Možná to bylo tak..
byl jednou jeden sklár a ten se nebál
medvedu. A protože si myslel, že jeho zamestnanci jsou
stejne statecní, neváhal a postavil sklárnu prímo v Medvedím lese.
Obcas mu sice nejaký medved nekoho ze zamestnancu sežral, ale
porád jich zbylo dost – v roce 1400 tu žilo10 osadníku
(pocítáni samozrejme pouze otcové rodin, jak bylo tehdy zvykem). A
že byla sklárna na potucku a že se náš sklár
jmenoval Dytrich, tak se vesnicce zacalo ríkat Dytrichsbächel,
totiž Bei Dytrichs Bächel (volne preloženo u Dytrichova
potucku). Pozdeji, když se na Dytricha zapomnelo, se jméno
zkomolilo na Dittersbächel (název do r. 1946).
Sklárna a provoz okolo pomalu ukusoval les okolo, v tech místech
pribývalo domu. Nakonec nemel medved moc kde bydlet a zmizel,
vesnice zustala..
Bylo na case udelat porádek..
Protože jsou komíny na dome
stálejší než hlava na tele, rozhodlo se panstvo na
frýdlantském zámku po porade s katem, že se dane budou odvádet
z komína a ne z hlavy. Pri tehdejší úrovni výpocetní
techniky to bylo prozíravé rešení, pouze nevíme, kolik
chalup tehdy vyhorelo od otevreného ohne poté, co jejich majitelé
komín nenápadne zbourali... v roce 1629 bylo zdaneno 20 komínu.
V roce 1716 písemná zpráva uvádí pouze
16 domu. Nejak málo, že? V kronice se uvádí, že v roce
1661 v Detrichovci stála i varna vitriolu, tak kdo ví, zda tato
príležitost nenapomohla vyrešení ctyr sousedských
problému.. :o))
V roce 1900 už mel Detrichovec 470
obyvatel, krome prevažujících zemedelcu byste tu našli
i mlýn, kovárnu, brusírnu a stoupu (na lisování oleje), krejcího i
ševce, kramáre (ve volném case soustružníka), žil
tu tkadlec a 2 sberaci vlákna. A samozrejme spousta delníku fabriky
v Jindrichovicích nebo Novém Meste. Stála tu i drticka kostí, ale
zapáchala tak, že se jí lidé vyhýbali. (Dodnes se chalupe pod
lesem blíže k Novému Mestu ríká Kostárna).
Krize, konjunktura, krize nejsou výsadou
jen 20. století. I zacátkem 19. se tahle houpacka v Detrichovci
pekne rozhoupala. V roce 1805 nebylo pomalu ani co do úst. Hlad byl
velice reálným pojmem. Roku 1809 však už bylo tak
dobre, že "selky nosily hedvábné šaty, stríbrné a zlaté
cepce, služky chodily lépe odeny než pred 30 až 40
roky nejlepší meštanky". Ach, marnivá pýcho,
žije se tady a ted. Nac myslet na roky další, když
už dnes mužeme ukázat, že na to máme.
Ale všeho do casu, a tak 16.
kvetna 1812 prišlo tak silné krupobití, že byla znicena
veškerá úroda..Zlaté a stríbrné cepce jsou prodávány,
potraviny aspon trochu levneji kupovány v Pruském Slezsku, ale
stejne jsou hlavním jídlem placky z otrub a drceného ovsa (
pramakrobiotika, že?).
V roce 1831, kdy v Pruském Slezsku rádí
cholera, jsou hranice uzavreny snad ješte lépe než v
pozdejší dobe železné opony – každých 200
kroku stály strážní budky a vojáci chodili sem a tam.
Po poslední válce už kroniky o
osudu vesnice skromne mlcí.. V šedesátých letech CSLA svými
tanky všechny momentálne neobydlené domy srovnala se zemí,
snad jako trénink a pro jistotu... Další tanky, okupacní,
tudy táhly od Jindrichovic v roce 1968 a po ceste pobouraly
dalších pár chalup. Z kdysi rozkvetlé vsi zbývá nemnoho
domu, které prežily hlavne díky chalupárum. Chybí obchod,
dopravní spojení a hlavne není kam jít na pivo!
Ale to nejcennější zůstává - je tu
nádherně!
Milníky v poctu obyvatel
- 1869: 519
- 1930: 341
- 1950: 131
- 1991: 20
- 2001: 28
Doporucujeme
navštívit skanzen v nedalekých Jindrichovicích pod Smrkem
(možno navštívit kdykoliv v otevírací dobe, to znamená
od dubna do zárí kterýkoliv den krome pondelí v dobe od 10 do 17
hodin a od ríjna do brezna pouze v pátek, sobotu a nedeli od 10 do
17 hodin po telefonickém objednání)
Zdroje - http://www.lunaria-jindrichovice.cz/ http://www.frydlantsko.com/
Pokud máte, uvedte prosím v logu souradnice, at mužeme
zpresnit zamerení
