku vyzdobit.
Jiná varianta praví, že se splašené sprežení
zachránilo pred pádem z prudkého kopce tím, že se zde
zastavilo, když z místa ke stojí kaplicka vyšlehla
oslnivá záre a zachránený vozka pak zde teprve nechal kaplicku
postavit.
Kaple zasvecená Panne Marii byla vždy na svátek Panny Marie
slavnostne vyzdobena a konaly se k ní procesí. Kaple byla
opravována v letech 1921 a 1957. Od té dob ponechána postupnému
rozkladu a vandalismu. Z puvodního mobiliáre se nezachovalo nic.
Strop kaple je vyzdoben štukovou rozetou. Znacne devastovaná
a výrazne staticky narušená stavba byla komplexne opravena v
letech 1994-1997.
Tato jedinecná památka (lidové architektury pozdního baroka)
nemající na Jihlavsku obdoby byla zrekonstruována do puvodního
stavu nákladem 80.900 Kc.
Archeologické
nálezy:
Historie jako veda zkoumá na podklade historických pramenu proces
vývoje spolecnosti a jeho ruzné stránky v celé konkrétnosti a
mnohotvárnosti. Nejpresvedcivejšími a
nejkonkrétnejšími takovými prameny jsou dokumenty písemné.
Avšak tech se nám mnohdy nedostává a s narustající casovou
vzdáleností od soucasnosti jejich cetnosti velmi ubývá. Máme-li si
utvorit alespon nejakou predstavu o vzdálenejších staletích,
je treba zkoumat to, co se z techto let dodnes zachovalo a to mohou
být nástroje, zbrane, nádoby ci jiné hmotné statky, vytvorené
dávnými predky a preckavší dlouhá léta skryté v zemi a dnes
nahodile nebo cílene odkrývané, studované a hodnocené.
Archeologie je historickou vedou s práve takovouto náplní. Má
zkoumat na základe hmotných pramenu hlavní zákonitosti a konkrétní
prubeh nejstarších dejin. Tyto výše zmínené hmotné
prameny neobsahují na rozdíl od pramenu písemných prímou výpoved o
historických událostech. Historické závery na nich založené
mají proto charakter vedecké rekonstrukce. Máme-li konkrétne
hovorit o naší vesnici, existuje o ní nekolik stredovekých
písemných zmínek v listinách, pozdeji pak v knihách , pricemž
ty nejstarší se datují do 13.století. Smerem k dnešku
jich pribývá, jsou dobre zhodnoceny a objevení dalších
písemných pramenu lze v budoucnu jen težko predpokládat.
Další výpoved o živote starých kosteleckých obyvatelu
už mohou poskytnout jen nálezy archeologické a tady
dlužno poznamenat, že naší vesnici bylo v tomto
smeru venováno jen velmi málo pozornosti. Stalo-li se tak z
nedostatku vedeckých kapacit a sil nebo zda byla naše
vesnice pro daný výzkum shledávána málo atraktivní, lze už
dnes jen težko urcit. Prestože je u nás doložena
existence stredovekého tvrzište, nalézá se tu velmi starý
kostel se hrbitovem i pomerne velmi dávné vesnické osídlení,
neprobehl v techto lokalitách nikdy profesionální archeologický
pruzkum.
A tak první kontakt s nálezy skrytými v zemi probehl vlastne zcela
náhodne a prekvapive. V letech 1885 až 1887 se stavela
železnicní trat Jihlava - Veselí nad Lužnicí, trat byla
vedena i poblíže naší vesnice, kde byla zrízena i
stanice, tehdy ponekud nelogicky nazývaná Wolframova Cejle. Stavbu
provádela firma Bratri Redlichové a Berger ( a firma O.
Životský - J. Hrabe - J.Kovarík - J. Nezdara ) a v místech
zvaných Gothova louka narazili železnicní stavitelé na pomerne
rozlehlé zbytky starého objektu, které naštestí velmi
peclive zdokumentovali než pokracovali se stavbou. Svým
charakterem se nabízela tato stavba jako vodní tvrz, jelikož
byla obklopena vodou a byla tak i zanesena do nákresu.
prestože pro ní neexistuje jediné staré písemné potvrzení.
Drobné nálezy v objektu poukazovaly na zemedelské zamerení,
též na prítomnost mlýna. Rovnež August Sedlácek uvedl ve
svém zásadním díle o ceských hradech krátkou zmínkou kosteleckou
vodní tvrz. Podobný zápis se objevil i v Pametní knize obce
Dvorce.
Ojedinelou archeologickou snahou pak byla amatérská aktivita
mirošovského statkáre a historického nadšence Viléma
Richlého, který na prelomu století prokopával skalní tvrz i zmínené
tvrzište vodní a nalezené predmety shromaždoval v
rodinné sbírce. Nakolik dokázal nalezené veci správne urcit a
popsat, zustává otázkou. Faktem ovšem je, že když
v roce 1945 pripadly sbírky soukromých majitelu jihlavskému muzeu,
inventarizace jednotlivých vecí byla tak nedokonalá, že dnes
už žádný odborník nedokáže urcit, který predmet
pochází z kterého nalezište a mnohdy nelze ani zlomkový
predmet správne zhodnotit. A tak prestože se v depozitárích
jihlavského muzea ukrývá rada kosteleckých archeologických nálezu,
zustanou tyto zrejme provždy anonymními a my dnes s jistotou
mužeme urcit jen gotický mec, nalezený na vodním
tvrzišti a instalovaný ve vitríne stálé feudální expozice
muzea v Jihlave.
Vzhledem k uvedeným skutecnostem je možno jako dosud jediný
odborný archeologický pruzkum provedený v Kostelci, oznacit nález
hrncírské pece v roce 1954. Stalo se tak opet náhodne, a sice pri
výstavbe nejstarších bytovek masného závodu, presneji u rohu
bytovky pres silnici od dnešní prodejny potravin Jednoty.
Pri výkopových pracech se necekane narazilo na proborenou
hrncírskou pec, obsahující množství nádob. K odbornému
zajištení byli prizváni pracovníci jihlavského, tehdy
krajského muzea, pod vedením Ludvíka Meduny, jenž o nálezu
sepsal podrobnou zprávu. V profilu výkopové steny byly znatelné
obrysy zborcené hrncírské pece, jejíž obvod byl ohranicen 8 cm
vrstvou vypáleného cerveného písku se stopami primísené maznice.
Horní cást pece byla sesuta. Kameny, hlína a písek zasypaly skupinu
nádob v peci vypalovaných. Vetší cást techto nádob byla
rozmackána, nekteré však byly poškozeny jen nepatrne
a to vetšinou nekontrolovaným žárem v dobe, kdy byla
pec opuštena a ponechána svému osudu. Podél sten pece a v
jejím pozadí byly ojedinelé ploché kameny, znacne opálené. Na dne
pece a v jamce pred pecí byla silná vrstva popela promísená
dreveným uhlím. Touto smesí byly naplneny i nekteré nádoby. Pec
mela podobu témer kulovitou o rozmerech 180 x 190 cm. Dno bylo
prepaženo nekolika kameny na dve cásti. Z polohy nalezených
nádob i strepin bylo konstatováno, že malé nádoby byly
vkládány do vetších a dále, že na spodní nádoby byly
klopeny vrchní. V prukopu pro základy zdí pred ústím pece byla
jamka velikosti 70 x 70 cm, naplnená dreveným uhlím a popelem, její
hloubka byla 25 cm. Výšku pece nebylo možno urcit,
protože strop a komín s pruduchy se propadly dovnitr. Nalezené
kusy mastného jílu velikosti 25 x 13 cm sloužily jako
usmernovace ohne anebo se jednalo o zbytky roštu staré pece.
Stárí hrncírské pece bylo stanoveno asi na 500 až 550 roku,
což by odpovídalo 15.století. Krome hlinených nádob tu byl
nalezen i gotický klíc, železná prezka a železný
nožík. Mezi strepinami byly i zbytky tuhové zásobnice. Samotná
existence hrncírské dílny, prípadne obydlí hrncíre v tomto míste
bylo nemalým prekvapením, není dokladována v žádném listinném
záznamu ci mapovém zákresu a podle katastrálního tereziánského
plánu víme, že ješte koncem 18.století v tomto cípu
koncila naše vesnice císlem popisným 20 a dále se nacházela
jen pole. Rozsáhlý archeologický nález byl neprodlene prevezen do
jihlavského muzea, kde je v depozitári uložen dodnes a
odborníky muzea je nyní plánováno jeho brzké vyhodnocení a
zverejnení zprávy na stránkách Vlastivedného sborníku
Vysociny.
Komentár k nálezum a nalezištím a to jak na kostelecké vodní
tvrzi tak na hrncírské peci, kde chybejí dobové písemné podklady,
bude potom skutecne jen cistou vedeckou rekonstrukcí. Záverem jako
jednu takovou možnou hypotézu lze uvést názor Richarda
Zatloukala, otištený v XI.vlastivedném sborníku Vysociny v
clánku Stredoveké hrncírské pece z Jihlavy a okolí. Toto sdelení je
prevážne zamereno na nálezy jihlavské, strucne je posouzena i
vlastní pec kostelecká, ale samotný nález zde rozebrán není. V
samotném konci clánku autor po zvážení všech dostupných
informací vyslovuje domenku, že v období od konce 13. do
poloviny 14.století sídlili jihlavští hrncíri v príhradebním
prostoru u brány Krížové. Pak ale nastala krize, jihlavské
hrncírské zboží z trhu zmizelo a v padesátých letech
dominovala v Jihlave kostelecká produkce a až teprve koncem
14.století zacíná opet prevažovat jihlavská výroba. Roku 1353
postihl Jihlavu totiž znicující požár, a tak mohl u
obyvatelstva vzniknout silný odpor ke všem potenciálním
zdrojum nebezpecí, jakými mohla být "riziková" remesla, pracující s
ohnem a mohla nastat snaha vytlacit tato remesla mimo hradby mesta.
Tak se mohlo rozvinout hrncírství kostelecké. Domenku o rizikovosti
hrncírství by podporoval i fakt o lokaci pece daleko za okraj
vesnice. Když strach jihlavanu po case vyprchal, zanikla dílna
v Kostelci a obnovily se dílny opet v areálu mesta. Touto úvahou se
ovšem radikálne mení názor Ludvíka Meduny o stárí kostelecké
pece a její datace se posunuje až do století ctrnáctého a
podle urcitých náznaku mohla zde pec existovat již koncem
století trináctého. Jak ale autor uvádí , je tento pokus o
rekonstrukci spíše námetem pro další bádání, kterému
musí predcházet zevrubné zpracování kosteleckého
nálezu.
V keši je
ODMENA pro
FTF – STF –
TTF nálezce.
TypekJason
Additional Hints
(Decrypt)
Ivgeían